Jakub Schikaneder

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakub Schikaneder
Kresba Josefa Mukařovského, 1887
Kresba Josefa Mukařovského, 1887
Narození 27. února 1855
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 15. listopadu 1924 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko  Československo
Národnost česká
Povolání malíř, profesor VŠUP v Praze
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Schikaneder (27. února 1855 Praha15. listopadu 1924 Praha) byl český malíř.

Jakub Schikaneder - Vražda v domě (1890)

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jakub Schikaneder se narodil 27. února 1855 v Praze, v rodině pražského celního úředníka Karla Friedricha Schikanedera (1811-1871), narozeného ve Vídni a matky Leokadie, rozené Běhavé (*1819 v Praze). Starší bratr Karel se narodil roku 1852).[1] [2]

Studia a cesty[editovat | editovat zdroj]

V roce 1870 (tedy v pouhých patnácti letech) začal Jakub Schikaneder studovat na pražské Akademii. Jeho spolužáky byli Mikoláš Aleš, František Ženíšek i Emanuel Krescenc Liška. Když v roce 1871 zemřel otec Karl Friedrich Schikaneder, zhoršila se finanční situace rodiny. O předpokladech ke studiu výtvarného umění svědčí, že v roce 1879 nazvaly Květy tehdy čtyřiadvacetiletého Schikanedera "nejnadanějším z akademiků".[3]

Profesorem Jakuba Schikanedera byl Antonín Lhota a další. Studia na pražské Akademii ukončil v roce 1878. Po roční vojenské službě odcestoval do Paříže a pak pokračoval ve studiu na mnichovské Akademii u profesora Gabriela Maxe.[4] V první polovině 80. let žil v Praze a v Mnichově. Později cestoval do Nizozemska, Švýcarska, Itálie, Francie a Německa. V roce 1890 navštívil světovou výstavu v Paříži [5]

Počátky výtvarníka a soutěž o výzdobu Národního divadla[editovat | editovat zdroj]

Jakub Schikaneder - Plečka (1887)

Počátkem 80 let se práce Jakuba Schikanedera počaly objevovat v ilustrovaných časopisech.[6]

Jakub Schikaneder patřil do tzv. generace Národního divadla.V roce 1880 se z Mnichova, kde pobýval, spolu s Emanuelem Krescencem Liškou zúčastnil soutěže na výzdobu Národního divadla. Jednalo se o vlysovou výzdobu královské lože s námětem Doba Přemyslovců, Doba Karla IV. a Doba Rudolfa II. Kompozici navrhl Schikaneder a barevné řešení Liška a nárhy byly realizovány. Přestože je požár Národního divadla nezničil, byly nahrazeny pracemi Václava Brožíka. Se studií k oponě Národního divadla, kterou podal samostatně, Jakub Schikaneder neuspěl.[7][p 1]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

5. června 1884 se oženil s Emílií Nevolovou, dcerou drážního úředníka (1859-1931).[p 2] Roku 1885 se jim narodil syn Lev, který 16. května téhož roku zemřel.[8] Rodina v té době žila v Jungmannově třídě na pražských Vinohradech (nyní Vinohradská).[9]

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1885 se stal asistentem v ateliéru Františka Ženíška na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 a 1896 zde byl zastupujícím ředitelem a v roce 1894 byl jmenován profesorem v ateliéru dekorativní malby.[7]

Zralý věk a konec života[editovat | editovat zdroj]

V roce 1913 Jakub Schikaneder zvolen za řádného člena Akademie věd a umění. Funkci profesora na Uměleckoprůmyslové škole zastával do roku 1922.[5] Po ukončení pedagogické kariéry se opakovaně vracel na ostrov Helgoland v severním Německu. 15. listopadu 1924 zemřel v Praze.[10] Manželka Emma (Emilie) ho přežila o téměř sedm let.[11]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Staropražské zákoutí, olej, plátno, 1907- 1909

Dílo Jakuba Schikanedera tvoří především tři významové okruhy:[12]

Realistické, sociálně zaměřené obrazy[editovat | editovat zdroj]

V období zhruba do roku 1900 Jakub Schikaneder často zobrazuje ženy v těžkých životních podmínkách. Příklady:

  • Plečka (1887)
  • Vražda v domě(1890) - Nejznámější obraz Jakuba Schikanedera o rozměrech 203x321. Skupina obyvatel Starého města na něm objevila mrtvolu mladé dívky. Obraz je v majetku Národní galerie.[13]

Malby vyjadřující souzvuk barevných tónů (stará Praha)[editovat | editovat zdroj]

Z období po roce 1900 jsou nejznámější obrazy staré Prahy. Nejedná se o přesné zachycení konkrétních míst, ale inspirace mizející Prahou je zřejmá. Z téhož období pocházejí i tajemné malby interiérů:

  • Staropražské zákoutí (1907-1909)

Malby závěrečného období, inspirované cestami na Helgoland[editovat | editovat zdroj]

Jakub Schikaneder - Molo (1922-23)
  • Molo(1922-1923)

Četné jsou Schikanederovy ilustrace v časopisech, zejména ve Světozoru, Ruchu a Zlaté Praze. Spolupracoval též s Antonínem Wiehlem na výzdobě dnes nedochovaného domu v pražské Sadové ulici.[14]

Národní galerie uspořádala výstavu obrazů Jakuba Schikanedera na přelomu let 1998/1999, další výstava se konala po třinácti letech v roce 2012 (20. 4. 2012 – 21. 10. 2012).[15]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Rodina Schikanederů měla umělecké kořeny. Dědeček Jakuba Schikanedera, Carl Joseph Schikaneder (1773-1845), byl zpěvák a herec brněnského i pražského německého divadla. Pradědeček, zpěvák Urban Schikaneder (1746-1818) byl starší bratrem libretisty Mozartovy Kouzelné flétny Emanuela Schikanedera (1751-1812).[16] Herci a zpěváci se objevují i mezi dalšími osobami rodu Schikanederů. Bratr Karel (*1852) se stal divadelním hercem v Plzni.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Některé zdroje uvádějí, že dílo Schikanedera a Lišky bylo požárem Národního divadla opravdu zničeno (Národní listy 28.2.1915)[1]
  2. Emilie Schikanederová je pravděpodobně zpodobněna na obrazech Sedící dáma a Portrét ženy z roku 1884.[2]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Archiv hl. m. Prahy, soupis obyvatel, rodina Karla Schikanedera
  2. Policejní přihlášky Praha, rodina Karla Schikanedera
  3. Květy, 5/1879, s.378
  4. Zlatá Praha, 1924-1925, č.15-16, s.163, Jakub Schikaneder (šifra V.Š-n.)
  5. a b HULÍKOVÁ, Veronika. Jakub Schikaneder (1855-1924) [online]. Národní galerie Praha, 2012. Dostupné online.  
  6. Světozor, 7.7.1882, s.328, Zneuznaný genius
  7. a b SKLENÁŘOVÁ TEICHMANOVÁ, Jana. Uměleckoprůmyslová škola v Praze a její ateliéry v letech 1890 - 1910. Praha, 2015. . Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. Vedoucí práce Roman Prahl. s. 46, 47. Dostupné online.
  8. Matrika narozených, sv. Ludmila, Praha-Vinohrady, 1884-1885, s.88 (snímek 98)
  9. Archiv hl. m. Prahy, soupis obyvatel, Jakub Schikaneder s rodinou
  10. Národní listy, 16.11.1924, s.3, Denní zprávy
  11. Národní politika, 28.8.1932, s.6, vzpomínka: rok od úmrtí Emmy Schikanederové
  12. Pavlína Pyšná: Od svědectví k obrazovému snění
  13. Ondřej Slanina: Schikanederova Vražda v domě
  14. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. S. 23. (česky) 
  15. Týden.cz:Výstava Jakuba Schikanedera po třinácti letech nabídne i nově nalezená díla
  16. Encyklopedie Brna, heslo Urban Schikaneder

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]