Karel Burian (pěvec)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Burian
Burrian Portrait3.jpg
Narození 12. ledna 1870
Rousínov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. září 1924 (ve věku 54 let)
Senomaty
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příbuzní Emil Burian
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Burian, ve světě známý jako Carl Burrian, (12. ledna 1870 Rousínov u Rakovníka [1]25. září 1924 Senomaty) byl přední tenorista své doby, a překladatel operních libret.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první syn v rodině truhláře Františka Buriana (*1843) a jeho ženy Františky, rozené Černé. Začal studovat na reálce v Rakovníku a jako nadaný žák byl doporučen ke studiu na Akademickém gymnáziu v Praze, kam se s ním roku 1884 odstěhovala celá rodina. Rodiče si v Praze pronajali kavárnu Slavia, ale jejich podnikání nebylo úspěšné.

Po maturitě v roce 1889 navštěvoval v letech 18891891 právnickou fakultu Karlovy univerzity (od školních let byl vždy premiantem), kterou opustil, aby se věnoval pouze zpěvu. Byl žákem pražského učitele zpěvu Morice Wallersteina a kapelníka Angera [2], a také vypomáhal jako zpěvák v Maiselově synagóze.

Debutoval ve Stodole- českém divadle v Brně a zde pak působil ve Státním divadle v sezóně 1890/1891 [3]. Následně působil v divadelní skupině L. Chmelenského a ucházel se o místo v Národním divadle. Od kapelníka Alfréda Škroupa dostal nabídku do operního sboru, takže odešel do Revalu (dnešní Tallinn) (1892/1893), šťastnou náhodou ihned zaskakoval v sólové roli tenora a proslavil se. Po sedmi měsících odejel do Lipska (1893), odkud jej ředitel Max Stegmann po jednom představení vyhodil pro nevhodný hlas a chlapecký zjev.

Po několika angažmá v menších českých a německých divadlech pod Baumannovým vedením si vyzkoušel sólové party v Královské opeře v Hannoveru a zajížděl hostovat do Brém. Později se stal prvním tenorem (zprvu na záskok v roli Tannhäusera) v královské opery v Hamburku, jeho triumf mu umožnil hostování v Berlíně a poté krátce i v Národním divadle v Praze[4], odkud odešel po neshodách s ředitelem opery Karlem Kovařovicem. Následovalo angažmá v Budapešti a hlavně v Drážďanech (19021911), kde ztvárnil všechny důležité tenorové role v dílech Richarda Wagnera a také ve světové premiéře roli krále Heroda v opeře Richarda Strausse Salome po boku Emy Destinnové. V letech 19061913 pravidelně hostoval v Metropolitní opeře v New Yorku, kde vystupoval mimo jiné pod taktovkou Gustava Mahlera a Artura Toscaniniho, zpíval také ve Filadelfii a v Baltimore.

Výnosem c. a k. místodžitelství byl roku 1913 prohlášen uherským státním příslušníkem se jménem Burian-Dálnoki, aby mohl nadále působit v operním domě v Budapešti[5]. Během první světové války kromě Budapešti hostoval v divadlech v rámci celého Rakouska-Uherska, a nadále překládal operní libreta z němčiny, italštiny a francouzštiny do češtiny a z češtiny do němčiny. V poválečných letech už se mu nepovedlo obnovit svou skvělou kariéru. Roku 1920 se místo vody napil louhu - spekulovalo se o tom, zda šlo o něšťastnou náhodu nebo úklady nepřátel. V roce 1924 Po návštěvě u holiče dostal infekci kůže, která vedla ke smrtelnému onemocnění[6]. Zemřel 25. září 1924 na svém statku v Senomatech v rodném kraji.

Soudobá kritika si jej cenila jako nejlepšího wagnerovského tenora, někdy byl stavěn dokonce nad Carusa, který o něm sám říkal: „Burian může zpívat všechno, já jenom něco.“ Vzorně a vzorově ztvárňoval také postavy z oper Bedřicha Smetany. Měl krásný, ušlechtilý, barytonově zbarvený tenor plného, kulatého zvuku, výbornou výslovnost českou i německou, rovněž byl skvělý herec.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou byla zpěvačka ND Františka Burianová-Jelínková (*1870), měli jediného syna Richarda *1898), v letech pražského působení bydleli vedle Národního divadla v domě čp.330/I na Smetanově nábřeží 16. [7].

Karlův bratr Emil Burian byl barytonistou v Národním divadle v Praze, otcem hudebního skladatele a divadelníka Emila Františka Buriana a dědečkem písničkáře Jana Buriana.

Metropolitní opera[editovat | editovat zdroj]

V Metropolitní opeře v New Yorku debutoval 30. listopadu 1906 v roli Tannhäusera ve stejnojmenné Wagnerově opeře. Dále zde zpíval Siegfrida (pod taktovkou Gustava Mahlera v Siegfridovi a pod taktovkou Artura Toscaniniho v Soumraku bohů), Lohengrina, Tristana, Siegmunda ve Valkýře, Logeho ve Zlatu Rýna. Vedle Wagnerovských rolí zpíval rovněž Florestana v Beethovenově Fideliovi. Naposledy v MET vystoupil 6. února 1913 jako Siegmund.[8]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Karel Burian jistě vědomě zarmoutil málokoho. Byl člověk zlatého srdce, společenské uhlazenosti a světa zkušený. Umělec světového formátu! Operní hrdina takové tragiky, že z jeho vypravování v Tannhäusru o pouti do Říma měli jste dojem otřásající, v jeho umírajícím Tristanu viděli jste skonávat velkou lásku a mladý jeho "Siegfried" jásal zase tak radostně a neúnavně, jako by zpíval úlohu nenáročnou. Kdy by pak nevzpomínal jeho bohatýrského Dalibora, jímž za režimu Kovařovicova zahajoval svůj engagement u Národního divadla. Mistr!
— Rudolf Deyl[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Kronika In: Zlatá Praha, číslo 41, str. 492, XVI. ročník 1899, vyd. J. Otto, Praha
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 54
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Burian Karel, s. 39.  
  5. Viz pozn.1, přípis v křestní matrice
  6. Toulky českou minulostí, Český rozhlas Dvojka, 27.8.2017
  7. Pobytové přihlášky pražského policejního komisařství, Národní archiv ČR
  8. The MetOpera Database [online]. New York: Metropolitní opera, [cit. 2017-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Rudolf Deyl: Jak jsem je znal, Jos.R.Vilímek, Praha, 1937, str. 67

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]