Inocenc IV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Svatost
Inocenc IV.
180. papež

Inocenc IV. na Lyonském koncilu
Církev římskokatolická
Zvolení 25. června 1243
Uveden do úřadu 28. června 1243 (konsekrace)
Pontifikát skončil 7. prosince 1254
Předchůdce Celestýn IV.
Nástupce Alexandr IV.
Znak Znak
Svěcení
Biskupské svěcení 28. června 1243
Kardinálská kreace 18. září 1227
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Sinibaldo de Fieschi
Datum narození cc. 11801195
Místo narození Janov nebo Manarola
Janovská republika Janovská republika, Svatá říše římská Svatá říše římská
Datum úmrtí 7. prosince 1254
Místo úmrtí Neapol, Sicilské království Sicilské království
Místo odpočinku Cattedrale Metropolitana di Santa Maria Assunta, Neapol
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inocenc IV. (cca 1195 Janov nebo Manarola7. prosince 1254 Řím), vlastním jménem Sinibaldo de Fieschi, byl papežem v letech 12431254. Vzhledem ke svým studiím práva v Parmě a Bologni patřil k nejvýznamnějším církevním právníkům své doby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Předchůdcem Inocence IV. byl Celestýn IV., který vládl pouhých 18 dní. Počínání Inocence IV. tedy spíše navazuje na pontifikát Řehoře IX. Ten měl s německým císařem Fridrichem II. vážné spory, jež pramenily ze zápasu o nezávislost církve a neochoty císaře podvolit se papežské moci. Po úmrtí Řehoře IX. Fridrich vkládal velké naděje do kardinála de Fieschi, který byl 25. června 1243 zvolen papežem jako Inocenc IV. Jeho očekávání se však nenaplnilo, Inocenc IV. nehodlal slevit na svých požadavcích vůči císaři. Následujícího roku pak svolal do Lyonu koncil, známý jako 1. lyonský koncil, který měl císaře sesadit. Císař dostal možnost se hájit, ale když nestihl do 17. července 1245 předstoupit před koncil a obhájit své jednání, nechal papež koncilem vyhlásit konstituce, které sesazovaly císaře. Tento koncil také nařídil novou křížovou výpravu (sedmou) proti Saracénům a Mongolům. Mezi další důležitá rozhodnutí patřily odvody dvacetiny z každého obročí po tři roky na podporu Svaté země a odvody poloviny příjmu obročí, jejichž tituláři v nich nesídlili alespoň šest měsíců v roce, ve prospěch Latinského císařství.

Po vyřízení hlavního sporu s císařem se papež soustředil na potírání rozličných heretických skupin. Na jeho podporu vydal 15. května 1252 bulu Ad extirpanda, která stanovila některé normy pro inkvizici. Poprvé se zde zmiňuje tortura jako způsob výslechu, prostředek, který byl v následujících staletích běžně využíván a zneužíván při výslechu obžalovanách heretiků. Zároveň však papež stanovil poměrně přísná kritéria pro vynášení konfiskačních, doživotních a hrdelních rozsudků, které inkviziční tribunál nesměl vynést bez souhlasu místního biskupa.

Zároveň ale Inocenc IV. vydal roku 1247 bulu, která zakazovala křesťanům provozovat akty zvůle vůči Židům, jakkoli je fyzicky napadat, připravovat o jmění, vyrušovat o sobotních bohoslužbách, znesvěcovat jejich pohřebiště atp. Jedná se de facto o první právní dokument, který Židy brání před nařčením z rituální manipulace s krví a krádeže dětí, což byla ve středověku rozšířená pověra.

Papež
Předchůdce:
Celestýn IV.
12431254
Inocenc IV.
Nástupce:
Alexandr IV.