Židovský hřbitov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zeď Starého židovského hřbitova v Praze, která zadržuje navezenou zeminu – typická ukázka vrstveného hřbitova

Židovský hřbitov (hebrejsky בית קברות, bejt kevarot nebo בית עלמין, bejt olmin) je hřbitov, který je určen pro pohřbívání židů.

Židovská víra a vzhled hřbitova[editovat | editovat zdroj]

Židovský hřbitov je úzce spojen s vírou, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a že bude vzkříšen, a proto tělo zesnulého „ukrývají“ v bílém plátnu do země. Území hřbitova je považováno za posvátné místo, a existuje proto řada různých předpisů, které mají být na židovském hřbitově dodržovány. Mezi nařízení patří například zákaz jídla a pití či zákaz vstupu zvířat, zejména však požadavek neporušitelnosti hrobů na věčné časy. Tento příkaz pak často vedl v místech, kde nebylo možné hřbitov rozšířit, k pohřbívání v několika vrstvách – po zaplnění kapacity byla na hřbitov navezena hlína, do které pak byli pohřbíváni další zesnulí.[1]

Na mnoha hřbitovech bývá vyhrazeno místo pro hroby rabínů a často také pro dětské hroby. Typické jsou pro židovské hřbitovy náhrobky (macevot), které mají většinou podobu stély, vzácněji podobu tumby. Na epitafu je téměř vždy uvedeno jméno zesnulého a jeho otce[zdroj?], popř. také manžela, datum úmrtí a chvalořečení zemřelého. Nápisy na náhrobcích na židovských hřbitovech v českých zemích byly do 19. století psány hebrejsky, od poloviny 19. století dvojjazyčně hebrejsko-německy či hebrejsko-česky, a ve 20. století někdy dokonce pouze německy či česky. Náhrobky jsou mnohdy zdobeny reliéfy, které symbolizují jméno, rod či zaměstnání zesnulého.[2]

Součástí hřbitovů bývá často také budova, která sloužila jako márnice, obřadní síň či vozovna pro pohřební dům.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Se vznikem židovského osídlení v českých zemích vznikaly i židovské hřbitovy. Často záleželo na libovůli vrchnosti, kde židům umožní zřídit jejich hřbitov; nemálo starých židovských hřbitovů (zejména na venkově) se nachází na velmi odlehlých místech. Roku 1787 bylo v rakouské monarchii z hygienických důvodů zakázáno pohřbívat uvnitř měst a nové hřbitovy včetně židovských se začaly zakládat vně zástavby. Na území České republiky se dochovalo přes tři sta židovských hřbitovů.[4]

Největší židovský hřbitov se nachází na Olivové hoře v Jeruzalémě, největší židovský hřbitov v Evropě se pak nachází v Lodži. Největší židovský hřbitov v Čechách a celém Česku je Nový židovský hřbitov na pražských Olšanech; největší židovský hřbitov na Moravě je židovský hřbitov v Brně (podle jiných zdrojů židovský hřbitov v Třebíči).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. vyd. Praha: Sefer, 2001. ISBN 80-85924-33-1. [dále jen Pěkný (2001)]. Str. 592n.
  2. Pěkný (2001). Str. 593-595.
  3. Pěkný (2001). Str. 595n.
  4. Pěkný (2001). Str. 591n.

Související články[editovat | editovat zdroj]