Pavel II.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Svatost
Pavel II.
211. papež

Pavel II.
Církev římskokatolická
Zvolení 30. srpna 1464
Uveden do úřadu 16. září 1464 (intronizace)
Pontifikát skončil 26. července 1471
Předchůdce Pius II.
Nástupce Sixtus IV.
Znak Znak
Svěcení
Kardinálská kreace 1. července 1440
Osobní údaje
Rodné jméno Pietro Barbo
Datum narození 23. února 1417
Místo narození Benátky, Janovská republika Benátská republika
Datum úmrtí 26. července 1471
(ve věku 54 let)
Místo úmrtí Řím, Papežský stát Papežský stát
Místo odpočinku Grotte vaticane
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Neobvyklé ztvárnění znaku Pavla II. v církevní heraldice. Pavel II. je zobrazen s dvěma meči: Mečem státu a Mečem spravedlnosti. Znak připomíná také jeho opozici s kritikou svrchované moci a moci udělovat absolutní tresty.

Pavel II., rodným jménem Pietro Barbo (23. února 1417, Benátky26. července 1471, Řím) byl od roku 1464 až do své smrti papežem katolické církve (14641471).

Život[editovat | editovat zdroj]

Pietro Barbo se narodil 23. února 1417 v Benátkách do rodiny vlivných a bohatých patriciů, jejichž rodinné vazby sahaly až k papeži Evženu IV. Díky němu (a také díky své tetě, sestře dotyčného papeže) se Pietro stal již r. 1440 kardinálem a měl velký vliv za pontifikátů Mikuláše V. a Kalixta III.

Papežem[editovat | editovat zdroj]

Volební kapitulace, kterou si kardinálové vynutili na budoucím papeži Pavlovi II., byla ukázkou snahy kurie omezit vliv papežů a přenést tento vliv na koncily, či dokonce přímo na kardinálské kolegium. Pavel II. se zavázal pokračovat v bojích s Turky, zreformovat církev a konečně i svolat v nejbližší době všeobecný koncil. Pavel II. však dokázal kardinály převézt, před volbou totiž vše slíbil jen ústně a ihned po volbě donutil kardinály k poslušnosti. Papežství se opět vrátilo k absolutní monarchii římského pontifika.

Přesto však částečně splnil to, co ve své volební kapitulaci slíbil. Jedná se o papežovu účast na válce proti Turkům. Jeho řešení tohoto problému je však mnohem efektivnější, než řešení nabízené předchozími papeži. Na rozdíl od přímé (a ne příliš efektivní) účasti na válce svoláváním vlastního vojska se Pavel II. raději soustředil na finanční podporu Uherského království.

Papežství se za jeho pontifikátu vojensky střetávalo nejen s protivníky na mezinárodním poli (Čechy, Turecká říše, ale i Francie), ale i na poli "vnitropolitickém", tj. v samotné Itálii, kde se jeho politickými konkurenty stali již tradiční protipapežské státy, jako jsou Benátky, Neapolské království, či Florencie Lorenza I. Medicejského.

Pavel II. a České království[editovat | editovat zdroj]

V řešení otázek české reformace byl Pavel II. zpočátku mírnější a vstřícnější než jeho předchůdce. Brzy se však přidal k názorům kardinála Karvajala, který již roku 1448 navštívil Čechy a zablokoval volbu pražského arcibiskupa. Papež prohlásil Jiřího z Poděbrad r. 1466 za kacíře a podporoval Jiříkova konkurenta, uherského krále Matyáše Korvína.

Plzeňský znak se díky jeho listu z roku 1466 rozrostl o dvě části: dva zlaté svázané klíče ve stříbrném poli a o zbrojnoše, držícího polovinu černého orla ve zlatém poli. Šlo o papežskou odměnu za stálost ve víře a za nevpuštění královského vojska za městské hradby.

Řím a Benátky[editovat | editovat zdroj]

Pavel II. nebyl výrazně humanistický papež, nepřál humanistickým literátům. Oblíbil si však výtvarné umění, a zajímal se o historické památky, které nechával i aktivně vykopávat v zaniklých antických lokalitách. To mělo pochopitelně dobově příznačný ráz starožitnických "vykopávek", nikoliv vědecký charakter. Jejich zahájení a soubor nálezů však znamenaly základ papežských sbírek (pozdějších Vatikánských muzeí) a měly také vliv na budoucí umělecký a architektonický vývoj Říma.

Původem Benátčan, dbal Pavel II. na rozvoj rodného města. Při chrámu sv. Marka v Benátkách si dal vybudovat rezidenci - palác typu opevněného kastelu se dvěma nárožními věžemi s cimbuřím.

Miloval také zlatnictví a medailérství, které bylo v té době v počátcích svého rozvoje. Jako první papež si dal odlít instalační medaili se svým portrétem a zavedl post papežského medailéra, jímž pro něj i jeho nástupce byl Cristoforo di Geremia. Instalační medaile se při uvedení papeže do úřadu rozhazovaly mezi lid během jeho průvodu do Svatopetrské baziliky.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Pius II.
14641471
Pavel II.
Nástupce:
Sixtus IV.