Titus Maccius Plautus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Titus Maccius Plautus
Narození 250 př. n. l.
Sarsina
Úmrtí 184 př. n. l. (ve věku 66 let)
Řím
Povolání autor komedií
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Titus Maccius Plautus (asi 254 př. n. l. Sarsina184 př. n. l.) byl římský dramatik. Společně s Terentiem je nejvýznamnějším římským autorem komedií. Z jeho divadelních her čerpali náměty např. Molière nebo Shakespeare.

Život[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě se nám zachovaly jen kusé informace. Pravděpodobně pocházel z plebejského prostředí a možná byl i propuštěným otrokem. V mládí odešel do Říma, kde začal pracovat u divadla. Později se rozhodl věnovat podnikání, ale nepřálo mu příliš štěstí a přišel téměř o všechny peníze. Musel se pak živit manuálně jako nádeník ve mlýně. Během této práce začal psát své komedie, které se staly brzy velmi populární, a proto se mohl vrátit zpět k divadlu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Titus Maccius Plautus

Často přejímal komedie od řeckých autorů. Nejednalo se ale přímo o překlady, protože většinou děj her libovolně měnil. Občas docházelo i ke sloučení více děl v jedno a naopak, což však často narušilo logiku děje. Přesto byly jeho komedie u publika velmi oblíbené a to především díky tomu, že byly plné slovních hříček a někdy i poněkud vulgárních vtipů. Důležitou součástí jeho her byla také zpívaná sóla (tzv. cantica). V mnoha dílech (např. Pseudolus) se opakuje stejný dějový motiv – mladík se zamiluje do krásné dívky, která je v moci kuplíře. Peníze, které kuplíř za dívku požaduje opatří mladíkovi otrok, tím že podvede mladíkova bohatého (ne příliš inteligentního) otce. Většinou se zjistí, že dívka není původem otrokyně, a proto jim otec odpustí a souhlasí se svatbou.

Většina jeho děl se nezachovala v původní podobě, ale v přepsaných a často stylisticky upravených verzích. Ve středověku a v renesanci byl uváděn značný počet jeho komedií - ne všechny však skutečně napsal (často docházelo k úmyslnému i neúmyslnému přiřazení cizího díla). V českých zemích byly jeho hry také uváděny, např. v roce 1533 sehrála skupina studentů pražské univerzity v sále Novoměstské radnice komedii Chlubivý vojín. První český překlad Plauta však pochází až z roku 1821.

Seznam Plautových her[editovat | editovat zdroj]

Ze značného množství děl jemu připisovaných bývají za jeho díla považovány tyto komedie:

  • Ampithruo, Amfitryon
  • Asinaria, Komedie o oslu
  • Aulularia, Komedie o hrnci či hrnku (starší literatura), posloužila jako vzor Molièrovu Lakomci.
  • Bacchides, Dvě Bakchidy
  • Captivi, Zajatci, moralistické dílo
  • Casina
  • Cistellaria, Komedie o skříňce
  • Curculio
  • Epidicus
  • Menaechmi, Menéchmové, toto dílo je vzorem pro Shakespearovu Komedii omylů
  • Mercator, Kupec
  • Miles gloriosus, Chlubivý vojín. Dostupné online.
  • Mostellaria, Komedie o strašidle. Dostupné online.
  • Persa, Peršan
  • Poenulus, Pun
  • Pseudolus
  • Rudens, Provaz
  • Saturio, Břichopas
  • Stichus
  • Trinummus, Trojgroš
  • Truculentus
  • Vidularia, Komedie o koženém vaku

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]