Vatikánská muzea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Vatikánská muzea (komplex)
Musei Vaticani
Mapa vatikánských muzeí
Údaje o muzeu
Stát VatikánVatikán Vatikán
Město Vatikán
Adresa Vatikán
Založeno 1506
Zaměření malířství / sochařství
Návštěvníci 6 milionů (v roce 2013)
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vatikánská muzea (italsky: Musei Vaticani) ve Vatikáně jsou jedním z největších komplexů uměleckých sbírek na světě. Vystavuje sbírky starožitností a uměleckých děl od starověku po současnost. Ve sbírkách má asi 70 tisíc objektů, z nichž je asi 20 tisíc vystaveno. Se 6 miliony návštěvníků v roce 2013 je to šesté nejnavštěvovanější muzeum na světě. Celý komplex je postaven na rozloze 55 000 m2 v 54 více méně samostatných expozicích či galeriích a kaplích stavěných od 13. století v blízkosti baziliky sv. Petra.[1] Ředitelkou muzea je od roku 2017 Polka Barbara Jatta, první žena ve vysoké vatikánské funkci. V celém areálu je 20 nádvoří a asi 300 velkých a menších schodišť.[2] Základ muzea tvoří sbírka klasických děl, kterou od roku 1503 vystavil papež Julius II.[3] Veřejnosti je dnes přístupno 47 000 m2 expozic na trasách o délce 7 km.[2]

Součástí komplexu jsou i Raffaelovy Stanze (síně) a světoznámá Sixtinská kaple, kterou prohlídka obvykle končí.

Muzea[editovat | editovat zdroj]

Plán vatikánských muzeí

Raffaelovy síně[editovat | editovat zdroj]

Komplex čtyř síní zrekonstruovaných papežem Juliem II. v roce 1508. Julius II. se rozhodl pro vytvoření nové papežské ložnice, protože se chtěl vymanit ze stylu preferovaného jeho předchůdcem Alexandrem VI. Borgiou.[4] Fresky nejprve začali tvořit Bramantino, Bazzi, Perugino a další významní umělci své doby. V pokročilém stádiu rekonstrukcí povolal papež dosud neznámého umělce Raffaela Santiho z Urbina. Ten většinu fresek odstranil a nahradil je novými, vlastními malbami. Ty po jeho smrti v roce 1520 dokončili jeho žáci.

  • Síň požáru – Výjevy ze života Lva III., oslavující současného papeže Lva X. Fresky na klenbě vytvořil Perugino.
  • Síň segnatury – (dřívější knihovna a studovna Julia II.) Vymalována originály od Raffaela Santiho.
  • Heliodorova síň – dostala pojmenování podle fresky Vyhnání Heliodora z chrámu, která ilustruje starozákonní příběh.
  • Konstantinova síň – Tuto síň již dokončili Raffaelovi žáci. Opět křesťanské výjevy.
  • Raffaelovy lodžie jsou dílem Raffaelových žáků, fresky s použitím štukatury. Zobrazené scény znázorňují biblické výjevy. Práce probíhaly v letech 1517–1519 a hlavním autorem je Giovanni da Udine.

Kaple Mikuláše V.[editovat | editovat zdroj]

V letech 1447–1451 ji vyzdobil Guido di Pietro, známý jako Fra Angelico, freskami ze života sv. Vavřince a sv. Štěpána.

Sixtinská kaple[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Sixtinská kaple.

Jedná se o kapli Apoštolského paláce ve Vatikánu. Je známá díky své architektuře, ale hlavně díky neobyčejně bohaté vnitřní nástěnné výzdobě od největších renesančních umělců, včetně Michelangela a jeho stropu. Kaple je rovněž známá jako místo, kde se koná volba papeže, tzv. konkláve. Je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

Pokoje Borgiů[editovat | editovat zdroj]

Šest sálů, které obýval papež Alexandr VI. Borgia, bylo v letech 1492–1495 vyzdobeno pod vedením Pinturicchia nástěnnými malbami.

Vatikánská apoštolská knihovna[editovat | editovat zdroj]

Stránka z Vatikánského kodexu, jednoho z nejlepších rukopisů řeccké Bible (pergamen, 4. stol.)

První, kdo přišel s myšlenkou samostatné knihovny byl Mikuláš V. (1397-1455)[5] Knihovna má více jak 1 600 000 tištěných knih[5] (starobylých i moderních), 8300 prvotisků (z nich 65 na pergamenu) a 150 000 rukopisů a archivních dokumentů. Dále pak 300 000 mincí a medailí a asi 20 000 uměleckých předmětů.[5] V jižní části, italsky Museo Sacro, jsou vystaveny nálezy z vykopávek v katakombách, relikviáře, řezbářské práce ze slonové kosti, skla, emailů a starých tkanin. Antické malby, scény z Odyssey a Aldobrandinská svatba (patrně kopie) jsou v Sala delle Nozze Aldobrandine. Nejcennější knihou, kterou má ve svých sbírkách, je Vatikánský kodex, jeden z nejstarších a nejlépe dochovaných rukopisů řecké bible.[6]

Etruské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Řehoř XVI.

Nese italský název Museo Gregoriano Etrusco a založil je Řehoř XVI. roku 1836.[7] Jsou zde vystaveny nálezy z jižní Etrurie jako například sarkofágy, urny, reliéfy, kamenné nápisy a sochy z Chiusi, Vulci, Cerveteri, Orte, Palestriny a dalších nalezišť, mezi nimi dvojjazyčná náhrobní deska a bronzová socha Marta z Todi. Dále originály řeckých děl (hlava bohyně Athény, fragmenty výzdoby athénského Parthenónu), sbírka asyrských reliéfů a etruské a řecké vázové keramiky. V dalším sále je antický triumfální vůz (biga), který kdysi sloužil jako papežský trůn v kostele sv. Marka.

Egyptské muzeum[editovat | editovat zdroj]

Dvojitá stéla Hatšepsut a Thumotse III. v Egyptském muzeu

Založeno Řehořem XVI. roku 1839,[7] italsky se nazývá Museo Egizio. V deseti sálech jsou vystaveny egyptské skulptury, mumie a papyry. Povětšinou se jedná o kořist ze starověkých výprav římských vojsk do Egypta, která sem byla později převezena a uložena. Také jsou zde uloženy sarkofágy z třetího a druhého tisíciletí př. n. l. Ve třetí místnosti se nacházejí sochy z černého čediče, které zdobily vilu císaře Hadriána (117–138) a imitují egyptský styl.

Světské muzeum Řehoře XVI.[editovat | editovat zdroj]

Odpočívající satyr

Italsky Museo Profano. Bylo založeno Řehořem XVI. roku 1844.[7] Stálá expozice sestává z ukázek řeckého a římského sochařství, mj. Athéna a Marsyás (kopie Myrónova originálu), sochařské portréty, rekonstrukce mozaiky z Aventinu, Odpočívající satyr (římská kopie Praxitelova originálu), rekonstrukce kruhové hrobky z Vicovaro, sedící Claudius, kolosální hlava císaře Augusta, sarkofágy, mithraistické sousoší aj.

Křesťanské muzeum Pia IX.[editovat | editovat zdroj]

Dobrý pastýř (3. stol.)

Latinsky nazývané Museo Cristiano vystavuje raně křesťanské sarkofágy, starověké římské sochy (Dobrý pastýř) a nápisy. Muzeum je rozděleno na dvě části:

  • 1. část – zahrnuje architektonické památky, sochy a mozaiky
  • 2. část – sbírka materiálů epigrafických (nápisů), rozdělených podle věku a názvu. Vzhledem k odborné povaze sbírky je tato sekce otevřena pouze pro učence na požádání.

Misionářské etnologické muzeum[editovat | editovat zdroj]

Bylo založeno Piem XI. roku 1926.[7] Původně sídlilo v Lateránském paláci, odkud se na počátku 80. let 20. století přestěhovalo na příkaz papeže Pavla VI. do Vatikánu.[8] Jádro sbírky obsahovalo 40 000 děl, v současnosti je to už 100 000 děl.[8]

Muzeum vystavuje exponáty ilustrující misijní činnost katolické církve v Číně, Japonsku, Koreji, Tibetu, Mongolsku, Indočíně, Indii, Tichomoří, Austrálii, Africe, Americe a na Blízkém Východě. Sbírka se skládá ze dvou částí.

  • 1. část – přístupná veřejnosti, věnuje se Asii, Oceánii, Africe a Americe
  • 2. část – tato část je veřejnosti nepřístupná

Muzeum moderního náboženského umění[editovat | editovat zdroj]

Založeno roku 1973 Pavlem VI.. Původně zde byl papežský byt Alexandra VI. (1431–1503), po jeho smrti nebyl využíván. V současnosti se zde vystavují díla moderního umění s náboženskou tematikou (mj. Goya, Rodin, Matisse, Gauguin, Chagall, Zadkine, Kokoschka, Picasso, Siqueiros, Salvador Dali). Sbírka obsahuje kolem osmi set děl[9] z oblasti malířství, sochařství a grafiky. Sbírka vzniká z darů současných italských i zahraničních umělců.

Muzeum Pia IV. a Klimenta XXIII.[editovat | editovat zdroj]

Nese italský název Museo Pio-Clementino. Postaveno v klasicistním slohu s širokou klenutou střechou se střešními okny. Barevné schéma je modro-šedé až bílé s polychromovanou mramorovou podlahou. Ve stěnách jsou výklenky, ve kterých stojí mramorové sochy. Mezi výklenky jsou na podstavcích vystaveny portrétní plastiky.

Mezi významnější exponáty patří sarkofágy sv. Heleny a Konstancie (matky a dcery císaře Konstantina I. Velikého), busta Dia z Otricoli, Belvedérský Apollo, kopie Lysippova Apoxyomena (atlet stírající si pot), kopie Praxitelovy Venuše Knidské, sousoší Láokoóna a jeho synů, Raněná Amazonka, Apollón zabíjející ještěrku.

Další výstavní síně[editovat | editovat zdroj]

Galerie tapisérií[editovat | editovat zdroj]

Italsky Galleria degli Arazzi, zakladatelem je papež Lev X. (1475-1521).[10] Jsou zde vystaveny tapisérie tzv. "nové školy" utkané v bruselské dílně Pietera van Aelsta podle návrhů Raffaelových žáků, dále tapisérie lombardské a římské. Poprvé byly tyto tapiserie vystaveny v roce 1531 v Sixtinské kapli, ale v roce 1838 byly přemístěny. Zajímavostí je, že za gobelíny vydal papežský stolec 16 000 dukátu za jeden kus, což je v přepočtu asi 300 euro.[10]

Galerie map[editovat | editovat zdroj]

Čtyřicet fresek z 16. století podle mnicha a kosmografa Ignazia Danta. Mapy zobrazují Itálii rozdělenou Apeninami na dvě části. Práce trvaly tři roky a chodba, jejíž stěny mapy pokrývají, je dlouhá 120 metrů.

Galerie svícnů[editovat | editovat zdroj]

Galleria degli Candelabri byla postavena v roce 1761, stropní malby pocházejí z období 1883–1887. Jsou zde vystaveny římské kopie řeckých originálů z helenistického období, např. Ganymédes a orel, Artemis.

Galerie a kaple sv. Pia V.[editovat | editovat zdroj]

Zdobená výstavní síň, z původní výzdoby kaple od Vasariho a Zuccariho se zachovala jen klenbová freska s pádem Lucifera a vzpourou andělů, ostatní fresky pocházejí z 19. století.

Muzeum kočárů[editovat | editovat zdroj]

Kolekce vozů používaných papeži a kardinály, uniforem a jiných památek z papežských ozbrojených sil, rozpuštěných roku 1970. Tato kolekce byla založena v roce 1973 papežem Pavlem VI.[11]

Muzeum Chiaramonti[editovat | editovat zdroj]

Založeno Piem VII. a postaveno roku 1807.[12] Celé muzeum je asi 100 metrů dlouhá chodba s římskými kopiemi řeckých soch, vlysů a reliéfů převzatých ze sarkofágů.

Nové křídlo[editovat | editovat zdroj]

Italsky Braccio Nuovo založil také Pius VII., otevřeno bylo v roce 1822. Architektem stavby se stal Roman Raffaele Stern, který však zemřel před dostavbou.[13] Dohlížení na stavbu se po jeho smrti ujal Pasquale Belli. Jedná se o velký, 70 metrů dlouhý sál, kde je vystaveno asi 200 soch, mj. socha Augusta, kopie Polykleitova Doryfora (atleta s kopím), sousoší Nilu s šestnácti dětmi, Silénos s malým Dionýsem, socha řečníka Démosthena.

Sál Sobieského[editovat | editovat zdroj]

Název nese podle obrazu Vítězství polského krále Jana III. Sobieského roku 1683 před Vídní nad Turky od polského malíře českého původu Jana Matejka. Tento sál je situován na sever. Dále se zde nachází obrazy většinou z 19. století.

Sál Neposkvrněného početí[editovat | editovat zdroj]

Fresky znázorňují přípravu a vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Piem IX. roku 1854. Autorem těchto fresek je Francesco Podesti.

Sál šerosvitů[editovat | editovat zdroj]

Pojmenován podle šerosvitných postav apoštolů a světců z Raffaelovy školy. Občas je označován jako Sala dei Palafrenieri nebo Papouškův sál. Výzdoba pochází z doby Lva X.

Kaple Urbana VIII.[editovat | editovat zdroj]

Italsky Cappella di Urbano VIII. je vyzdobena barokními freskami od Pietra z Cortony.

Pinakotéka (obrazárna)[editovat | editovat zdroj]

Samostatná budova, umístěná ve Čtvercové zahradě a projektovaná Lucou Beltramim, byla otevřena 27. října 1932.[14] V dnešní době sbírka obsahuje asi 460 obrazů umístěných v 18 sálech. Sbírka obsahuje několik mistrovských děl od největších umělců v historii italského malířství, například od Fra Angelico, Paolo Veronese, Caravaggio či Pietro Perugino.

Obrazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Název a velikost Autor a datum Popis
Polittico stefaneschi, retro.jpg Tríptych Stefaneschi

olej na dřevě

223 x 255 cm

Giotto

1320

Oltářní obraz v bazilice svatého Petra, který objednal kardinál Stefaneschi. Malba je provedena na zlatém pozadí v gotickém stylu s prvky rané renesance. Ve střední části je zobrazen Kristus sedící na trůnu, na levé a pravé části je zobrazeno 12 apoštolů.
Fra Angelico 087.jpg Sv. Mikuláš zachraňuje loď

olej na dřevě

34 x 60 cm

Fra Angelico

1437

Jedno z nejvýznamnějších děl Fra Angelica objednal biskup Guidalotti pro kapli sv. Mikuláše při kostele San Domenico v Perugii. Obraz znázorňuje události ze života světce.
Ercole de' Roberti 005.jpg Zázraky ze života sv. Vincenta (detail)

tempera na dřevě

300 x 215 cm

Ercole de Roberti

1473

Detail pravé strany obrazu, kde je vidět vliv miniaturismu pozdní gotiky. Obraz představuje v několika scénách zázraky svatého Vincenta Ferrera, který byl uznán za svatého v roce 1455 a byl v Itálii velmi uctíván.
Da Forli - Angel With Lute fragment.jpg Anděl hrající na loutnu

část fresky

93,5 x 117 cm

Melozzo da Forlì

1480

Část dekorace z apsidy kostela sv. apoštolů v Římě.
Leonardo da Vinci - Saint Jerome.jpg Leonardo da Vinci, Svatý Jeroným

olej na dřevě

103 x 74 cm

Leonardo da Vinci

1482

Nedokončené dílo, které Leonardo vytvořil ve Florencii, zobrazuje svatého Jeronýma jako poustevníka mezi skalami. Lev v popředí napravo symbolizuje poušť a je atributem svatého Jeronýma.
Pietro Perugino cat48m.jpg Svatá Flavia

tempera na dřevě

el Perugino

1496–1499

Flavia Domitilla, matka sedmi dětí, byla kolem roku 100 vypovězena na Pontinské ostrovy a podle jedné zprávy jako křesťanka umučena. Na obraze vzhlíží k nebi a prosí o sílu k utrpení.
Raffael 096.jpg Proměnění Páně

tempera na dřevě

410 x 279cm

Raffael

1516–1520

Obraz představuje zjevení Krista třem apoštolům na hoře (Mt 17, 1–6 (Kral, ČEP) a paralely). Horní a dolní část obrazu vyjadřuje patrně kontrast mezi nebeským a pozemským světem.
The Deposition of Christ (Caravaggio).jpg Snímání z kříže

olej na plátně

300 x 203 cm

Caravaggio

1602–1604

Téma snímání mrtvého těla Ježíše Krista a smutek nad jeho smrtí patří od pozdního středověku mezi časté náměty umělců.
Guido Reni 047.jpg Ukřižování svatého Petra

olej na dřevě

305 x 171 cm

Guido Reni

1604–1605

Obraz je přepracováním stejnojmenného obrazu od Caravaggia. Pro dokreslení pochmurné atmosféry zde autor využil kontrastu bílé a červené.
Nicolas Poussin - Le Martyre de Saint Érasme.jpg Utrpení sv. Erasma

olej na plátně

320 x 186 cm

Nicolas Poussin

1628–1629

Významný představitel francouzského klasicismu zobrazil umučení světce v poměrně složité a promyšlené kompozici..

Sály veřejnosti nepřístupné[editovat | editovat zdroj]

  • Galleria Lapidaria – více než 3000 pohanských a křesťanských nápisů[15]
  • Sala Regia – jeden z bočních sálů Sixtinské kaple, který slouží jako reprezentační prostor. Stavbu na příkaz papeže Pavla III.] zahájil Antonio da Sangallo mladší a byla dokončena v roce 1573.[16] Výzdoba zobrazuje významné události církve. V současnosti prostor slouží jako místo, kde se papežové setkávají s kardinály, a další vnitřní akce církve.
  • Sala Ducale

Praktické[editovat | editovat zdroj]

Vstup do muzejí je ze severní strany, z Viale Vaticano. Z náměstí sv. Petra po Via di Porta Angelica k severu, dále podél renesančních hradeb až na Viale Vaticano (asi 1100 m).

Otevírací doba[editovat | editovat zdroj]

  • Po–So od 9 h do 18 h, pokladna je otevřena do 16 hod
  • Ne – zavřeno
  • O svátcích zavřeno.

Volné vstupy:

  • Poslední neděli v měsíci od 9 h do 12.30 h
  • 27. září (Světový den cestovního ruchu)

Vstupné[editovat | editovat zdroj]

Vstupenky si lze obstarat v předprodeji na internetu, jinak se čeká v dlouhých frontách.

  • Plné – € 17,00 – lidé starší 18 let (mimo studenty)
  • Snížené – € 8,00 – platí pro děti od 6 do 18 let, studenty do 26 let s platným průkazem, univerzitní skupiny studentů, kněze a církevní poutníky (s potvrzením z farnosti), důchodce, státní pracovníky.
  • Školní – € 4,00 – platí pro základní a střední školy, doprovod má vstup zdarma.
  • Bezplatný vstup – platí pro děti do 6 let, ředitele muzeí či nevládních organizací, osoby s handicapem, novináře s platným potvrzením (medzinárodní, resp. Sala stampa), držitele platných ICOM a ICOMONS karet, sponzoři.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JATTA, Barbara. The Vatican Museums: transformation of an organisation [online]. Vatican Museums, 16 October 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b http://www.crg.cz/italie/den2.htm
  3. http://mv.vatican.va/3_EN/pages/z-Info/MV_Info_NotizieStoriche.html
  4. http://www.wga.hu/frames-e.html?/html/r/raphael/index.html
  5. a b c http://www.vatican.va/holy_father/paul_vi/speeches/1975/documents/hf_p-vi_spe_19750620_biblioteca-vaticana_it.html
  6. Kurt Aland, and Barbara Aland, "The Text of the New Testament: An Introduction to the Critical Editions and to the Theory and Practice of Modern Textual Criticism", transl. Erroll F. Rhodes, William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids, Michigan, 1995, p. 109.
  7. a b c d http://www.svetadily.cz/Vatikanska-muzea.php
  8. a b http://mv.vatican.va/2_IT/pages/MET/MET_Main.html
  9. Ralf van Bühren 2008, pp. 319–323, fig. 18
  10. a b http://www.tickitaly.com/tickets/vatican-arazzi.php
  11. http://www.vaticanstate.va/IT/Monumenti/MuseiVaticani/Museo_Storico_Padiglione_delle_Carrozze.htm
  12. http://www.vaticanstate.va/EN/Monuments/The_Vatican_Museums/Chiaramonti_Museum_Braccio_Nuovo_Gallery.htm
  13. http://touritaly.org/tours/vaticanmuseum/Vatican05.htm
  14. http://mv.vatican.va/3_EN/pages/PIN/PIN_Main.html
  15. http://www.romeguide.it/monumenti/gallerialapidaria/lapidaria.htm
  16. HALL, Marcia B., Steven F. Ostrow. Rome. 1.. vyd. New York: Cambridge University Press, 2005. 358 s. (Artistic centers of the Italian Renaissance.). Dostupné online. ISBN 0521624452. Kapitola The Counter-Reformation and the end of the century, s. 262, 263. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]