Marc Chagall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marc Chagall
Marc Chagall v roce 1941
Marc Chagall v roce 1941
Rodné jméno Мовшa Хацкелевич Шагалов a Мойше Сегал
Narození 6. července 1887
Ljozna
Úmrtí 28. března 1985 (ve věku 97 let)
Saint-Paul-de-Vence
Místo pohřbení Saint-Paul-de-Vence
Národnost Židé
Alma mater School Yehuda Pen in Vitebsk
Povolání malíř, umělec, tiskař, básník, litograf a designér
Manžel(ka) Bella Rosenfeld (1915–1944)
Virginia Haggard (1945–1952)
Valentina Brodsky (1952–1985)
Děti David McNeil
Ida Chagall
Významná díla Behind the House
Hommage à Apollinaire
Já a vesnice
Chagall Windows
Chagall Lounge
Ocenění Erasmus Prize (1960)
velkokříž Řádu čestné legie (1974)
čestný doktorát Hebrejské univerzity v Jeruzalémě (1975)
Wolfova cena za umění (1981)
honorary doctor of the Catholic University of Louvain
Carnegieho cena
Jakir Jerušalajim
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc Chagall (vlastním jménem Мойше Хацкелевич Шагалов, Movša Chackelevič Šagalov,[1] později i Марк Захарович Шагалov, Mark Zacharovič Šagalov, 24. červnajul./ 6. července 1887greg. Ljosna u Vitebska, Ruské impérium, dnes Bělorusko28. března 1985, Saint-Paul-de-Vence, Francie) byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionismu, symbolismu a kubismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině židovského venkovského obchodníka se zemědělskými produkty jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.

V letech 1898–1905 studoval na Prvním vitebském čtyřletém učilišti, získal tradiční židovské vzdělání ve staroruštině, učil se talmud a tóru. Jeho prvním učitelem malby byl kolem roku 1906 vitebský umělec Jehuda Pen. O několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval v Kreslířské škole Společnosti umění, vedené malířem Nikolajem Rerichem, pro svůj talent byl přijat rovnou do třetího ročníku. Setkával se zde s umělci různých směrů. V letech 1908–1910 studoval u Léona Baksta a studium si prodloužil ještě na léta 1910–1911 u Jelizavety Nikolajevny Zvancevové (1864–1921).

Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.

V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.

Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské gubernii; založil zde střední uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V roce 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v roce 1923 se vrátil zpět do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, které vycházely především v novinách. V roce 1937 se stal francouzským občanem.

Když během druhé světové války okupovali nacisté Francii a začali deportovat Židy, Paříž opustil. Ukryli se s manželkou v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do roku 1948.

2. září 1944 po nemoci zemřela jeho žena Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.

Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo seznámení s Virginií Haggardovou, s níž žil a měl syna, a zakázky na divadelní scény a kostýmy, které jejím prostřednictvím dostával. V těchto radostných letech se vrátil k jasným pastelovým barvám a uvolněné kompozici. Díla z tohoto období se tematicky věnují lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.

V roce 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát pobýval v Řecku i ve střední Evropě. Vytvořil návrhy biblického cyklu pro chrámová okna kostela sv. Štěpána v Mohuči. V roce 1957 navštívil Izrael. Zde v roce 1960 vytvořil barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.

Zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob se nachází v nejzápadnější řadě od vstupní branky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb.

Jeho dílo je možno zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.

Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Knižní ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923–1927), La Fontainových Bajek (Paříž 1927–1936) a Bible (Paříž 1931–1936).

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Autoportrét (1914)
  • Mladá žena na lehátku, 1907 soukromá sbírka
  • Svatba, 1910
  • Já a vesnice, 1911 Muzeum moderního umění v New Yorku
  • Houslista, 1911–1914, Germany, Kunstsammlung NRW\
  • Adam a Eva, 1912
  • Narozeniny, 1915
  • Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheim Museum
  • Ženský akrobat, 1930, Paříž, Musée National d´Art Moderne
  • Samota, 1933, Tel Aviv Museum
  • Sen o letním slunovratu, 1939
  • Kolem ní, 1945
  • Svatební svícen, 1945
  • Milovníci na rudém nebi, 1950
  • Král David, 1961
  • Zelená noc , 1952
  • Exodus, 1952–1966
  • Bastila, 1953
  • Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle
  • Přechod přes rudé moře, 1955
  • Autoportrét, 1959–1960
  • Válka, 1964–1966, Kunsthaus Zürich
  • Job, 1975
  • Biblické poselství, 17 obrazů (Nice, Musée National)
  • Žlutý osel, 1979
  • Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York.

Malby na okna[editovat | editovat zdroj]

Několikrát přijal zakázku na malování na okna, veškeré malby tohoto typu byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní.

Nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matthieu Dhennin. Le lexique subjectif d'Emir Kusturica: portrait d'un réalisateur. [s.l.]: L'AGE D'HOMME, 2006. Dostupné online. ISBN 978-2-8251-3658-4. S. 22–. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]