Marc Chagall

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marc Chagall
Marc Chagall v Saint-Paul-de-Vence v roce 1967
Marc Chagall v Saint-Paul-de-Vence v roce 1967
Narození 7. července 1887
Vitebsk
Úmrtí 28. března 1985 (ve věku 97 let)
Saint-Paul-de-Vence
Národnost litevští Židé
Povolání malíř, umělec a tiskař
Ocenění Erasmus Prize (1960)
Wolfova cena za umění (1981)
velkokříž Řádu čestné legie
Jakir Jerušalajim
Carnegieho cena
Manžel(ka) Bella Rosenfeld (19151944)
Virginia Haggard (19451952)
Valentina Brodsky (19521985)
Děti David McNeil a Ida Chagall
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marc Chagall (vlastním jménem Мовша Хацкелевич Шагал Movša Chackelevič Šagal, později i Марк Захарович Шагал Mark Zacharovič Šagal, 7. července 1887, Ljosna u Vitebska, Ruské impérium, dnes Bělorusko28. března 1985, Saint-Paul-de-Vence, Francie) byl židovský bělorusko-francouzský malíř. Měl vlastní umělecký styl skládající se z expresionismu, symbolismu a kubismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v židovské rodině jako nejstarší z devíti dětí. Dětství prožil sice v chudobě, ale šťastně, a vzpomínky na ně se prolínají celým jeho dílem.

Jeho prvním učitelem malby byl od roku 1906 místní umělec Jehuda Pen, avšak o několik měsíců později, v roce 1907, se přestěhoval do Petrohradu. Zde studoval u Nikolaje Roericha a setkával se s umělci všemožných směrů. V letech 1908-1910 studoval u Léona Baksta.

Toto období nebylo lehké – Židé mohli přebývat v Petrohradu pouze na povolení a on sám byl dokonce krátce vězněn. V Petrohradu zůstal až do roku 1910. Pravidelně se však vracel do své rodné vsi, kde se v roce 1909 setkal se svou budoucí manželkou, Bellou Rosenfeldovou.

V té době se mu podařilo prosadit se jako umělec, odešel do Paříže, aby byl blíže komunitě umělců na Montparnassu. Přátelil se s Guillaumem Apollinairem, spolupracoval s fauvisty. V roce 1914 se vrátil do Vitebsku a do roka se oženil se svou snoubenkou Bellou. V roce 1916 se novomanželům narodila dcera Ida.

Marc Chagall v červenci 1941

Aktivně se účastnil Říjnové revoluce v roce 1917. Sovětské ministerstvo kultury jej jmenovalo pověřencem pro umění ve Vitebské oblasti; a on pak zde založil uměleckou školu. Avšak politicky si za socialistického režimu příliš dobře nevedl. V roce 1920 se s manželkou přestěhovali do Moskvy, v roce 1923 se vrátil zpět do Paříže. V té době vydal paměti v jazyce jidiš, původně napsané v ruštině a přeložené Bellou do francouzštiny. V jidiš psal i různé články a poezii, které vycházely především v novinách. V roce 1937 se stal francouzským občanem.

Když během druhé světové války okupovali nacisté Francii a začali deportovat Židy, Paříž opustil. Ukryli se s manželkou v Marseille a poté za pomoci amerického novináře Variana Frye uprchli z Francie přes Španělsko a Portugalsko, aby se v roce 1941 usadili ve Spojených státech amerických, kde žili až do roku 1948.

2. září 1944 po nemoci zemřela jeho žena Bella, jeho souputnice životem a inspirace mnohých maleb. O dva roky později se vrátil do Evropy. Do roku 1949 pobýval v Provence a téhož roku se podílel na vzniku nevládního antifašistického hnutí.

Z deprese, která jej tou dobou skličovala, mu pomohlo setkání s Virginií Haggardovou, s níž měl syna, a divadelní zakázky, které dostával. V těchto nabitých letech se vrátil k nespoutaným, jasným barvám. Díla z tohoto období jsou zasvěcená lásce a radosti ze života, s postavami tvarovanými do rozvlněných křivek. Začal se rovněž věnovat sochařství, keramice a sklomalbě.

V roce 1952 se znovu oženil – s Valentinou Brodskou. Několikrát pobýval v Řecku a v roce 1957 navštívil Izrael. Zde v roce 1960 vytvořil barevná okna pro jeruzalémskou synagogu při nemocnici Hadassah Ein Kerem.

Zemřel ve věku 97 let ve Francii, v Saint-Paul de Vence; je pochován na tamním hřbitově. Jeho hrob se nachází v nejzápadnější řadě od vstupní branky.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo bylo ovlivněno jednak dětskými a jednak židovsko-ruskými mytickými a náboženskými představami. Inspiroval se také životem běloruského lidu. V šedesátých a sedmdesátých letech se pustil do rozsáhlých projektů spojených s výzdobou veřejných institucí i náboženských staveb.

Jeho dílo je možno zařadit hned do několika kategorií moderního umění. V Paříži před první světovou válkou byl členem avantgardních uměleckých hnutí. Jeho pojetí se však těmto směrům, jako kubismus a fauvismus, vždy poněkud vymykalo. Úzce spolupracoval s tzv. pařížskou školou a jejími představiteli, včetně Amedea Modiglianiho.

Jeho obrazy překypují vzpomínkami na dětství a velice živými barvami. Chagall sám sebe (někdy společně se svou ženou) stylizoval do role pozorovatele, který se dívá na svět skrz okno z barevného skla.

Knižní ilustrace[editovat | editovat zdroj]

Dělal ilustrace k mnoha knihám, ze nejzdařilejší bývají považovány ilustrace Gogolových Mrtvých duší (Paříž 1923 - 27), La Fontainových Bajek (Paříž 1927 -1936) a Bible (Paříž 1931 - 1936).

Nejznámější díla[editovat | editovat zdroj]

Autoportrét (1914)
  • Mladá žena na lehátku, 1907 soukromá sbírka
  • Svatba, 1910
  • Já a vesnice, 1911 Muzeum moderního umění v New Yorku
  • Houslista, 1911 - 1914, Germany, Kunstsammlung NRW\
  • Adam a Eva, 1912
  • Narozeniny, 1915
  • Zelený houslista, 1923–1924, Guggenheim Museum
  • Ženský akrobat, 1930, Paříž, Musée National d´Art Moderne
  • Samota, 1933, Tel Aviv Museum
  • Sen o letním slunovratu, 1939
  • Kolem ní, 1945
  • Svatební svícen, 1945
  • Milovníci na rudém nebi, 1950
  • Král David, 1961
  • Zelená noc , 1952
  • Exodus, 1952–1966
  • Bastila, 1953
  • Most na Séně, 1954, Hamburger Kunsthalle
  • Přechod přes rudé moře, 1955
  • Autoportrét, 1959–1960
  • Válka, 1964–1966, Kunsthaus Zürich
  • Job, 1975
  • Biblické poselství, 17 obrazů (Nice, Musée National)
  • Žlutý osel, 1979
  • Velká přehlídka, 1979–1980, Pierre Matisse Gallery, New York.

Malby na okna[editovat | editovat zdroj]

Několikrát přijal zakázku na malování na okna, veškeré malby tohoto typu byly církevní zakázky a jednalo se o biblické výjevy. Jejich provedení je odborníky považováno za velice kvalitní.

Nástěnné malby[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce se proslavil nástěnnými malbami v Metropolitní opeře v New Yorku a v Opeře v Paříži.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London : Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]