Marija Prymačenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marìja Ovksentìjivna Pryjmačenko
Narození13. ledna 1908
Bolotnia
Úmrtí18. srpna 1997 (ve věku 89 let)
Bolotnia
Místo pohřbeníBolotnia
Povolánímalířka, kreslířka a výtvarnice
DětiFedir Prymachenko
PříbuzníPetro Prymachenko (vnuk)
Významná dílaA Dove Has Spread Her Wings and Asks for Peace
Oceněnízasloužilý umělecký pracovník Ukrajinské SSR (1970)
Řád čestného odznaku
medaile Na památku 1500 let Kyjeva
Čestná cena prezidenta Ukrajiny
National legend of Ukraine
Webová stránkawww.prymachenko.in.ua
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marija Oksentijivna Prymačenko (ukrajinsky Марія Оксентіївна Примаченко, 12. ledna 190918. srpna 1997) byla ukrajinská lidová naivistická malířka. Věnovala se malbě, vyšívání a tvorbě keramiky.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Prymačenko se narodila do rolnické rodiny a většinu svého života strávila ve vesnici Bolotnja v Ivakivském rajónu v Kyjevské oblasti, která se nachází pouhých 30 kilometrů od Černobylu.[1] Čtyři roky navštěvovala školu, než prodělala obrnu, takže měla fyzické postižení, které ovlivnilo její život a umění.[2][3] Své první umělecké pokusy v pozdějším životě popsala:

Kdysi, jako mladá dívka, jsem pečovala o hejno hus. Když jsem se s nimi dostala na písečnou pláž na břehu řeky, přešla jsem pole poseté divokými květinami a začala jsem tyčí do písku kreslit skutečné i imaginární květiny... Později jsem se rozhodla namalovat stěny našeho domu s použitím přírodních pigmentů. Poté jsem již nikdy nepřestala kreslit a malovat.

Během dětství se naučila vyšívat a stala se členkou Ivankivského družstevního vyšívacího sdružení. Její talent rozpoznala umělkyně Tetjana Floru, díky které roku 1935 získala práci v Ústřední experimentální dílně Kyjevského muzea ukrajinského umění.

V Kyjevě podstoupila Prymačenko dvě operace, které jí umožnily stát bez pomoci.[2] Tamtéž se seznámila se svým partnerem Vasylem Marynčukem. V březnu 1941 se jim v Kyjevě narodil syn Fedir Prymačenko, s Vasylem Marynčukem se nestihli vzít, neboť zemřel během války ve Finsku. Poté se vrátila se do Ivankiva a pracovala v místním JZD. Syn Fedir se stal také lidovým umělcem, zemřel roku 2008. Umělci se stali i vnuci malířky, Petro a Ivan.[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Prymačenko poprvé vystavovala své obrazy roku 1936 v Moskvě, Leningradu a Varšavě. V roce 1937 vystavovala v Paříži.[2] Její díla byla inspirována ukrajinskými a polskými lidovými tradicemi a odkazují se na přírodu a pohádky.[5][6] Během 30. let přešla od vyšívání k malbě a její díla z tohoto období jsou malována na bílé pozadí. Rozvíjela se její odvážná a výrazná linie a novými způsoby kombinovala tradiční ukrajinské motivy.[2]

Během 60. až 80. let se její styl dále vyvíjel, obrazy měly stále živější barevnou paletu a nový výběr jasných pozadí. V této době přešla od práce s akvarelem na práci s kvašem. Od 70. let 20. století začala Prymačenko na rub svých pláten uvádět i krátké fráze či přísloví, která se vztahovala k tématu díla.[2]

Ocenění a uznání[editovat | editovat zdroj]

V roce 1966 získala Národní cenu Ukrajiny Tarase Ševčenka. UNESCO prohlásilo rok 2009 rokem Prymačenkové.[7][8] Po Prymačenkové je pojmenována ulice v Kyjevě a malá planetka.[9] Pablo Picasso jednou po návštěvě výstavy Prymačenkové v Paříži řekl: "Skláním se před uměleckým zázrakem této skvělé Ukrajinky."[10]

Její práce se objevily na ukrajinských známkách a mincích.[11]

Ukrajinská známka s reprodukcí obrazu Marie Prymačenko

Více než 650 jejích děl je uloženo ve sbírce Národního muzea lidového dekorativního umění.[12]

Ztráta děl[editovat | editovat zdroj]

Během ruské invaze na Ukrajinu bylo vypáleno Ivankivské historické a vlastivědné muzeum, které uchovávalo 25 jejích děl. Některá díla se však místním podařilo zachránit.[13][14][15]

Vlada Litovčenko, ředitel Vyšhorodské historické a kulturní rezervace, poznamenal, že muzeum bylo domovem nejen děl Prymačenkové, ale také dalších ukrajinských umělců, jako je například Hanna Veres. Litovčenko prohlásil: „Další z nenahraditelných ztrát historicko-kulturní autority Ukrajiny je zničení Ivankivského historicko-kulturního muzea agresorem v těchto pekelných dnech pro naši zemi.“[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maria Prymachenko na anglické Wikipedii.

  1. Pryimachenko Maria, Sixteen Paintings in the National Museum of Ukrainian Folk Art, Shown On A Set of Sixteen Color Postcards Published By Aurora Art Publishers, Leningrad, 1979, "Art Ukraine" site
  2. a b c d e Maria Prymachenko's fantastic world of flowers and animals [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HALDER, Santoshi; ARGYROPOULOS, Vassilios. Inclusion, Equity and Access for Individuals with Disabilities: Insights from Educators across World. [s.l.]: Springer, 2 March 2019. Dostupné online. ISBN 978-981-13-5962-0. (anglicky) 
  4. 75 років від дня народження Федора Васильовича Примаченка (Приймаченко) (1941–2008), майстра народного декоративного розпису. Народився на Київщині — Славутицька бібліотека [online]. [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. (Ukrainian) 
  5. Prymachenko Maria [online]. [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Kolisnyk, O. V., and M. O. Kovalenko. "Naive art: features of creative perception." Art and Design (2021).
  7. a b Vivienne Chow. Russian Forces Burned Down a Museum Home to Dozens of Works by Ukrainian Folk Artist Maria Prymachenko. Artnet. 28 February 2022. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Maria Prymachenko at Ukrainian Art Library. [Accessed 2 March 2021].
  9. SCHMADEL, Lutz D. Dictionary of Minor Planet Names. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 10 June 2012. Dostupné online. ISBN 978-3-642-29718-2. (anglicky) 
  10. PODCAST, HerArt. Maria PRYMACHENKO — the Ukrainian artist that made Picasso bow down [online]. 2021-01-22 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. KOSINSKI, Tomasz. Coins of UKRAINE 1901–2014: Coins of Europe Catalog 1901–2014. [s.l.]: Tomasz Kosinski, 18 August 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  12. BENGAL, Rebecca. Russian Forces Destroyed the Wild and Beautiful Art of Maria Prymachenko [online]. 1. 3. 2022 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Ukraine museum reportedly burns down in Russian invasion, destroying 25 works by folk artist Maria Prymachenko. The Art Newspaper - International art news and events [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  14. S.R.O, NETservis. Muzeum v Ivankivě bylo zničeno během ruského útoku -. emuzeum.cz [online]. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. 
  15. BROWN, Kate. The Artists and Curator Behind the Russia Pavilion Have Pulled Out of the Venice Biennale Amid the Ongoing War in Ukraine. Artnet News [online]. 2022-02-28 [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]