Lev III.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O byzantském císaři vládnoucím v letech 717-741 pojednává článek Leon III. Syrský.
Svatý
Lev III.
96. papež
Lev III. přijímá pallium od sv. Petra (mozaika v Lateránském paláci (798)
Lev III. přijímá pallium od sv. Petra (mozaika v Lateránském paláci (798)
Církevzápadní (latinská)
Zvolení26. prosince 795
Uveden do úřadu27. prosince 795 (konsekrace)
Pontifikát skončil12. června 816
PředchůdceHadrián I.
NástupceŠtěpán IV.
Osobní údaje
Datum narozeníokolo roku 750
Místo narozeníŘím, Ravennský exarchát, Byzantská říše
Datum úmrtí12. června 816
Místo úmrtíŘím, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbeníBazilika svatého Petra
Známý díkykorunovaci Karla Velikého (800)
Svatořečení
Kanonizace1669
kanonizoval Klement X.
Svátek12. června
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lev III. korunuje Karla Velikého (francouzský rukopis, 14. stol.)
Rafael Santi: Lev III. korunuje Karla Velikého (detail fresky ve Vatikánu, 1516)

Svatý Lev III. (okolo 750 Řím12. června 816 tamt.) byl papežem od 26. prosince 795 až do své smrti v roce 816.

Roku 800 korunoval během vánočních bohoslužeb v chrámu sv. Petra v Římě Karla Velikého císařem říše římské. Tak mohla Karlova franská říše po třech stoletích aspoň formálně navázat na západořímskou říši starověku, jakkoli se od ní fakticky lišila.

Život[editovat | editovat zdroj]

Lev III. se narodil v Římě jako syn římského občana Asupia a byl vychováván v papežském paláci, kde se stal se vestiáriem (správcem papežských rouch a klenotnice). Později byl jmenován kardinálem a 26. prosince 795 byl zvolen papežem a vysvěcen na biskupa. Volba se odehrála v den pohřbu jeho předchůdce Hadriána I. a svěcení o den později. Takový spěch nebyl obvyklý, ale o důvodech se historici neshodují. Možná to byla obava z vnějšího zásahu a ovlivnění volby.

Hned po svém uvedení do úřadu poslal Lev franckému králi Karlovi zdvořilý list, v němž mu oznamuje své zvolení. Karel odpověděl velmi uctivým listem, kde však přesto papeži připomíná jeho duchovní povinnosti, a doprovodil jej velkou částí kořisti, získané na výpravě proti Avarům. Toto bohatství Lvovi umožnilo velkorysou stavební činnost i podporu dobročinných institucí. Hlavně si však oba dali najevo, že se chtějí podporovat, možná také v důsledku krize byzantského císařství.

Na konci 8. století se stal obětí spiknutí vedeného jistým Paschalisem, synovcem předchozího papeže Hadriána I.[1], který se ho pokusil zmrzačit, aby se papežského úřadu musel vzdát. Lev se zachránil v kostele sv. Silvestra a u vévody spoletského, odkud odešel ke dvoru Karla Velikého do Paderbornu. Zde ho zastihla obžaloba, kterou zaslali spiklenci králi Karlovi. Ten po vyšetření a vyslechnutí svědků poslal na podzim roku 799 papeže s doprovodem vojska zpět do Říma.

Karlovi legáti v Římě zahájili soud a konečný rozsudek o výši trestu ponechali Karlovi. Ten pak papeže zprostil všech obvinění, kdežto papež se veřejně očistil od všech žalob. Pro spiklence s Paschalisem odsouzené na smrt vyprosil Lev III. změnu trestu smrti ve vyhnanství do Frank. Za prokázané služby Lev III. korunoval na Vánoce roku 800 Karla Velikého jako Karla Augusta na císaře Římanů, čímž byla formálně obnovena Západořímská říše. Byzanc sice proti korunovaci protestovala, byla však v té době natolik oslabená, že jí nemohla zabránit. Karel bral navázání na slavnou tradici vážně a rozvinul hnutí tzv. karolínské renesance v umění, literatuře i v učenosti, charakteristicky spojené s péčí o soustavné vzdělávání, zpočátku hlavně kněžstva.

Roku 798 povýšil Lev Salcburské biskupství na arcibiskupství, roku 809 zprostředkoval spor dvou anglických vladařů a roku 810 odmítl zařadit do vyznání víry slovo filioque. Po smrti Karla Velikého (814) propuklo proti němu opět povstání. které přemohl a vůdce dal popravit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HÄGERMANN, Dieter. Karel Veliký - vládce Západu. Překlad Aleš Valenta. Praha: Prostor, 2002. 619 s. ISBN 9788072600717. S. 325. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Lev III. Sv. 15, str. 958

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Hadrián I.
795816
Lev III.
Nástupce:
Štěpán IV.