Jan XXII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Svatost
Jan XXII.
196. papež

Papež Jan XXII.
Církev římskokatolická
Zvolení 7. srpna 1316
Uveden do úřadu 25. září 1316 (korunovace)
Pontifikát skončil 4. prosince 1334
Předchůdce Klement V.
Nástupce Benedikt XII.
Znak Znak
Osobní údaje
Rodné jméno Jacques ďEuse
Datum narození 1244
Místo narození Cahors, Francouzské království Francie
Datum úmrtí 4. prosinec 1334
Místo úmrtí Avignon, Papežský stát Papežský stát
Místo odpočinku katedrála Notre-Dame des Doms d'Avignon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan XXII., vlastním jménem Jacques d'Euse, zvaný také de Osa nebo Duéze, (* 12444. prosince 1334) byl papež v letech 13161334. Svůj papežský úřad nezastával v Římě, ale ve francouzském Avignonu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jan XXII. se narodil v jihofrancouzském městě Cahors a pocházel z měšťanské rodiny. Studoval právo a teologii (údajně také medicínu) v Cahors a Montpellier. Byl proboštem kostela v Cahors. V roce 1289 odjel do Neapole, kde se stal vychovatelem a poradcem krále Karla Roberta. Z králova popudu se stal roku 1300 biskupem ve Fréjus. Roku 1310 se stal biskupem avignonským, 1312 kardinálem-knězem kostela San Vitale, 1313 kardinálem-biskupem portským. Velmi dobře se vyznal v právních a finančních otázkách, což později nejednou využil i při výkonu své papežské funkce.

Zvolení papežem[editovat | editovat zdroj]

Po smrti francouzského papeže Klementa V. v roce 1314, nastalo dvouleté období vakance. Italští kardinálové prosazovali volbu papeže, který by se vrátil z Avignonu zpět do Říma, francouzští kardinálové chtěli pro změnu toho, který by v Avignonu zůstal. Francouzský král ale nakonec všechny italské kardinály lstí vylákal do Lyonu, zde je na 40 dní uvěznil a vynutil si zvolení kardinála Jacquese ďEuse za papeže Jana XXII. Tomu bylo v době zvolení 72 let. Většina kardinálů mu dala svůj hlas a počítala s tím, že nový papež stejně brzy zemře. Ale Jan XXII. žil až do roku 1334, svůj úřad zastával 18 let a dožil se devadesáti let.

Výkon úřadu[editovat | editovat zdroj]

Papež Jan XXII. byl zastáncem nepotismu a příslušníky své rodiny obdařil výnosnými úřady a vysokými příjmy. Evropské panovníky soustavně napomínal a poučoval je, jak se mají jako křesťané správně chovat. Jeho urážlivým poznámkám neušel nejen anglický král Eduard II., ale dokonce ani papežův ochránce a francouzský král Filip V. Papežův přirozený sklon do všeho mluvit a všechny poučovat byl ještě zesílen tím, že moc papežství považoval za univerzální a nadřazenou všem ostatním křesťanským panovníkům a vládcům. S tímto názorem naprosto nesouhlasil německý král a pozdější císař Ludvík Bavor, který papeži upíral právo stát nad císařovou mocí. Spor vyvrcholil roku 1328, kdy se nechal Ludvík Bavor i se svou manželkou korunovat za císaře ve svatopetrském kostele v Římě. Korunovaci ale neprovedl papež, jak bylo zvykem. Korunu vložil na hlavu novému císaři zástupce římského lidu Sciarra Colonna. Mnozí papežovi odpůrci pak také nalezli útočiště právě na dvoře Ludvíka Bavora (např. Marsilius z Padovy nebo William Ockham). Sklon informovat veřejnost o svých názorech nekrotil Jan XXII. ani v případě otázek teologických. Zastával například názor, že svatí a blahoslavení se budou moci přimlouvat za hříšníky až v době po Posledním soudu, což zcela odporovala obecnému názoru, že přímluvy mohou probíhat už v přítomné době. Papež Jan XXII. si získal za tento názor pověst kacíře.

Finančník[editovat | editovat zdroj]

Papež Jan XXII. se velmi dobře vyznal v otázkách finančnictví a uspořádal základní druhy beneficií a provizí, z čehož vznikly první Statuta úřadu Rota, papežského soudního dvora, který za patřičné finanční obnosy rozhodoval, kdo v soudních procesech zvítězil a kdo prohrál. Bohaté zisky pak papeži sloužily mimo jiné i k tomu, aby vystavěl reprezentativní rezidenci v Avignonu, a tím stvrdil právo papeže sídlit ve Francii.

Spor s františkány[editovat | editovat zdroj]

Rigorózní odnož františkánů (tzv. spirituálové) prosazovala radikální názor, že při následování Krista a jeho učení by měla církev být zcela nemajetná. Duchovní se měli věnovat spirituálním cvičením a modlitbám, zcela pohrouženi v duchovním světě a žít v hmotné chudobě. Je zcela jasné, že pro Jana XXII. bylo při jeho povaze a životních názorech nemožné, aby podobné názory toleroval. Mezi papežem-finančníkem a radikálním křídlem františkánů vzniklo silné a vzájemné nepřátelství. Názor františkánů, že Kristus a apoštolové nevlastnili žádný majetek, papež odsoudil jako herezi. Od roku 1324 do roku 1328 navíc v zajetí v Avignonském papežském paláci držel františkána Williama Ockhama, který se měl účastnit diskusí nad některými důsledky své nominalisticky orientované filosofie v doktrinálních tématech. Ockham však nakonec uprchl i spolu s Michalem z Ceseny, představeným františkánského řádu, a nalezl útočiště na dvoře největšího papežova odpůrce Ludvíka Bavora.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FUHRMANN, Horst. Středověk je kolem nás. [s.l.] : Nakladatelství H+H, 2006.  
  • GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha : Mladá Fronta, 1994.  
  • MAXWELL-STUART, P. G. Papežové : život a vláda. Praha : Svoboda, 1998. ISBN 80-902300-3-2.  
Papež
Předchůdce:
Klement V.
13161334
Jan XXII.
Nástupce:
Benedikt XII.