Carcassonne
| Carcassonne | |
|---|---|
 Pohled na pevnost Carcassonne | |
 Znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°12′47″ s. š., 2°21′7″ v. d. |
| Nadmořská výška | 81–250 m n. m. |
| Stát |  Francie |
| Region | Okcitánie |
| Departement | Aude |
| Arrondissement | Carcassonne |
| Kanton | chef-lieu 3 kantonů |
  Carcassonne | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 65,08 km² |
| Počet obyvatel | 46 080 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 708,1 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Gérard Larrat |
| Oficiální web | www |
| lemaire | |
| PSČ | 11000 a 11090 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carcassonne (výslovnost [kaʁkason]; okcitánsky Carcassona) je město v jižní Francii v departementu Aude v regionu Okcitánie, ležící asi 70 km severozápadně od Perpignanu. Protéká jím řeka Aude a prochází jím Canal du Midi. Žije zde přibližně 46 tisíc[1] obyvatel. Je prefekturou departementu, sídlem stejnojmenného arrondissementu a tří kantonů.
Město má dvě městská centra, jimiž jsou větší, středověké město La Bastide Saint-Louis, někdy označované jako „Ville Basse“ (Dolní město) a „La Cité“, což je původní město, vzniklé přebudováním původního keltského oppida. Původní opevněné město, středověká městská pevnost Carcassonne, vypínající se na pahorku na pravém břehu Aude, patří k nejzachovalejším středověkým pevnostním městům v celé Evropě a byla roku 1997 zařazena na seznam kulturních památek organizace UNESCO.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Carcassonne leží na jihu Francie, přibliižně 80 kilometrů východně od Toulouse. Strategická poloha města mezi Atlantským oceánem a Středozemním mořem byla využívána již od neolitu. Rozloha města je asi 65 km², což je výrazně více než u mnoha malých měst v departementu Aude. Městem protékají řeky Aude, Fresquel a také vodní kanál Canal du Midi.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátky
[editovat | editovat zdroj]V 6. století př. n. l. se na malém návrší nad říčkou Aude usadili iberští Keltové. Jejich nadvláda neměla dlouhého trvání, protože již o tři století později se na tomto strategickém místě usadil jiný keltský kmen (fr. Les Volces-Tectosages) a založil zde ve 3. století př. n. l. galské oppidum s názvem Carsac.[2] Toto oppidum bylo nazýváno později Římany Colonia Julia Carcaso.
Formování pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Roku 122 dobyli tuto oblast Římané a opevnění někdejšího oppida vylepšili. Stěhování národů je přimělo k tomu, aby v úpravách pokračovali, ve 3. století okruh hradeb zesílili a přistavěli několik věží. Tak začalo vznikat hradební město Carcassonne. Do poloviny 5. století ovládali region Římané, poté padlo město do rukou západních Gótů, kteří ho měli v rukou až do roku 725 přesto, že se je Chlodvík I. pokoušel v roce 509 neúspěšně dobýt. V 8. století město obsadili Arabové, ale franský král Pipin Krátký je s pomocí západogótských kmenů roku 759 zapudil a Carcassonne se stalo franským lénem.[3] Po smrti Karla Velikého se začalo s dělením Franské říše. Město připadlo rodu Trencavelů za jejichž vlády (1082–1209) dosáhlo nebývalého rozkvětu. Hrabě z Trencavelu nechal postavit na nejvyšším místě pahorku uprostřed hradního města opevněný zámek. Od zbytku opevnění byl oddělen suchým příkopem a chráněn pěti věžemi. Přístupu brání dvě padací mříže a okovaná brána, kterou musely kvůli znemožnění zrady obsluhovat alespoň dvě osoby.
Křížová výprava
[editovat | editovat zdroj]
V dobách tohoto nebývalého rozkvětu se v okolí rozšířilo katarské hnutí (Albigenští). Carcassonnský vikomt Raymond Roger Trencavel, (1185–1209) na svém panství tuto heresi trpěl a dokonce i ochraňoval. Avšak papež Inocenc III. rozhodl v roce 1208 o křížové výpravě proti albigenským a město začalo obléhat vojsko severofrancouzských rytířů pod vedením Simona IV. z Montfortu. Carcassonne, jehož opevnění bylo z velké části přes 1000 let staré, po 15 dnech padlo. Současně bylo dobyto sousední město Béziers, které rovněž patřilo k vlastnictví Raymonda Rogera Trencavela. Obyvatelstvo obou měst bylo kompletně zmasakrováno (20 000 obětí) a Simon z Montfortu kraj obdržel jako své léno.
Zkáza a následná obnova
[editovat | editovat zdroj]V následujících letech se o Carcassonne často bojovalo, trencavelští se je neustále snažili získat zpátky. Následkem toho bylo hospodářství regionu silně poškozeno a období kulturního rozkvětu vzalo za své. Konečně roku 1240 připadlo s konečnou platností francouzskému králi, který nechal celé okolí srovnat se zemí. Tímto se stalo Carcassonne základním prvkem obranného systému Francie na jeho jižní hranici s Aragonem. Začleněním do oblasti královského vlivu se město začalo rychle rozvíjet a během následujících dvou století získalo svoji současnou podobu. Roku 1262 vznikl na levém břehu řeky nový městys – La Bastide Saint-Louis. Obě sídla tvořila samostatné správní jednotky s oddělenými radnicemi. Zde se naplno rozvíjelo hospodářství a obchod, kdežto staré město sloužilo jako královská pevnost. Pomalu chátrající zeď byla zesílena a zajištěna druhou vnější hradbou a město získalo pověst nedobytnosti. Eduard z Woodstocku, Černý princ město roku 1355 obléhal, ale protože si byl vědom nesmyslnosti svého počínání, nechal alespoň zapálit Dolní město a s nepořízenou odtáhl. La Bastide však bylo okamžitě opraveno.[4]
Konec pevnosti
[editovat | editovat zdroj]Po pyrenejském míru roku 1659 byl k francouzské říši připojen Roussillon a Carcassonne jako hraniční město ztratilo na významu. S nástupem nových válečných technik už nemělo smysl do hradního města investovat, a tak se opevnění pomalu rozpadalo.
V 18. století z něj byla už jenom zchudlá čtvrť, které hrozilo stržení, zatímco takzvané Dolní město se dále rozrůstalo. Teprve architekt Viollet-le-Duc se spolu se spisovatelem Prosperem Mériméeem postaral o rozsáhlou rekonstrukci a zachránil město i pro další generace obdivovatelů. V roce 1761 byla dokončena budova radnice.[5] K administrativnímu sloučení obou sídelních celků došlo roku 1791 na základě rozhodnutí z roku 1790.
Legenda
[editovat | editovat zdroj]
První sídliště na místě dnešního Carcassonne založili Keltové. Z jejich řeči pochází i název Carcaso.
Dle pověsti však obléhal Carcassonne již pátým rokem Karel Veliký. Městu pomalu docházely zásoby a obyvatelstvu nezbývalo nic jiného než se brzy vzdát. Hradní paní byla žena saracénského krále Balaacka, Carcas. Aby hrad zachránila, uchýlila se ke lsti. Z posledních zásob nechala vykrmit prase a když bylo dostatečně tlusté, shodila jej z hradeb přímo před Karla Velikého. Obléhatelé byli již sami na hranici vyčerpání a tak si při pohledu na vykrmené zvíře mysleli, že na hradě musí být jídla víc než dost. Zdrceně se tedy obrátili na cestu k domovu. Rozradostnělá tímto úspěchem nechala paní Carcas znít všechny městské zvony. Karlovo vojsko si na odchodu jenom povzdechlo Dame Carcas sonne, což znamená Paní Carcas zvoní. A tak mělo dle legendy přijít Carcassonne ke svému jménu.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Pevnost Carcassonne
- La Bastide Saint-Louis
- Le Pont Vieux (most)
- Le Canal du Midi
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Fabre d’Églantine (1750–1794), básník
- Paul Sabatier (1854–1941), francouzský chemik a nositel Nobelovy ceny
- Maurice Sarrail (1856–1929), generál z první světové války
- Suzanne Sarroca (1921–2023), sopranistka
- Alain Colmerauer (1941–2007), informatik
- Olivia Ruiz (* 1980), šansoniérka, herečka
- Fabrice Estebanez (* 1981), ragbista
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]Partnerskými městy Carcassonne jsou:[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 Populations de référence 2023. INSEE. 18. prosince 2025. Dostupné online.
- ↑ THE ORIGINS : THE CARSAC OPPIDUM (anglicky) Archivováno 1. 7. 2008 na Wayback Machine.
- ↑ COLLINS, Roger. Charlemagne. First edition. vyd. Basingstoke [England]: Palgrave Macmillan, 1998-09-28. 1 s. Dostupné online. ISBN 978-1-349-26924-2, ISBN 978-1-350-36252-9.
- ↑ BURNE, Alfred H. The Crecy war: a military history of the Hundred Years War from 1337 to the peace of Bretigny, 1360. London [Novato] (Calif.): Greenhill books Presidio press, 1990. Dostupné online. ISBN 978-1-85367-081-7.
- ↑ Hôtel de Rolland | Ville de Carcassonne. www.carcassonne.org [online]. [cit. 2025-11-29]. Dostupné online.
- ↑ Commission extra-municipale des jumelages | Ville de Carcassonne. www.carcassonne.org [online]. [cit. 2025-11-29]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DUCHOŇOVÁ, Miroslava. Středověké město Carcassonne. Historický obzor, 1998, 9 (5-6), s. 130–131. ISSN 1210-6097.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carcassonne na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města (francouzsky)(anglicky)(německy)
