Pipin III. Krátký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pipin III. Krátký
Franský král
Doba vlády 751768
Narození 714
Úmrtí 24. září 768
Pohřben Bazilika Saint-Denis
Předchůdce Childerik III.
Nástupce Karel Veliký a Karloman I. Franský
Královna Bertrada z Laonu
Potomci Karel Veliký
Karloman I. Franský
Gisela Franská
Chrothais
Adelais Franská
Dynastie Karlovci
Otec Karel Martel
Matka Rotruda Trevírská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pipin III. Krátký také Pipin Mladší (714 Lutych24. září 768 Saint-Denis) byl v letech 751768 první francký král z rodu Karlovců. Byl synem merovejského majordoma Karla Martela a otcem císaře Karla Velikého.

Otcovské dědictví[editovat | editovat zdroj]

Těsně před svojí smrtí roku 741 rozdělil Pipinův otec Karel Martel, faktický vládce franské říše, merovejské království na dvě sféry vlivu pro své syny. Starší Karloman získal Austrasii, Alemanii a Durynsko, mladší Pipin Neustrii, Burgundsko a Provence. Nejdříve ovšem bratři museli uhájit své dědictví před nevlastním bratrem Grifem, kterého nechali zavřít do kláštera. Aby jejich mocenský vzestup příliš nedráždil okolí, dosadili na trůn loutkového panovníka z rodu Merovejců Childericha III. Ten měl jejich správcovství dodat punc oficiality. Spolupráce obou bratří byla ukončena Karlomanovým odchodem do kláštera a předání moci nad jeho zemí Pipinovi. O tom nakolik byla bratrská soudržnost pevná a zda byl Karlomanův odchod do kláštera dobrovolný, se nedochovaly žádné zdroje.

Franským králem[editovat | editovat zdroj]

Pipin byl majordomem paláce franského krále Childericha III., ale již fakticky vládl. Childerich měl pouze titul krále, ale jeho moc byla zanedbatelná. Pipin se rozhodl získat i samotný titul krále a tak papeži Zachariáši adresoval sugestivní otázku: Pokud jde o krále Franků, kteří již nemají královskou moc... je takový stav věcí správný? Papež odpověděl, že takový stav věcí není správný. Za těchto okolností byla faktická moc považována za důležitější než de jure autorita.

Po tomto rozhodnutí byl trůn prohlášen za prázdný. Childerich III. byl sesazen a uvězněn v klášteře. Byl posledním králem z rodu Merovejovců. Pipin byl poté zvolen shromážděním franských šlechticů za krále Franků. Nejstarší zprávou o jeho zvolení a pomazání je Clausula de Pippino z roku 767. Mezitím Grifo pokračoval ve své vzpouře, ale nakonec byl v roce 753 zabit v bitvě u Saint-Jean-de-Maurienne.

Pipinovi byl nápomocen jeho přítel svatý Virgil, irský mnich, který pravděpodobně používal kopii „Collectio canonum Hibernensis“ (irská sbírka kanonického práva) k tomu, aby Pipin získal královské pomazání, čímž by byl uznán za krále.[1] Poprvé byl pomazán v roce 751 v Soissons. V roce 754 přicestoval papež Štěpán II. do Paříže, protože v Itálii byl ohrožován Langobardy. Pipin aby získal na své moci odcestoval také do Paříže a v bazilice Saint-Denis se nechal podruhé pomazat v honosném obřadu a nechal si udělit další titul patricius Romanorum (patricij Římanů) a je první zaznamenanou korunovací vládce papežem.[2] Vzhledem k tomu, že průměrná délka života byla v té době krátká, chtěl si Pipin pojistit rodinnou kontinuitu a tak papež také pomazal Pipinovy ​​syny, Karla později známého jako Karla Velikého, kterému bylo 12 let a Karlomana I., kterému byly 3 roky.

Na oplátku v letech 755–756 Pipin Langobardy v severní Itálii porazil a znovudosadil papeže. Daroval mu také rozsáhlá území ve střední Itálii, která se stala základem papežského státu (Pipinova donace)

Před svou smrtí rozdělil říši mezi své dva syny Karla a Karlomana. Zemřel 24. září 768 v Paříži. Pohřben je v bazilice Saint-Denis.

Hrdina chansons de geste[editovat | editovat zdroj]

Jako literární postava vystupuje král Pipin ve francouzském středověkém hrdinském eposu (tzv. chanson de geste) Berta s velkýma nohama (asi 1275). Píseň vypráví o příchodu manželky krále Pipina a matky Karla Velikého Berty z Uher ke franskému dvoru.[3][4] V Pipinově době se rovněž odehrává lotrinská píseň Garin le Lorrain (konec 12. století) líčící barbarskou feudální válku mezi dvěma velkými šlechtickými rody – lotrinským a bordeauxským.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHULMAN, Jana K. The rise of the medieval world, 500-1300 : a biographical dictionary. Westport, Conn.: Greenwood Press, 2002. 500 s. Dostupné online. ISBN 9780313308178. (anglicky) 
  2. The Oxford dictionary of Byzantium. New York: Oxford University Press ISBN 0195046528. (anglicky) 
  3. ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl první, Středověk: (od IX. stol. do renesance). 1. vyd. Praha: Sfinx, Bohuml Janda, 1947. 256 s. cnb000655571. S. 44. 
  4. KIBLER, William W., a kol. Medieval France: An Encyclopedia. 1. vyd. New York & London: Garland Publishing, 1995. 2028 s. Dostupné online. ISBN 978-0824044442. S. 14-15. (anglicky) [dále jen Kibler]. 
  5. Kibler, s. 1053–1064

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DRŠKA, Václav. Pipinovo království - Bibliography of the History of the Czech Lands. S. 106–108. biblio.hiu.cas.cz [online]. Aleš Skřivan - Praha, 2000 [cit. 2021-03-02]. Roč. 11, čís. 5/6, s. 106–108. Dostupné online. ISSN 1210-6097. 
  • JAMES, Edward. Frankové. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny ISBN 8071062006. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]