Pont du Gard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pont du Gard
Světové dědictví UNESCO
Pont du Gard Oct 2007.jpg
Smluvní stát FrancieFrancie Francie
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, iii, vi
Odkaz 344 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1985 (9. zasedání)
Édouard Baldus: Gardský most, 50. léta 19. století
Pont du Gard

Pont du Gard [pon dy gár] (česky též Gardský most) je akvadukt v jižní Francii, asi 25 km severovýchodně od města Nîmes. Je 49 metrů vysoký a až 275 metrů dlouhý a byl postaven v 1. století, kdy jižní Francie tvořila provincii (srv. současné označení Provence) starověkého Říma. [1] Skládá se ze tří na sobě stojících arkád a byl součástí kanálu, který přiváděl vodu do města. Pro svou mimořádnou hodnotu byl v roce 1985 zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO.

Pont du Gard (neboli most přes řeku Gard) je mistrovské dílo římského stavitelství. Postaven byl patrně roku 19 př. n. l. za dob císaře Augusta. Ve století devátém přestal dlouho neudržovaný vodovod fungovat, protože na některých místech zarostl vápennou usazeninou. V 18. století byly pilíře druhého patra zúženy a osekány, aby se po nejnižší řadě oblouků dalo chodit jako po mostě. V 19. století byl výrazně rekonstruován.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Most je součástí akvaduktu, který přiváděl vodu z pramenů řeky Eure u obce Ùzes do římského města Nîmes. Je vysoký 49 metrů a skládá se ze tří pater:

  • Dolní patro: 6 oblouků, 142 m dlouhé, 6 m široké, 22 m vysoké
  • Střední patro: 11 oblouků, 242 m dlouhé, 4 m široké, 20 m vysoké
  • Nejvyšší patro: 35 oblouků, 275 m dlouhé, 3 m široké, 7 m vysoké

V nejvyšším patře je veden vlastní starý vodovod z kamenných kvádrů, vysokých 1,8 m a širokých1,2 m. Vedení má spád 0,4 procenta a kryjí je kamenné desky, které zabraňovaly spadu nečistot do vody.

Ve spodním a středním patře se nacházejí arkády postavené ze 61 kvádrů, které váží až 6 tun. Pilíře středního patra jsou postaveny přesně nad pilíři nejnižšího patra. Tím se zabránilo nadměrnému zatížení spodních oblouků. Od středu směrem ke břehu se rozpětí pilířů zmenšuje.

Kamenné kvádry byly otroky těženy v kamenných lomech a poté transportovány na místo určení. Vše bylo již ve fázi těžby vyměřené na milimetry, a celý akvadukt tak mohl být postaven bez užití malty tzv. „suchou cestou“ – kameny byly spojovány pouze za pomocí klínů. Podle svého budoucího umístění v akvaduktu byly kvádry označeny latinskými popisky pravý kámen, prostřední kámen nebo levý kámen.

Vzdálenost mezi konečnými body celého kanálu, který byl krajinou s členitým terénem veden kromě akvaduktem Pont du Gard také menšími tunely a mosty, činila 50 kilometrů a výškový rozdíl mezi nimi je 15 metrů. Z toho vyplývá, že průměrný spád vody na jednom kilometru kanálu se pohyboval okolo pouhých patnácti centimetrů, to jest asi 0,15 mm na metr. Obvyklý spád vody u římských akvaduktů je přitom celých 100 centimetrů na jeden kilometr, což dělá z akvaduktu Pont du Gard ještě fantastičtější ukázku mistrovství antických stavitelských postupů.

Aby most nemusel být ještě vyšší, je spád akvaduktu nad mostem větší a v dolní části naopak ještě menší. Vodovod končil v nádrži nad městem Nîmes, odkud voda vedla trubkami do kašen ve městě. Po výstavbě kanálu přiteklo do města za den asi 20 000 m3 vody, což vystačilo pro potřeby římského města.

Lité zdivo Opus caementum uvádí Pont du Gard jako příklad použití.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV. Divy světa. Praha : Knižní klub, 1993. ISBN 80-85634-06-6. S. 17.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]