Lev XIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Svatost
Lev XIII.
256. papež
Církev římskokatolická
Zvolení 20. února 1878
Uveden do úřadu 3. března 1878 (korunovace)
Pontifikát skončil 20. července 1903
Předchůdce bl. Pius IX.
Nástupce sv. Pius X.
Heslo Lumen in coelo
Světlo na nebesích
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 31. prosince 1837
světitel Carlo Odescalchi
Biskupské svěcení 19. února 1843
světitel Luigi Lambruschini
Kardinálská kreace 19. prosince 1853
kreoval Pius IX.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • titulání arcibiskup v Tamiathis (1843–1846)
  • apoštolský nuncius v Belgii (1843–1846)
  • arcibiskup v Perugii (1846–1878)
  • kardinál-kněz v baziliky San Crisogono (1853–1878)
  • camerlengo (1877–1878)
Osobní údaje
Rodné jméno Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci
Datum narození 2. březen 1810
Místo narození Carpineto Romano, ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí 20. červenec 1903
(ve věku 93 let)
Místo úmrtí Apoštolský palác, VatikánVatikán Vatikán
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Papež Lev XIII.
Fratelli D’Alessandri: Papež Lev XIII.

Lev XIII., vlastním jménem Vincenzo Gioacchino Raffaele Luigi Pecci (2. březen 1810 Carpineto Romano20. červenec 1903 Apoštolský palác) byl 256. papežem katolické církve (1878–1903). Provedl její rozsáhlou reorganizaci a vydal první z velkých sociálních encyklik, Rerum novarum. Během jeho pontifikátu prudce vzrostla mezinárodní politická prestiž papežství.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vincenzo Pecci se narodil v Carpinetu Romanu, v horách jižně od Říma, jako šesté dítě v nižší šlechtické rodině. Studoval ve Viterbě (1818–1824), v římském semináři (1824–1832) a na akademii urozených kněží (1832–1837). V roce 1837 byl vysvěcený na kněze a byl přijat do řad papežských diplomatů.

Nejdříve působil jako papežský legát v Beneventu a Perugii, v roce 1843 jej Řehoř XVI. vyslal jako apoštolského nuncia do Bruselu. Zde podpořil místní biskupy proti vládě, načež byl v roce 1846 na žádost krále Leopolda I. odvolán. Tentýž rok se stal arcibiskupem v Perugii a Damiettě a o 7 let později obdržel kardinálský klobouk.

Jako biskup nechal přepracovat učební osnovy svého semináře, založil Akademii svatého Tomáše Akvinského a snažil se obnovit vztahy mezi katolickou církví a soudobou kulturou. V roce 1860 protestoval proti anexi Perugie Sardinským královstvím.

Pontifikát[editovat | editovat zdroj]

20. února 1878 byl kardinál Pecci na konkláve, jehož se účastnilo 60 z celkového počtu 64 kardinálů, zvolen nástupcem papeže Pia IX. Konkláve trvalo pouhých 36 hodin a nového pontifika zvolilo již při třetím skrutiniu.

Nový papež, který přijal jméno Lev XIII., začal svůj pontifikát v době hlubokých konfliktů mezi Svatým stolcem a mladým italským státem. Po prolomení Porta Pia v roce 1870 byl římský papež „vatikánským vězněm“, neopouštěl Vatikán a sváděl diplomatický boj s nepřátelským a antiklerikálním Italským královstvím.[1]

Hlavním cílem nového papeže bylo přizpůsobit římskokatolickou církev moderní době. Podporoval ve Vatikánu studium astronomie a přírodních věd a zpřístupnil část vatikánských archivů vědcům, bez ohledu na jejich náboženské vyznání. 15. května 1891 vydal první velkou sociální encykliku Rerum novarum, v níž popsal a částečně i definoval základy sociálního učení římskokatolické církve. V ní podpořil soukromé vlastnictví a práva dělníků na spravedlivou mzdu, důstojné pracovní podmínky a zakládání odborů. Tato encyklika mu vynesla přezdívku papež pracujících.

Lev XIII. provedl značnou reorganizaci církevních struktur. Založil 248 nových diecézí a arcidiecézí, většinou mimoevropských (včetně 28 v USA), a dva patriarcháty (pro severní Afriku a Indii s Japonskem). Zavedl termín odloučení bratři pro křesťany nesjednocené s Římem. V roce 1893 zavedl svátek Svaté rodiny. Na konci svého pontifikátu vydal nové regule pro cenzuru a 17. září 1900 novelizoval Index zakázaných knih.

Jednu svou encykliku, Quae ad nos, věnoval Lev XIII. přímo českým biskupům, které v ní vyzval k naléhavým opatřením proti postupující sekularizaci českého národa. Díky Lvu XIII. byla také založena česká kolej v Římě, zv. Bohemicum.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Encykliky[editovat | editovat zdroj]

Ostatní dokumenty[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 630. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • RENDINA, Claudio. Příběhy papežů. Dějiny a tajemství. Životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox globator, 2005. ISBN 80-7207-574-8. S. 628-634. 
  • Horský Rudolf – Škrdle Tomáš (reds.), Almanach na oslavu biskupského jubilea Sv. Otce Lva XIII., Praha, Vlasť 1893.
  • Lev XIII., Divinum illud munus, překlad a úvodní studie Ctirad Václav Pospíšil, Praha, Krystal OP 1998.
  • Hromják, Ľuboslav: Leone XIII, il movimento slavo e le origini del Bohemicum, in: Dal Bohemicum al Nepomuceno. La cultura ceca e la formazione sacerdotale in un contesto di scontri nazionalisti e di coesistenza, Olomouc 2011, ISBN 978-80-244-2644-0, s. 13-28.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Pius IX.
18781903
Lev XIII.
Nástupce:
Pius X.