Zefyrinus
| Svatý Zefyrinus |
|
| 15. papež | |
 |
|
| Církev | římskokatolická |
|---|---|
| Pontifikát začal | ca. 199 |
| Pontifikát skončil | 217 |
| Předchůdce | Viktor I. |
| Nástupce | Kalixt I. |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | ??? |
| Místo narození | Řím, Itálie |
| Datum úmrtí | 20. prosince 217 |
| Místo úmrtí | Řím, Itálie |
| Pochován | Kalixtovy katakomby |
| Svatořečení | |
| Svátek | 26. srpna |
| Uctíván církvemi | Římskokatolická církev |
 multimediální obsah na Commons |
|
Svatý Zefyrinus (Zephyrinus, † 20. prosince 217) byl 15. papežem katolické církve v letech 199 až 217. Jeho pontifikát tak trval téměř dvacet let. V úřadu římského biskupa nahradil svatého Viktora I.. Poté, co 20. prosince 217 v Římě zemřel, jej na papežském stolci vystřídal jeho hlavní poradce, Kalixtus I.
Život[editovat | editovat zdroj]
V průběhu Zefyrinova pontifikátu v Římské říši výrazně vzrostlo pronásledování křesťanů. Císařem byl v té době Septimius Severus, který vynakládal značné úsilí na to, aby sjednotil říši pod jedním náboženstvím. V roce 202 vydal dokonce edikt, který pod přísnými tresty zakazoval konversi ke křesťanství.
Dalším problémem, kterému Zefyrinus musel, podobně jako jeho předchůdci čelit, bylo rostoucí množství heretiků. Již jeho předchůdci bojovali zejména s gnosticismem a markionismem. Nyní se vynořil jako další směr monarchianismus a ve vyostřené podobě patripassionismus. Zastánci tohoto směru neuznávali rozlišení božské podstaty na tři osoby – Otce, Syna a Ducha svatého – a hlásali, že Bůh je pouze jeden. Papež toto učení sice odsoudil, ale důrazněji proti němu nezakročil.
Svatý Zefyrinus mimo jiné ustanovil, že děti mají přistupovat k prvnímu svatému přijímání až ve čtrnácti letech, kdy jsou již schopné rozumově pochopit význam této události. Toto ustanovení bylo v církvi dodržováno až do počátku 20. století, kdy papež Pius X. snížil věkovou hranici na 7 let.
Mezi papežovými kritiky nejdůrazněji vystupoval Hippolytus. Zefyrina popisoval jako prostého nevzdělaného muže bez praxe v církevních záležitostech, který se nechá ovládat svým sekretářem Kalixtem. Obviňoval ho z laxního přístupu k vedení církve a z nedůsledného postupu vůči heretikům. Také papežovo rozhodnutí, že exkomunikovaní hříšníci (i heretici) se mohou vrátit do lůna církve, pokud prokáží účinnou lítost a přijmou přísné tresty za své prohřešky, bylo pro Hippolyta a jeho žáky zcela nepřijatelné. Po Zefyrinově smrti, když byl novým papežem zvolen Kalixtus I., se spory vyostřily a došlo k prvnímu církevnímu schismatu (rozdělení církve).
Sv. Zefyrinus byl pochován v nadzemních prostorách Kalixtových katakomb v Římě a je prvním papežem, o kterém se s jistotou ví, kde je pohřben.
Památku svatého Zefyrina si katolická církev připomíná 26. srpna.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha : Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
- MAXWELL-STUART, P.G.. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha : Svoboda (servis). 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha : Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
- VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha : Ladislav Kuncíř, 1930.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- (anglicky) Katolická encyklopedie
