Zefyrinus
| Svatý Zefyrinus | |
|---|---|
| 15. papež | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Pontifikát začal | ca. 199 |
| Pontifikát skončil | 217 |
| Předchůdce | Viktor I. |
| Nástupce | Kalixt I. |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | ??? |
| Místo narození | Řím, Římská říše |
| Datum úmrtí | 20. prosince 217 |
| Místo úmrtí | Řím, Římská říše |
| Místo pohřbení | Kalixtovy katakomby |
| Svatořečení | |
| Svátek | 20. prosince |
| Uctíván církvemi | římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Zefyrinus (Zephyrinus, † 20. prosince 217) byl 15. papežem katolické církve v letech 199 až 217. Jeho pontifikát tak trval téměř dvacet let. V úřadu římského biskupa nahradil svatého Viktora I. Poté, co 20. prosince 217 v Římě zemřel, jej na papežském stolci vystřídal jeho hlavní poradce, sv. Kalixtus I.
Život[editovat | editovat zdroj]
V průběhu Zefyrinova pontifikátu v Římské říši výrazně vzrostlo pronásledování křesťanů. Císařem byl v té době Septimius Severus, který vynakládal značné úsilí na to, aby sjednotil říši pod jedním náboženstvím. V roce 202 vydal dokonce edikt, který pod přísnými tresty zakazoval konversi ke křesťanství.
Dalším problémem, kterému Zefyrinus musel – podobně jako jeho předchůdci – čelit, bylo rostoucí množství heretiků. Již jeho předchůdci bojovali zejména s gnosticismem a markionismem. Nyní se vynořil jako další směr monarchianismus a ve vyostřené podobě patripassionismus. Zastánci tohoto směru neuznávali rozlišení božské podstaty na tři osoby – Otce, Syna a Ducha svatého – a hlásali, že Bůh je pouze jeden. Papež toto učení sice odsoudil, ale důrazněji proti němu nezakročil.
Svatý Zefyrinus mimo jiné ustanovil, že děti mají přistupovat k prvnímu svatému přijímání až ve čtrnácti letech, kdy jsou již schopné rozumově pochopit význam této události. Toto ustanovení bylo v církvi dodržováno až do počátku 20. století, kdy papež sv. Pius X. snížil věkovou hranici na 7 let.
Mezi papežovými kritiky nejdůrazněji vystupoval sv. Hippolytus. Zefyrina popisoval jako prostého nevzdělaného muže bez praxe v církevních záležitostech, který se nechá ovládat svým sekretářem Kalixtem. Obviňoval ho z laxního přístupu k vedení církve a z nedůsledného postupu vůči heretikům. Také papežovo rozhodnutí, že exkomunikovaní hříšníci (i heretici) se mohou vrátit do lůna církve, pokud prokáží účinnou lítost a přijmou přísné tresty za své prohřešky, bylo pro Hippolyta a jeho žáky zcela nepřijatelné. Po Zefyrinově smrti, když byl novým papežem zvolen sv. Kalixtus I., se spory vyostřily a došlo k prvnímu církevnímu schismatu (rozdělení církve).
Sv. Zefyrinus byl pochován v nadzemních prostorách Kalixtových katakomb v Římě a je prvním papežem, o kterém se s jistotou ví, kde je pohřben.
Památku svatého Zefyrina si katolická církev připomíná 20. prosince.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- GELMI, Josef. Papežové : Od svatého Petra po Jana Pavla II.. Praha: Mladá fronta, 1994. 328 s. ISBN 80-204-0457-0.
- MAXWELL-STUART, P.G. Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II.. Praha: Svoboda (servis) 240 s. ISBN 80-902300-3-2.
- RENDINA, Claudio. Příběhy papežů : dějiny a tajemství : životopisy 265 římských papežů. Praha: Volvox Globator, 2005. 714 s. ISBN 80-7207-574-8.
- VONDRUŠKA, Isidor. Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha: Ladislav Kuncíř, 1930. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zefyrinus na Wikimedia Commons - (anglicky) Katolická encyklopedie
