Luteránství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Luteráni)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Martin Luther

Luteránství, luterství či luteranismus je křesťanským protestantským vyznáním vychádzející z odkazu a teologie Martina Luthera, Phillippa Melanchthona a luterské reformace. Luteránske církve jsou rozšířené po celém světe. Nejhlubší kořeny má luteránství v Německu a Skandinávii. Luteráni nekdy bývají označování i jako evangelíci (jako ostatní protestanti). Luteránství je nejstarším protestantským směrem.

Označení[editovat | editovat zdroj]

Označení „luteráni“ je původně polemickým označením ze strany katolíků, kteří tak označovali jako heretiky přívržence učení Martina Luthera (srov. Johann Eck, Adversus Lutheranos et alios hostes Ecclesiae, 1520). Později však tímto pojmem označují luteráni sami sebe a vymezují se jím vůči katolíkům i proti reformovaným církvím. Církve a sbory se často označují jako „luterské“ církve či sbory.

Teologie[editovat | editovat zdroj]

Luterská růže – symbol luteránství

Luteráni věří v jednoho Boha ve třech osobách: Otec, Syn a Duch Svatý. Za pramen víry považují Bibli zloženou ze Starého a Nového zákona a za její správne vysvětlení považují Augsburské vyznání. Věrouku tvoří Symbolické knihy. Luteráni vyznávají Apoštolské, Nicejsko-konstantinopolské a vyznání Quicumque. Za svátosti považují pouze křest a Večeři Páně. Vysluhují taktéž další obřady (konfirmaci, spověď, manželství, ordinaci a v některých církvích i pomazání nemocných) které však nepovažují za svátosti. Marii si ctí jako Bohorodičku (řěcky: Theotokos) a nekteřý luteráni věří taky v její věčné panenství. Marii a svaté si ctí, ale nemodlí se k nim. Obrazy a sochy používají, ale nevzdávají jim úctu. Nekteří luteráni ordinují za duchovní také ženy a nekteré církev světí duchovní v apoštolské posloupnosti. Neuznávají papežství, odpustky a jiné. Celibát duchovních je dobrovolný.

Bible a vyznání víry[editovat | editovat zdroj]

Bible je v luterské teologii označována jako norma normans (normativní norma), luterská vyznání víry pak jako norma normata (normovaná norma, tj. norma normovaná Biblí). Autoritu v luterských církvích tedy tvoří především Písma Starého a Nového zákona, s výjimkou apokryfů ovšem. Věrouku tvoří Symbolické knihy.

Symbolické knihy obsahují tyto texty a knihy:

Formuli svornosti neuznávají všechny luterské církve, proto se rozlišuje mezi konkordačními a nekonkordačními luterskými církvemi.

Sola gratia, sola fide, sola scriptura, solus Christus[editovat | editovat zdroj]

Krátké latinské formule vyjadřují stručně luterskou víru:

  1. Sola gratia – Luteráni věří, že jen milost Boží může člověka ospravedlnit a dát mu spásu.
  2. Sola fide – Luteráni věří, že jen víra může být odpovědí člověka na Boží nabídku spásy, kdežto úsilí o dobré skutky není podmínkou („skutkařství“), nýbrž důsledkem víry.
  3. Sola scriptura – Luteráni věří, že jen Písmo svaté, a ne tradice ani učitelský úřad, je závazné měřítko správné křesťanské víry.
  4. Solus Christus – Luteráni věří, že samotná osoba, dílo a nauka Ježíše Krista je základem víry a vykoupení člověka.

Zákon a evangelium[editovat | editovat zdroj]

Zásada rozlišení zákona a evangelia (discrimen legis et evangelii) je klíčovou nejen v teologii luterské, ale obecně v protestantské. Doplňuje reformační zásady uvozené slovem „sola“ v oblasti hermeneutiky. Zákonem se rozumí ta část Božího zjevení, v níž jsou obsaženy Boží příkazy, usvědčení z hříchu a tresty za hřích. Evangeliem je ta část Božího zjevení, která člověku, který zhřešil a propadl odsouzení zákona, sděluje, že má věřit, že Kristus sám odpykal a splatil veškerý hřích, a tak pro hříšníka bez jakékoli jeho vlastní zásluhy získal odpuštění hříchu, spravedlnost a věčný život. Formule svornosti nazývá rozlišení zákona a evangelia „jedinečně skvělým paprskem poznání“ (čl. 5).

Bohoslužba[editovat | editovat zdroj]

Při luterské bohoslužbě ma ústřední místo kázání. Duchovní při bohoslužbě nosí v nekterých církvích ornát nebo albu se štólou, v jiných církvích zas černý talár. Křtí se už malé děti, no nedmítají křest ani v pozdějším věku. Přítomnost Krista ve Večeři Páně chápou jako reálnou. Odmítají však katolické učení o transsubstanciaci, a věří že Kristus je ve Večeři Páně přítomen v chlebu a vínu, že je s chlebem a vínem svátosne sjednocen a že je pod spůsobem chleba a vína. Luterské chápaní Kristovi přítomnosti ve Večeři Páně se mylně označuje termínem konsubstanciace. Luterská Večeře Páně se obvykle skláda z obecné spovědi, preface, Otčenáše, slov ustanovení, Agnus Dei a samotného příjmání, které je zásadně pod obojím. Spověď je v luterských církvích obecní (tiché vyznání hříchů Bohu, společná modlitba lítosti a hromadné rozhřešení celému zhromaždění) i ušní, která se však od římskokatolické liší v tom, že kněz neuděluje pokutu a není nutno vyznat všechny těžké hříchy. Katolické rozdělování na těžké a lehké hříchy v luteránství neexistuje. Různé hříchy mohou mýt rozdílnou závažnost, ale za každým hříchem stojí jeden jediný hřích a tím je vzboura proti Bohu.

Organizace církví[editovat | editovat zdroj]

Luterské církve jsou synodální a episkopální. V čele synody stojí synodní senior nebo prezident. V čele církve stojí biskup či biskupka, resp. superintendent.

Luterství v České republice[editovat | editovat zdroj]

V České republice působí tyto luterské církve:

Zatímco SCEAV a LECAV působí zejména na Těšínsku v Moravskoslezském kraji (i když LECAV má od roku 2003 svůj sbor i v Praze), ECAV vedle Slováků sdružuje Čechy především v Praze, Plzni a Brně a anglickojazyčné luterány v Praze.

V důsledku činnosti misijní společnosti Thoughts of Faith vznikla v západních Čechách v 90. letech 20. století Česká evangelická luteránská církev (ČELC), která dosud ale nemá status registrované církve.

K luterství, jakožto k jednomu ze svých oficiálních zdrojů, se hlásí i největší protestantská církev v ČR Českobratrská církev evangelická.

Luterství ve světě[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření luteránství ve světě

K luterství se hlásí kolem 60 miliónů lidí na Zemi. Nejdynamičtěji rostoucími luterskými církvemi jsou církve v Etiopii, Tanzanii a na Papui Nové Guineji. Luteránství je státním náboženstvím Islandu.[1]

Namibie má z afrických zemí nejvyšší podíl luteránů v obyvatelstvu, okolo 50% obyvatel. Ve skutečnosti je jedinou mimoevropskou zemí, kde luteráni tvoří většinu. Ostatní africké země s významnou luteránskou populací jsou Etiopie, Madagaskar a Tanzanie. Indonésie je domovem pro největší luteránskou populaci mimo Evropu a Severní Ameriku. Více než 4 miliony obyvatel vyznávají tuto víru. Další velká luteránská komunita žije v Indii, počet se odhaduje na 1,5 milionu věřících. Menší luteránské komunity se nacházejí téměř všude na tomto kontinentu, včetně Číny a Malajsie.

Ekumenismus[editovat | editovat zdroj]

Luterské církve jsou členy Světové rady církví. Luterské církve mají společenství s ostatními evangelickými církvemi v Evropě. Mnoho luterských církví spolupracuje v Evangelické alianci.

Z poslední doby má zásadní význam společné prohlášení k nauce o ospravedlnění mezi Světovým luterským svazem a Apoštolským stolcem, kde luterské církve a katolická církev docházejí ke shodě v základní nauce o ospravedlnění (více viz Sola fide).

Významní luteráni[editovat | editovat zdroj]

Gerald B. Kieschnick, bývalý prezident Luterské církve Missourské synody v USA

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Constitution of The Republic of Iceland [online]. 1944, rev. 1999 [cit. 2010-04-19]. Článek 62. Dostupné online. ((anglicky)) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Luterani ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích