Inocenc VIII.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho Svatost
Inocenc VIII.
213. papež
Papež Inocenc VIII.
Církev římskokatolická
Zvolení 29. srpna 1484
Uveden do úřadu 12. září 1484 (intronizace)
Pontifikát skončil 25. července 1492
Předchůdce Sixtus IV.
Nástupce Alexandr VI.
Znak Znak
Svěcení
Kardinálská kreace 7. května 1473
Osobní údaje
Rodné jméno Giovanni Battista Cybo
Datum narození 1432
Místo narození Janov, Janovská republika Janovská republika
Datum úmrtí 25. července 1492
Místo úmrtí Řím, Papežský stát Papežský stát
Příčina úmrtí Bazilika svatého Petra
Potomci Franceschetto Cybo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inocenc VIII. (1432 Janov25. července 1492 Řím), vlastním jménem Giovanni Battista Cybo, byl papežem v letech 14841492.

Život[editovat | editovat zdroj]

Roku 1467 byl Giovanni Battista Cybo jmenován biskupem v Savoně, roku 1472 v Molfettě; roku 1473 získal kardinálský klobouk. Roku 1484 si zajistil papežskou volbu tím, že noc před vlastní volbou podplatil ostatní kardinály.[zdroj?] Tato volba, ke které došlo 29. srpna 1484 byla obecně považována za simonii. Papežská politika jeho předchůdce Sixta IV. počítala s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem (Julius II.).

Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Během svého pontifikátu měl i výrazné finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru. Proslavil se také svým marnivým životem (známý je jeho výrok: „Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme.“).

Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějnické procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, autoři knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato bula je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. Byl také tím, kdo v roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.

Inocenc VIII. měl politické spory s neapolským králem Ferrantem, který mu odpíral lenní závislost. Vojensky byl však neschopný, navíc jej nepodpořil francouzský král Karel VIII. V srpnu 1486 proto musel s Neapolí uzavřít příměří, které ovšem neapolský král brzy porušil. Nově vypuklou válku roku 1492 mohl ukončil dvojím sňatkem – svého syna Francesca Cyba, neschopného hráče a pijana, s Maddalenou Medicejskou a své vnučky s Ferrantovým strýcem.

Dne 31. prosince 1487 vydal apoštolskou konstituci nazvanou Non debet reprehensibile, jíž byl ustanoven Apoštolský sekretariát. Zpočátku ho tvořilo 24 apoštolských sekretářů, z nichž jednomu, nazvanému "Secretarius domesticus", byla svěřena předsednická funkce.

Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí (populární dobové dvojverší jej nazývá „otcem Říma“), jeho vláda je také charakterizována značným nepotismem:

Octo Nocens pueros genuit, totidemque puellas;
Hunc merito poterit dicere Roma patrem.
Osm Vinný[1] kloučků porodil, stejně tak i holek,
tak jej Řím poprávu mohl nazvat otcem.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Narážka na Inocentovo jméno „Nevinný“.
Papež
Předchůdce:
Sixtus IV.
14841492
Inocenc VIII.
Nástupce:
Alexandr VI.