Tiára

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Papež s ranou papežskou tiárou, freska v ambitu Sacro Speco, kolem roku 1219

Tiára (z perštiny تاره tara převzato do latiny jako 'tiára') je druhem koruny. V současnosti označuje buď slavnostní vepředu zdobenou čelenku u žen, nebo (historicky) shora uzavřenou korunu orientálních panovníků a katolických papežů.

Dámské tiáry[editovat | editovat zdroj]

Královna Alexandra, panovnice anglická, (s korunou) a její dcery s tiárami: princezna Viktorie Alexandra (vpravo) a princezna Luisa (vlevo)

V současnosti je tiárou u žen slavnostní čelenka, často kovová a zdobená drahými kameny. Na rozdíl od korun(k)y je tiára zdobená jen vepředu, případně na bocích, a netvoří tak souvislý kruh. V obecné řeči je však pojem tiára pro toto rozlišení málo využíván a většina diadémů se u žen označuje jako korunky.

Soutěže krásy, například Miss České republiky, převzaly tuto ozdobu a propůjčují ji každý rok jiné dívce, jež byla zvolena královnou krásy. Tiára může být zobecněně vnímána jako insignie 1. a 2. vicemiss podobné soutěže, pokud výherkyně získává korun(k)u.

V USA je běžné, že korunku nosí i nevěsty jako elegantní doplněk své svatební róby.

Britská královna Alžběta II. má pravděpodobně největší a zároveň nejcennější soubor tiár na světě. Můžeme je spatřit při významných událostech ve vlasech královny. Většina kousků je dědictvím královské rodiny, zvláště od královny Alexandry nebo dary z různých zemí. Jako příklad by mohla posloužit diamantová a akvamarínová tiára od brazilského lidu.

Orientální tiára[editovat | editovat zdroj]

Tradičně slovo „tiára“ značí zdobenou vysokou homolkovitou čepici orientálních panovníků nebo božstev, obtočenou stuhou. Předmět byl nejčastěji vyráběn z látky nebo kůže a bohatě zdobený dekorem. Tiáru nosili asyrští panovníci a byla též odznakem králů perských. Asyřani ji zdobili párem býčích rohů, které měly vyzdvihovat autoritu nositele, kolem vrcholku čapky byl kruh krátkých pírek. Naproti tomu Peršané nosili s oblibou tiáru připomínající komolý jehlan bez jakýchkoli rohů či peří. Zato ji řádně ozdobili drahocennými šperky.

Papežská tiára[editovat | editovat zdroj]

Papežská tiára v trezoru chrámu sv. Petra ve Vatikáně

Jako tiára se označuje také mimoliturgická koruna papeže, původně bílá se zlatou obroučkou, užívaná do roku 1964. Shora uzavřený tvar byl pravděpodobně přenesen z blízkého východu vlivem byzantské kultury.

Raffael Santi: Papež Julius II. s třístupňovou tiárou, freska, Vatikán, 1509

Ve 13. století za papeže Bonifáce VIII. se nosila se dvěma obroučkami, symbolizujícími papežovu světskou a duchovní moc. Od začátku 14. století vznikla tiára dokonce ze tří pruhů látky (purpurová, zelená, modrá) a se třemi obroučkami, tu zavedl papež Pavel II. (†1471). Od roku 1342 je zdobená listy.

Tyto tři obroučky znamenají trojí moc papeže: v církvi trpící, bojující a vítězné.[zdroj?] Tento symbol autority se v katolické církvi nepoužívá od 11. listopadu 1964, kdy papež Pavel VI. svou tiáru veřejně odložil. Tiára Pavla VI. byla prodána v Americe, výnos určen potřebným (chudým). Je uchována v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu. Ačkoli užívání tiáry nebylo do budoucna formálně zrušeno, žádný z dosavadních papežů se k ní nevrátil. Tradiční symbol papežské tiáry přetrvává ve znacích některých vatikánských úřadů, ale např. Benedikt XVI. ve svém papežském erbu použil na místě tiáry prostší biskupskou mitru se třemi symbolickými zlatými pruhy a papež František jej následoval.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]