Pius IX.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blahoslavený
Pius IX.
255. papež
Církev římskokatolická
Zvolen 16. června 1846
Uveden do úřadu 21. června 1846 (korunovace)
Pontifikát skončil 7. února 1878
Předchůdce Řehoř XVI.
Nástupce Lev XIII.
Znak Znak
Svěcení
Kněžské svěcení 10. dubna 1819
Biskupské svěcení 3. června 1827
světitel Pius VIII.
Kardinálská kreace 4. prosince 1840
kreoval Řehoř XVI.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jméno Giovanni Maria Mastai-Ferreti
Datum narození 13. května 1792
Místo narození Senigallia, ItálieItálie Itálie
Datum úmrtí 7. února 1878
(ve věku 85 let)
Místo úmrtí Apoštolský palác, VatikánVatikán Vatikán
Známý díky „vatikánský vězeň“
Podpis
Svatořečení
Beatifikace 3. září 2000
Svatopetrské náměstí
beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek 7. února
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Henri Le Lieure: Portrét papeže Pia IX., 1860

Blahoslavený Pius IX. (13. května 1792 Senigallia7. února 1878 Řím), vlastním jménem Giovanni Maria Mastai-Ferretti byl 255. papežem katolické církve (18461878). Jeho pontifikát byl nejdelší doložený v historii papežství [pozn. 1], trval více než 31 let (přesněji 11 559 dní).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Senigallii v pohraničí Ancony jako čtvrtý syn Girolama dei conti Ferrettiho. V mládí trpěl epilepsií, po vyléčení studoval ve Viterbe a posléze v Římě. V roce 1819 byl vysvěcen na kněze a po osmi letech se stal biskupem. Pro své souhlasné postoje k organizačním změnám v Papežském státě a sympatie s italským národním hnutím získal pověst liberála. V roce 1840 se stal kardinálem a v roce 1846, v dvoudenním konkláve byl zvolený za papežem a přijal jméno Pius IX.

Smýšlení a politická orientace[editovat | editovat zdroj]

Giovanni Mastai-Ferreti byl jako člověk upřímně zbožný, dobrosrdečný a s dobrým smyslem pro humor. O jeho rodině se s nadsázkou říkávalo, že jsou v ní liberální i kočky. V době svého zvolení papežem byl vnímán jako liberální protikandidát ke kardinálovi Lambruschinimu, považovanému za nekompromisního a reakčního konzervativce. Směr jeho politické orientace se však radikálně změnil po drsných zkušenostech z revolučního roku 1848, kdy byl přímo na schodech Cancellerie zavražděn jeho první ministerský předseda a on sám musel uprchnout do Gaety, aby si zachránil před rozlíceným davem holý život. Po těchto zkušenost zatrpkl vůči novotám moderní doby a svou politiku po zbytek svého dlouhého pontifikátu vedl jako vyhraněně konzervativní v marné snaze stočit kormidlo dějin zpět k minulosti se starými osvědčenými pravidly. [1]

Podle některých zednářských dokumentů byl svobodným zednářem, měl se jím stát za svého působení v Chile a později být zednáři exkomunikován, jiné zdroje, zednářské i mimozednářské, ale tuto informaci popírají.[1]

Pontifikát[editovat | editovat zdroj]

Vláda Pia IX. začala ve znamení liberálních reforem. Ihned po nástupu vyhlásil amnestii pro politické vězně, zrušil cenzuru a provedl několik dalších výrazných zásahů do státních struktur. V jistém smyslu též podpořil umírněnou část italského národního hnutí, což mu přineslo dočasně sympatie italské veřejnosti.

Zřejmě zamýšlel i dát Papežskému státu ústavu, nakonec to však odmítl. Jeho popularita poté poklesla a zcela upadla, když se odmítl připojit k italské armádě v bojích proti Rakousku.

V Římě vypuklo povstání, které přinutilo Pia IX. uprchnout z města. Vrátit se mohl až s pomocí francouzských jednotek, které vyhnaly republikánskou armádu. Pius IX. vzal tuto záležitost jako důkaz zhoubnosti a nevhodnosti demokratického a republikánského zřízení a jeho původně liberalismu nakloněná orientace se zcela obrátila.

Zoufale se snažil udržet Papežský stát, ale byl to beznadějný boj. V září 1860 po vítězstvích italské armády nad papežskou se jeho územní rozsah omezil na okolí Říma chráněné silnou francouzskou posádkou. Ta však odešla, když propukla prusko-francouzská válka a italská armáda vytáhla proti Římu. Velitel papežských vojsk chtěl bojovat, ale Pius IX. mu poté, co italská vojska prolomila hradby města nařídil kapitulovat. 20. září 1870 tak Papežský stát de facto zanikl.

Sjednocená Itálie nehodlala hnát s papežem spor na ostří nože a nabídla mu dohodu o novém uspořádání a novém papežském státu (která se později v prakticky nezměněné podobě realizovala v roce 1929 podpisem Lateránských smluv a vznikem státu Vatikán). Pius IX. však sjednocenou Itálii a likvidaci Papežského státu nikdy neuznal a prohlásil se za „vatikánského vězně“. Po zbytek života zůstával ve Vatikánu, který ani jednou neopustil.

Krom těchto pro papežství nešťastných politických konsekvencí lze pontifikát Pia IX. hodnotit jako významný a celkem úspěšný. Provedl rozsáhlou reorganizaci církevních struktur a založil mnoho nových diecézí a apoštolských vikariátů, zejména v USA a britských koloniích a uzavřel několik důležitých konkordátů. Centralizoval církevní moc a víceméně úspěšně se snažil dosáhnout duchovní obrody v církvi.

Jeho nejvýznamnějšími kroky jsou tyto:

Jelikož až do konce života odmítal uznat sjednocenou Itálii, vysloužil si nenávist italských nacionalistů, kteří se 13. července 1881 při přenášení jeho ostatků do baziliky sv. Vavřince za hradbami pokusili unést jeho rakev a vhodit ji do Tibery.

3. září 2000 byl Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného. Toto blahoslavení velmi rozhořčilo starokatolickou církev, která je označila za krok těžce poškozující dosavadní ekumenické úsilí.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jako nejdelší pontifikát se většinou uvádí doba působení sv. Petra, ale datum ukřižování Ježíše Krista i Petrovy smrti není jisté.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.freemasonry.bcy.ca/biography/pius_ix/freemason.html
  2. Robert Němec: Mezi katolíky a starokatolíky to zajiskřilo, in ChristNet 24. 7. 2000; dostupné: http://www.christnet.eu/magazin/clanek.asp?clanek=242 (navštíveno 27. 8. 2008)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Papež
Předchůdce:
Řehoř XVI.
18461878
Pius IX.
Nástupce:
Lev XIII.