Modernismus (teologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Modernismus je v teologii myšlenkový proud přelomu 19. a 20. století, který se pokusil spojit historické křesťanství s moderní vědou a filosofií.

Pojem modernismus byl nejprve použit v protestantství, avšak jeho zásady byly přijímány též teology jiných církví. Reakcí byl uvnitř protestantských církví křesťanský fundamentalismus a evangelikalismus. Modernismus však zasáhl také reformní židovství, především v USA. Nejdůležitějšího rozšíření se však modernismus dočkal v katolické církvi, kde též došlo k tzv. modernistické krizi.

Modernismus přišel s aplikací historicko-kritické metody v biblické exegezi a dějinách dogmatu. Dogmatické pravdy nejsou podle modernistů věčné, nýbrž dobově podmíněné.

Někteří modernisté[editovat | editovat zdroj]

  1. Alfred Loisy
  2. George Tyrrell
  3. Édouard Le Roy
  4. Friedrich von Hügel
  5. Ernesto Buonaiuti
  6. Giovanni Semeria
  7. Antonio Fogazzaro

Modernistická krize[editovat | editovat zdroj]

Papež Pius X. (19031914) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v encyklice Pascendi Dominici gregis (1907) a dekretu Lamentabili sane exitu. Kněz Umberto Benigni navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů Sodalitium Pianum (Piánské bratrstvo) – integristů – která bojovala proti modernistům. Část současných teologů definuje modernismus vlastně pozitivně jako seznam herezí uvedených v encyklice Pascendi Dominici gregis a dekretu Lamentabili sane exitu. Tento seznam zahrnuje názorové proudy od protestantských herezí, ateismu, agnosticismu až po zastánce historické metody exegeze.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklika J. S. Papeže Pia X Pascendi Dominici gregis o učení modernistův. Přeložil a vysvětlil Václav Smolík. Praha: Dědictví sv. Prokopa, 1911. 423 s. Dědictví sv. Prokopa; Sv. 52.
  • GIBELLINI, Rosino. Teologické směry 20. století. 1. české vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2011. 644 s. Studium; sv. 6. ISBN 978-80-7195-177-3.
  • PETRÁČEK, Tomáš. Bible a moderní kritika: česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2011, 347 s. ISBN 978-80-7429-248-4.
  • PIUS X. Sv. Otec Pius PP. X. Motu proprio "Sacrorum antistitum", jímž dány jsou zákony proti modernismu. Překlad Antonín Ludvík Stříž. Stará Říše na Moravě: A.L. Stříž, 1911. 44 s. [Studium; sv. 40].
  • SCHOOF, T. M. Aggiornamento na prahu 3. tisíciletí?: vývoj moderní katolické teologie. Překlad Václav Konzal a Karel Floss. Vyd. v tomto uspořádání 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 404 s. Studium; sv. 9. ISBN 80-7021-668-9.

Související články[editovat | editovat zdroj]