Auguste Rodin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Na tento článek je přesměrováno heslo Rodin. O filmu pojednává článek Rodin (film).
Auguste Rodin
Auguste Rodin (1891)
Auguste Rodin (1891)
Rodné jméno René François Auguste Rodin
Narození 12. listopadu 1840
Paříž
Úmrtí 17. listopadu 1917 (ve věku 77 let)
Meudon
Místo odpočinku Francie
Alma mater École nationale supérieure des arts décoratifs
Povolání sochař, rytec, kreslíř a fotograf
Manžel(ka) Rose Beuret Mignon (od 1917)
Partner(ka) Camille Claudelová (1885–1893)
Významná díla Le Penseur (Jardin du Musée Rodin)
L'Âge d'airain
Občané z Calais
The Gates of Hell
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
Leopoldův řád
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Auguste Rodin, celým jménem François Auguste René Rodin (12. listopadu 1840 Paříž17. listopadu 1917 Meudon), byl jedním z největších sochařů 19. století, ústředním představitelem směru Beaux-arts. Vycházel ze studia antiky, gotiky, renesance a orientálního umění. Za základ své umělecké činnosti pokládal přírodu, z níž vycházel a zůstal jí věrný až do smrti. Lidské tělo bylo pro něj nejvhodnějším prostředkem, kterým je možné vyjádřit každý duševní stav. Rodinem začíná éra moderního sochařství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Rodin, 1898

Pocházel z konzervativní úřednické rodiny. Jeho otec Jean-Baptiste byl policejní úředník. Rodiče nebyli bohatí, ale svému synovi se snažili poskytnout nejlepší vzdělání. Jako desetiletý začal brát hodiny kreslení, které mu šlo lépe než ostatní předměty. Navzdory talentu nikdy nebyl přijat na pařížskou École des Beaux-Arts, která poskytovala nejlepší akademické umělecké vzdělání. Ve věku 13 let se stal žákem École Spéciale de Dessin et de Mathématiques. V následujícím roce přechází do École des Arts décoratifs – takzvané „petite école“, tedy malé škole. Na ní se na rozdíl od akademické École des Beaux-Arts učilo spíš umělecké řemeslo a užité umění. Zde objevil hlínu a její tvárnost. Rodinné poměry jej záhy přinutily, aby si sám vydělával na živobytí. Paříž byla v té době dynamicky se rozvíjejícím městem, velkolepé přestavby, opravy domů a výstavba nových bulvárů žádaly velké množství řemeslníků. Jedním z nich byl i dekoratér Auguste Rodin. Na „velké“ umění mu zůstával čas jen po celodenní náročné práci.

Počátek kariéry umělce[editovat | editovat zdroj]

Auguste Rodin

Rok 1862 byl pro něj zlomový. Smutek ze smrti milované sestry jej přivedl do řádu „Pères du Saint-Sacrement“. Tam potkal otce Pietra Juliena Eymarda, který pochopil, že z Rodina sice může být mnich, ale štěstí mu to nepřinese. Povzbuzoval jej, aby pokračoval v umělecké tvorbě. O rok později se už mladý Rodin připravoval na svůj debut na pařížském Salonu. Jeho modelem se stal dělník Bibi. Bibi byl škaredý a měl zlomený nos. Rodina však zaujal výraz jeho tváře, a tak vznikla zpočátku odmítaná, později světoznámá busta Muž s přeraženým nosem. Za její definitivní podobu byla pravděpodobně odpovědná zima v jeho ateliéru. Působením mrazu odpadla její zadní část, a tak se z busty stala maska. Na Salon se však nedostala, odmítli ji dvakrát. Slávu získala až po deseti letech.

Auguste Rodin

Období věhlasu[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1870 umělec odešel do Itálie, kde studoval díla Michelangelova. Poté se odstěhoval do Belgie, kde pracoval na výzdobě Bruselské burzy a vytvořil Kovový věk. Ten způsobil na pařížském Salonu velký rozruch. Dílo bylo tak realistické, že Rodina obvinili z toho, že sochu nevymodeloval, ale rovnou odlil ze živého člověka. Na jeho stranu se postavili mnozí umělci, nicméně proces očisty jeho jména trval téměř deset let.

V roce 1880 byl vybrán, aby vytvořil portál plánovaného Muzea dekorativního umění. Ačkoliv muzeum nebylo nikdy postaveno, on sám pracoval 37 let na monumentálním sousoší Brána pekel, znázorňující scény Božské komedie Dante Alighieriho. Celé dílo nebylo nikdy za Rodinova života veřejně vystaveno. Bronzový odlitek byl vytvořen 10 let po Rodinově smrti. Sochy použité v Bráně pekel byly však zpracovány i jako jako samostatná umělecká díla: Myslitel (Le Penseur, původně nazvaný Básník – socha představující Danta na vrcholu Brány pekel, Polibek (Le Baiser - sousoší Paola a Francesky z Brány pekel), Ugolin. Tato díla jsou známa z pozdějších bronzových odlitků či provedení v mramoru.

V letech 1884 - 1895 pracoval na svém nejznámějším sousoší - Občané z Calais. Dílo vzniklo na popud z tohoto města, aby připomnělo hrdinství skupiny občanů v průběhu stoleté války mezi Anglií a Francií. V Calais byl pomník v červnu 1895 odhalen. Následoval odlitek sousoší v Londýně, který byl odhalen v roce 1915. Sousoší dnes existuje více než deseti odlitcích po celém světě.

Pozdní práce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1890 byl pověřen vytvořením Heroické busty básníka Victora Huga. Zabýval se intenzivně tématem umění a múzy a zobrazéval různé aspekty svých bouřlivých a složitých vztahů s Camille Claudelovou v dílech Básník a láska, Genius a soucit , Sochař a jeho múza. Podobně jako jiné z jeho veřejných zakázek se Heroická busta básníka Victora Huga setkala s odporem, neboť nesplňovala konvenční očekávání. Rozhodl se, že ho zobrazí nahého, obklopeného múzami. Sádrový model z roku 1897 byl odlit v bronzu až v roce 1964.

Balzacův pomník, vystavený 1898 v síni na Champ-de-Mars a zobrazující spisovatele v mnišském hábitu, byl taktéž odmítnut. Po těchto frustrujících zážitcích Rodin nedokončil žádnou veřejnou zakázku.

Závěrem své tvůrčí kariéry se koncentroval na malé taneční studie a vytvořil množství erotických kreseb, načrtnutých aniž by zvedal tužku ze skicáře nebo odtrhl své oči od modelu. Výstava těchto kreseb ve Výmaru v roce 1906 vyvolala tzv. Kesslerův skandál a hrabě Harry Kessler byl propuštěn z Výmarského muzea.

Vztah s Camille Claudelovou[editovat | editovat zdroj]

Inspirací Polibku a dalších eroticky laděných soch byla Camille Claudelová, sestra slavného spisovatele Paula. Claudelová byla postupně jeho modelkou, žačkou a milenkou. V roce 1883 Rodin souhlasil se zastupováním Alfreda Bouchera na jeho sochařském kurzu, a tak potkal osmnáctiletou Camille, která vděčně přijala možnost učit se u největšího sochaře své doby. O Claudelové se soudí, že patří ke spolutvůrcům Občanů Calais – sousoší zachycujícímu výjev ze stoleté války. Claudelová byla také hlavním modelem pro další umělcova díla včetně Danaidy a zanechala vlastní rozsáhlé sochařské dílo zaměřené na portrét, i když množství soch zničila právě pro své nervové onemocnění.

Občané Calais, Londýn

Ačkoliv spolu sdíleli atelier v malém zámečku (68 Boulevard d’Italie, Paříž), Rodin odmítl přerušit svá pouta s Rose Beuretovou, kterou potkal v období uměleckých neúspěchů. Tato jeho předchozí modelka mu 18. ledna 1866 porodila syna Auguste-Eugène Beureta, kterého Rodin nikdy nepřijal. Nedokázal však ani opustit Rose a zanechal Camille na pokraji nervového zhroucení. Claudelová, která téměř dosáhla velikosti svého učitele, šla svou uměleckou cestou.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

29. ledna 1917 se oženil s Rose Beuretovou, která dva týdny po svatbě zemřela. Zemřel 17. listopadu 1917 a je pohřben vedle Rose Beuretové. Na jeho hrobě v Meudonu je postaven odlitek jeho nejznámějšího díla Myslitel.

Pobyt v Praze a na Moravě[editovat | editovat zdroj]

V roce 1902 byla uspořádána Rodinova výstava v Praze, o jejíž uskutečnění měl největší zásluhy sochař Josef Mařatka. Spolek Mánes a Akademie výtvarných umění vybudovaly pro výstavu v zahradě Kinských secesní pavilon podle návrhu architekta Jana Kotěry. Byly tu vystaveny hlavní Rodinovy kovové i mramorové sochy, např. Kovový věk, Jan Křtitel, Občané z Calais, pomník V. Huga, portréty i početný soubor kreseb. Rodin se zahájení výstavy osobně zúčastnil a byl v Praze velmi vřele přivítán. Dále byla na programu cesta Rodina na Moravu společně se Zdenkou Braunerovou a Alfonsem Muchou, při níž navštívil Hroznovou Lhotu, kde měl ateliér Joža Uprka a jeho bratr, sochař Franta Uprka. Ateliér navrhl Dušan Jurkovič. Na Rodina zapůsobila především místní barevnost a dekorativnost. „Připadal jsem si jako v helénském Řecku,“ poznamenal a srovnal zdejší kraj s antickou Helladou.[1] Prý označil Slovácko za Moravskou Hellas.[2] Jako výraz vděčnosti věnoval Rodin Alfonsi Muchovi drobné sádrové sousoší Zatracené ženy (Femmes damnées).

„Myslitel“ z Kyoto National Museum v Kjótu, Japonsko

Původem a významem jednotlivých jeho motivů, zejména ruky, která se probírá plnovousem, se zabýval Max Švabinský ve svém článku vydaném ku příležitosti Rodinovy výstavy v Praze.[3]

Umělecké metody[editovat | editovat zdroj]

Rodin byl novátor hlavně přístupem k povrchu sochy a užitím ploch k efektu světla a stínu. Svoji metodu nazýval marcottage (vrstvení). Ve svých sochách rozložil trojrozměrnou formu do tance odrazů a barev, které ve výsledku působily jako impresionistické obrazy.

Rodin: Studie Jeana de Fiennes z Občané Calais, Norton Simon Museum, Pasadena, Kalifornie

3d glasses red cyan.svg]]

Místo kopírování tradičních akademických postojů dával přednost práci s amatérskými modely, pouličními kejklíři, akrobaty, siláky a tanečníky. V jeho ateliéru se modelky volně procházely, zatímco sochař vytvářel hrubý hliněný model, který byl posléze upřesněn a odlit nejprve do sádry a poté do bronzu nebo vytesán do mramoru. Fascinoval jej tanec a spontánní pohyb vůbec. Jeho „Jan Křtitel“ ukazuje kráčejícího kazatele a odhaluje dvě fáze jeho pohybu současně.

Jako věhlasný umělec zaměstnával množství kameníků a řemeslníků, měl také řadu žáků. Mezi ně se řadí čeští sochaři Josef Mařatka (pracoval v Rodinově ateliéru v Rue de l´Université v letech 1899 - 1904) a Josef Kratina.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Lidstvo nebude šťastné do té doby, dokud všichni lidé nebudou mít uměleckou duši, to je dokud všichni nebudou mít radost ze své práce.
  • Nemohu pochopit, že jsem ve dvaceti mohl opovrhovat ženami – a v sedmdesáti být jimi okouzlen.
  • Obdiv je ušlechtilé víno pro vznešené duchy.
  • Plocha a objem jsou zákony veškerého života a veškeré krásy.
  • Pravda má jednu velkou výhodu: člověk si nemusí pamatovat, co řekl.
  • Ten, kdo přidává zeleň jaru, červeň podzimu a purpur mladým rtům, vytváří ošklivost, protože lže.

Významné práce[editovat | editovat zdroj]

Rodinův hrob v Meudonu, nedaleko Paříže.
  • 1899 Kráčející muž (L'Homme qui marche), zvětšený model 1907
  • 1881-2 Myslitel (Le Penseur), zvětšený model 1903
  • 1881-1882 Polibek (Le Baisser), verze v mramoru vznikla mezi lety 1888-1898
  • 1881 Eva
  • 1884 Fugit amor
  • 1884 Večné jaro
  • 1880-1917 Brána pekel
  • 1885 Lakomství a Chlípnost
  • 1885 Danaiada
  • 1886 Faun a Nymfa
  • 1887 Kentaurka
  • 1894 Kristus a Magdaléna
  • 1895 Skon anděla
  • 1897 Balzacův pomník
  • 1898 Věčný Idol
  • 1905 Paolo a Francesca
  • 1907 Busta Heleny Nostitzové
  • 1909 Heroická busta básníka Victora Huga
  • 1909 Torzo mladé ženy
  • 1910 Taneční studie

Rodinova díla ve významných muzeích[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.wineofczechrepublic.cz/akce-a-novinky/aktuality/nase-vina-v-mediich/160-slovacko-vino-vinarstvi-a-turistika.html
  2. http://life.ihned.cz/umeni-a-design/c1-51775400-moravska-hellas
  3. https://aplikace.isvav.cvut.cz/resultDetail.do?rowId=RIV%2F68378033%3A_____%2F03%3A40033109!RIV%2F2004%2FAV0%2FA40004%2FN

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ars longa. Sborník k nedožitým sedmdesátinám Josefa Krásy. Max Švabinský; Auguste Rodin; Michelangelo Buonarotti. Strana 205–218. ISBN 80-903230-6-5
  • David Weiss: Nahý jsem přišel na svět (originál: Naked Came I, rv 1963, New York) – životopisný román o Augustu Rodinovi. Česky vyšel v roce 1979 v nakladatelství Svoboda v překladu Soni Nové.
  • Catherine Chevillot, Antoinette le Normand-Romain: Rodin, Le livre du centenaire, Catalogue de l'exposition, Grand Palais, Paris, 2017

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]