V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Josef Mařatka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Mařatka
fotografie: Galerie Plastik Hořice
Narození 21. květen 1874
Praha-Nové Město Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. dubna 1937 (ve věku 62 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání UPŠ, AMU
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Děti Zdeněk Mařatka
Hnutí expresionismus, symbolismus
Ovlivněný Auguste Rodin, Antoine Bourdelle
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
syn Zdeněk Mařatka

Josef Mařatka (21. května 1874, Praha-Nové Město[1]20. dubna 1937, Praha) byl český sochař.

Život[editovat | editovat zdroj]

Dopis Antoina Bourdella Josefu Mařatkovi, 1919

Narodil se v rodině obuvníka Viléma Mařatky a jeho manželky Anny, rozené Metznerové, jako starší ze dvou synů (syn Vilém Mařatka se narodil 1876).[2] Rod Mařatků pocházel z Vysokého nad Jizerou v Podkrkonoší, ale rodiče Josefa Mařatky se přestěhovali do Prahy a jejich syn se narodil v ulici Žitná 564/14 v Praze, kde bydlel také Antonín Dvořák nebo malíř Jaroslav Věšín. V letech 18891896 studoval na Uměleckoprůmyslové škole u Celdy Kloučka, následně pak, do roku 1899, u Josefa Václava Myslbeka, se kterým přešel do nově zřízeného ateliéru sochařství na Akademii výtvarných umění. V roce 1900 získal za sochu Ledaři na Vltavě Hlávkovo stipendium a odjel do Paříže, kde do roku 1904 pracoval v ateliéru Auguste Rodina jako jeho asistent. V roce 1902 uspořádal v Praze výstavu jeho díla. V letech 1908-1909 opět pobýval v Paříži a se Stanislavem Suchardou podnikl studijní cestu po francouzských katedrálách.

V roce 1909 zorganizoval v Praze výstavu Antoina Bourdella, která významně ovlivnila vývoj sochařství v Čechách. V roce 1912 byl na studijní cestě v Itálii. Za 1. světové války během vojenské služby zhotovil několik portrétů generálů. Další studijní cesty do Francie a Itálie podnikl v letech 1924, 1926, 1930.[3]

Od roku 1920 působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Byl členem SVU Mánes, České akademie věd a umění a roku 1920 jmenován řádným členem Société des Beaux Arts v Paříži.

Byl pochován na Olšanských hřbitovech (VI. hřbitov, oddělení 7a, hrob 52). Jeho synem byl lékař, internista a gastroenterolog, univerzitní profesor Zdeněk Mařatka a vnukem hudební skladatel žijící ve Francii, Kryštof Mařatka.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Opuštěná Ariadna
Studie k pomníku Santose Dumonta pro Buenos Aires

Ve svých prvních pracích se snažil reagovat na počínající expresionismus, pod Rodinovým vlivem se začal orientovat na secesní symbolismus. K jeho nejvýznamnějším dílům, která vznikla v Rodinově ateliéru patří Opuštěná Ariadna (1903). Tato socha s obrysově uzavřenou formou a volným středem významně ovlivnila další vývoj sochařství v Čechách.[4] V letech 1902-1904 Mařatka kreslil a modeloval pomník letce Santose-Dumonta pro Buenos Aires, který se přes své kvality nikdy nedočkal realizace.

Později se nechal silně ovlivňovat Bourdellem, po válce navazoval na myslbekovskou tradici monumentálního sochařství. Ve 20. letech se vyrovnával i s tendencemi sociálního a neoklasicistního umění a vytvořil některé plastiky pro fasády veřejných budov (Dělnická úrazová pojišťovna, Praha 7). V letech 1905-1907 spolupracoval se Stanislavem Suchardou na pomníku Palackého, pro který modeloval skupiny figur na čele podkovovitých zakončení. Spolupracoval také se sochařem Josefem Mauderem a modeloval některé sochy na Šalounově pomníku Mistra Jana Husa.

V letech 1921-1926 vytvořil celkem třináct portrétů a pomníků prezidenta T.G. Masaryka (1926, San Francisco). Je autorem figur na pomníku Praha svým vítězným synům na Náměstí Pod Emauzy v Praze.[5]

Známá díla (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1900 Ledaři na Vltavě
  • 1900 Pařížský zedník
  • 1903 Tlustá žena
  • 1903 Opuštěná Ariadna
  • 1909–1910 Jaro
  • 1910 Inteligence (bronzová verze po r. 1918, na hrobě rodiny Kapsových na Ústředním hřbitově v Plzni)
  • 1911-1913 Drama, Hudba, Obecní dům v Praze
  • 1911-1913 sousoší Vytrvalost a Síla, nadživotní postavy Skromnost a Ušlechtilost, Nová radnice v Praze
  • 1914 portréty pražských radních, Hlávkův most
  • 1914 Josef Hlávka, původně určeno pro Hlávkův most, kopie z r. 1994 Vodičkova 17, Praha 1
  • 1914 portréty Antonína Dvořáka, Antonína Slavíčka, Hany Kvapilové
  • 1918 Raněný Čechoslovák
  • 1919 Vzpomínka
  • 1921 Polibek, Petřínské sady
  • 1928 postavy pracujících pro budovu Dělnické úrazové pojišťovny
  • 1929 sochy pro Ministerstvo železnic
  • 1930-1931 Pomník padlým, Bělá pod Bezdězem
  • 1930 Pomník Mistra Jana Husa, Chrudim
  • 1929–1932 Praha svým vítězným synům (zničeno nacisty, znovu osazeno 28. října 1998)


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  2. Soupis pražských obyvatel, Vilém Mařatka
  3. Dačevová R, a kol., 2012, s. 112
  4. Dačevová R, a kol., 2012, s. 76-77
  5. Pietní akt u Pomníku československých legionářů na stránkách MO ČR

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, ISBN 978-80-87376-01-0
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Sekyrka Tomáš (eds.), Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze, Národní galerie v Praze 2008, ISBN 978-80-7035-391-2
  • Josef Mařatka: Vzpomínky a záznamy, úvodní stať: Petr Wittlich, Praha : Karolinum, 2003, ISBN 80-246-0518-X
  • Josef Mařatka : 1874–1937 : katalog výstavy soch a plastik, Gottwaldov : Oblastní galerie výtvarného umění, 1989
  • Josef Mařatka, úvod: Jaromír Pečírka, Praha : SVU Mánes : Melantrich, 1942

Sochy ve veřejném prostoru[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]