Antonín Slavíček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o malíři. O monsignorovi zemřelém roku 1893 pojednává článek Antonín Slavíček (kněz).
Antonín Slavíček
Antonín Slavíček v roce 1898
Antonín Slavíček v roce 1898
Narození 16. května 1870
Vlajka Rakouska-Uherska Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. února 1910 (ve věku 39 let)
Vlajka Rakouska-Uherska Praha, Rakousko-Uhersko
Povolání malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Slavíček (16. května 1870, Praha1. února 1910, Praha-Holešovice[1]) byl český malíř. Jedná se o vrcholného představitele českého umění kolem roku 1900, který vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších letech se setkal s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu.

Díla tvořil v Hostišově v oblasti zvané Česká Sibiř, kam jezdil za spisovatelem Janem Herbenem. V letech 1903-1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska. Krajinu Vysočiny zatoužil poznat po přečtení románu Západ z roku 1899 od Karla Václava Raise (1859-1926). Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny. Jeho více než sedmdesátka obrazů, které zde namaloval, se považuje za jeho vrcholnou tvorbu. Vzhledem k tomu, že jeho žena Bohumila vyrostla ve středočeském Štolmíři, vznikly některé jeho obrazy také zde. Jde např. o obraz Kostel ve Štolmíři, který zachycuje místní monumentální barokní kostel sv. Havla. Dnes je obraz uložen v Galerii moderního umění v Roudnici n. L. Na konci života (od roku 1905) maloval zákoutí Prahy, která se stala jeho novou inspirací a hlavním tématem jeho pláten.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrob na Olšanských hřbitovech

Narodil se v Praze jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho manželky Pavlíny, rozená Mildnerové ze Semil. V letech 18811885 navštěvoval reálné gymnázium ve Spálené. Už jako školák se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti.

Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova (18861887). Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (18321899). Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Studium na akademii několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem. V roce 1888 pravděpodobně z nešťastné lásky odešel do benediktinského kláštera v Rajhradu na Moravě. V letech 18941899 s Mařákovým ateliérem jezdil malovat do plenéru do okolí Prahy (Okoř, Hvězda, Liboc) a do Bechyně. Roku 1896 pobýval s rodinou ve Veltrusech, kde intenzivně maloval.

V roce 1898 se stal členem SVU Mánes. Dne 8. října 1899 zemřel profesor Julius Mařák a on byl dočasně (na půl roku) pověřen vedením školy, ucházel se o profesuru, ale nebyl přijat. Krajinářská speciálka na pražské Akademii byla zrušena.

V letech 1903-1905 bydlel se svou rodinou v Kameničkách u Hlinska. Karel Václav Rais mu na jeho prosbu našel domek, výměnkářské stavení na Volákově gruntu. Zde vznikl slavný obraz "U nás v Kameničkách". Domek chtěl později koupit, ale finanční situace mu to neumožnila. Na domku byla dne 18. června 1961 odhalena pamětní deska, kterou navrhl a zhotovil Josef Přibyl z Hlinska. Po roce 1907 do Kameniček Slavíček často zajížděl, ubytovával se na faře u P. Jana Selichara - nástupce P. J. Parduse. Za Slavíčkem do Kameniček přijížděli jeho známí, mezi nimi malíři Bohuslav Dvořák, zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, dále pak rodina profesora Dr. Jaroslava Golla, profesor Emanuel Tilsch s chotí, spisovatelkou Annou Marií Tilschovou.

Významným přítelem Antonína Slavíčka byl mecenáš a sběratel umění August Švagrovský, rodák z Roudnice nad Labem. Seznámili se v roce 1903. Podstatnou část své sbírky včetně řady Slavíčkových obrazů věnoval Švagrovský rodnému městu a dnes jsou v majetku roudnické galerie.

V roce 1907 cestoval do Paříže přes Norimberk a Štrasburk, navštívil Fécamp a vrátil se přes Belgii. Bydlel v ulici Dobrovského 646/9 v pražských Holešovicích nedaleko Letenských sadů. V tomto období (1908) vznikla jeho zásadní monumentální díla Pohled na Prahu od Ládví a Pohled na Prahu z Letné pro jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory.

V roce 1909 navštívil kladenské železárny. Na jaře doprovodil nemocnou žen na léčení do Dubrovníku, tam si na skalách zlomil ruku. Na pozvání svého přítele Jana Selichara, kterého znal z dob malování v Kameničkách, odjel s rodinou na faru do Německé Rybné v Orlických horách. Dne 10. srpna 1909 ho při koupání ve studené horské řece Zdobnici ranila mrtvice. Ochrnul na pravou polovinu těla. Následovala dlouhá doba léčení. Snažil se malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátiší. Výsledky byl zklamán, proto 1. února 1910 zvolil dobrovolnou smrt střelnou zbraní, dle úmrtní matriky "ve stavu nepříčetnosti". Byl pochován na Olšanských hřbitovech (VIII. hřbitov, 1. oddělení, hrob 32).


Příbuzenstvo
syn Jan Slavíček
syn Jiří Slavíček
zeť Rudolf Medek
vnuk Mikuláš Medek
vnuk Ivan Medek

Příbuzenské svazky[editovat | editovat zdroj]

Ještě v době svých prodloužených studií se 12. dubna 1895 oženil s Bohumilou Brynychovou, zvanou Míla, která je častou stafáží nejen na jeho obrazech. Svou manželku poznal na dívčím gymnáziu Minerva. Byla dcerou rolníka z Bylan, po matce pocházela ze Štolmíře. Byla sirotkem a přinesla do manželství dostatek peněz, takže se Slavíček nemusel starat o finance. Měli spolu tři děti – Evu (18951953), Jiřího Slavíčka (1901–1957), filmového střihače a režiséra, Jana Slavíčka (19001970), známého českého malíře. Jeho zetěm byl legionářský básník Rudolf Medek, známí jsou i vnukové malíř Mikuláš Medek (19261974) a politik Ivan Medek (19252010).

Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Míla, která byla nucena sama se postarat o tři malé děti, se už v srpnu 1910 provdala za Herberta Masaryka (1880-1915), syna pozdějšího prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který byl rovněž malířem a Slavíčkovým přítelem.[2] Z tohoto svazku se narodily další čtyři děti: dvojčata Herbert a Anna, Tomáš a Herberta. Oba chlapci však zemřeli v útlém dětském věku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Ve Veltruském parku, 1896
  • Slunce v lese, 1898, olej, plátno, 90 x 115 cm, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Červnový den, 1898, tempera, lepenka, 71 x 105,5 cm, Národní galerie v Praze
  • Podhradí z Okoře, 1901
  • Po dešti (Cesta do vsi), 1901
  • Ze staré Prahy, 1902
  • Horská cesta, 1903
  • Motiv z Kameniček, 1903
  • Ovenecká ulice, 1904
  • U nás v Kameničkách, 1904, olej, plátno, 166 x 192 cm, Národní galerie v Praze
  • Pod Letnou, 1905–1906, olej, plátno, 24,3 x 34,8 cm, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Ve Stromovce / Zahradní restaurace ve Stromovce, 1907, olej, překližka, 18,7 x 24 cm
  • Silnice s jeřáby, 1908
  • Hutě, 1908
  • Železárny na Kladně, 1909
  • Dóm sv, Víta, 1909, olej, plátno, 216 x 187 cm, Galerie hlavního města Prahy
  • Žamberecká silnice, 1909, nedokončeno, olej, plátno, 90,5 x 99 cm, Národní galerie v Praze

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  2. TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 345.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]