Rudolf Medek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Rudolf Medek
Narození 8. ledna 1890
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. srpna 1940 (ve věku 50 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost generál
Doba služby 1916–1940
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
Války První světová válka
Bitvy bitva u Zborova
Příbuzenstvo
manželka Eva Slavíčková-Medková
syn Ivan Medek
syn Mikuláš Medek
tchán Antonín Slavíček
švagr Jan Slavíček
švagr Jiří Slavíček
snacha Emila Medková

Rudolf Medek (8. ledna 1890 Hradec Králové[1]22. srpna 1940 Praha[2]) byl český spisovatel a voják.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Medek jako student
Rudolf Medek s dcerou Evou
hrob Rudolfa Medka na Olšanských hřbitovech

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové.[1] Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek (1893–1971) byl autorem románů z 1. světové války.[3]

V legiích[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě o vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku.[p 1] Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka.[3][4]

Po návratu do vlasti[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála.[5]

Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil.[6]

V letech 19201929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 19291939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem.[p 2] Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany).

Polemika v době insigniády[editovat | editovat zdroj]

Dne 27. listopadu 1934 (zveřejněno o den později) vydala skupina českých spisovatelů (mezi kterými byl i Karel Čapek) prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými.[7] Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karolinum a byli odtamtud českými studenty vyhnáni. V závěru použil emotivní prohlášení „Věru, nechtěl bych vidět ten obraz, kdy Karel Čapek, S. K. Neuman [sic] a A. M. Tilschová, spolu s Jindřichem Vodákem a Vítězslavem Nezvalem cvičí ‚klencáky‘ v nějakém koncentračním táboře.“[8]

Tento dopis a zejména citovaná věta vyvolaly ostré polemiky, během kterých byl Medek označován za zastánce fašismu.[9] Sám Medek později charakterizoval svou poznámku jako ironickou a žertovnou, na svém postoji však trval a prohlášení spisovatelů označil jako bolševické a polobolševické fráze.[10] Tato polemika dovedla Medka až k tomu, že v období tzv. Druhé republiky usiloval o revizi tradic meziválečné demokratické kultury.[3]

Po zániku Československa[editovat | editovat zdroj]

Již v květnu 1939 začaly být na základě příkazu ministerstva školství a osvěty prověřovány knihy ve školních knihovnách a "závadné", mezi nimi i knihy Rudolfa Medka, vyřazovány. 27. března 1940 vydalo kulturní oddělení Tiskového odboru předsednictva ministerské rady dodatek k Seznamu škodlivého a nežádoucího písemnictví, podle kterého bylo třeba všechny knihy seznamu vyloučit z oběhu. Mezi 367 tituly tohoto dodatku se ocitla legionářská díla Rudolfa Medka, ve společnosti vybraných děl autorů jako Karel Čapek, Viktor Dyk, Karel Havlíček Borovský či Vítězslav Nezval.[11]

Zemřel v srpnu 1940 na zánět pobřišnice a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jeho manželkou se stala dcera malíře Antonína Slavíčka Eva (1895–1953). Měli spolu dva syny: novináře Ivana Medka (1925–2010) a malíře Mikuláše Medka (1926–1974). Dcera Eva (1921–1924) zemřela předčasně.[12] Po roce 1929 žila rodina ve služebním bytě v Památníku národního osvobození.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Chodívali jsme často, ale raději to přiznám hned, téměř denně do Paukertovy vinárny na Národní třídě...Chodíval tam i generál a spisovatel Rudolf Medek, který se hlásil k nejpravější pravici. Ale protože, jak říkal, byli mezi nimi nezáživní kumpáni, chodil raději mezi nás, ačkoliv mu bylo vyslechnout mnoho, co by jiného urazilo. Medek se jen usmíval. Když mu jednou Halas řekl, že je náš třídní nepřítel, odpověděl, že se diví, proč jen tři dny. A tak se stalo, že nad jeho rakví, když počátkem protektorátu zemřel, rozloučil se s ním Josef Hora. Pohřbili ho do hrobu jeho nešťastného tchána, malíře Antonína Slavíčka, otce jeho ženy Evy. Také nešťastné.
— Jaroslav Seifert[13]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Jeho prvotní básnická tvorba odpovídala symbolismu, uplatňovanému v Moderní revue (ve které též publikoval):[3]

  • Půlnoc bohů1912,
  • Prsten1914.

Legionářská literatura[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce byl ovlivněn svou působností v legiích. Činnost legionářů oslavoval, jeho dílo po roce 1946 v socialistickém Československu nevycházelo.

  • Lví srdce1919, básnická sbírka oslavující legie
  • Zborov – poprvé vyšlo samostatně v Čeljabinsku 1918;[14] později báseň součástí sbírky Lví srdce , jejíž zhudebnění pro sbor od Rudolfa Karla vyšlo tiskem roku 1927 .
  • Ohnivý drak1921, kronika posledních let monarchie, vypuknutí války a první dezerce na frontě.
  • Veliké dny1923, zobrazuje vznik legií až po bitvu u Zborova.
  • Ostrov v bouři1925, ukazuje zmatky na Ukrajině při říjnové revoluci.
  • Mohutný sen1926, líčí účinkování legií na severu (Zborov) a jejich probíjení na východ (Vladivostok).
  • Za domovinu – 1926, přibližuje mládeži působení legií na frontách I. světové války ve formě povídek.
  • Anabase1927, poslední měsíce na Dálném východě.
  • Medvídci presidenta Masaryka1927, vázaná kniha legionářských povídek pro mládež
  • Plukovník Švec1928, divadelní hra o třech dějstvích o veliteli (Penza, Kazaň, Aksakovo), který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
  • Legenda o Barabášovi1932, román, který je obdobou Dona Quijota. Hlavní postavou je zde kapitán Barabáš a jeho sluha, román někdy bývá chápán jako polemika s Haškovým Švejkem.
  • O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři1923, vyprávění vlastních vzpomínek pro děti

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • Za československý stát(1928, režie Vladimír Studecký, role generála)
  • Zborov (1938, režie Jan Alfred Holman a Jiří Slavíček, autor námětu)
  • Plukovník Švec (1929, režie Svatopluk Innemann, hlavní role Bedřich Karen, autor námětu – dle div. hry a románu) Plukovník Švec, román Mohutný sen/4. Část kroniky Anabaze a kniha Za svobodu [39]
  • Ohnivý drak (1925, režie Robert Zdráhal, autor námětu a scénáře)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Dílo v elektronické monografii[editovat | editovat zdroj]

  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Kronika 2. československého pěšího pluku Jiřího z Poděbrad 1916-1920 [online]. Praha: Památník odboje, 1926. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Mohutný sen [online]. Praha, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ostrov v bouři: román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Veliké dni: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. Ohnivý drak: Román z války [online]. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1929. Dostupné online. (česky) 
  • MEDEK, Rudolf. O našich legiích: pohádky a povídky [online]. Praha: F. Topič, 1935. Dostupné online. (česky) 

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řád svaté Anny, IV. třídy Řád svaté Anny, IV. třídy
Řád svatého Vladimíra, IV. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, IV. třída s meči a mašlí
Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí Řád svatého Stanislava, III. třídy s meči a mašlí
Řád svatého Jiří, IV. třídy Řád svatého Jiří, IV. třídy
Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí Řád svaté Anny, III. třídy s meči a mašlí
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Řád sokola, vojenská skupina s meči Řád sokola, vojenská skupina s meči
Řád za vynikající službu Řád za vynikající službu
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Řád medvědobijce, II. třídy Řád medvědobijce, II. třídy
Řád čestné legie, V. třídy – rytíř Řád čestné legie, V. třídy – rytíř
Řád čestné legie, III. třídy – komandér Řád čestné legie, III. třídy – komandér
Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér Řád svatého Sávy, III. třídy – komandér
Řád koruny, III. třídy – komandér Řád koruny, III. třídy – komandér

Posmrtná připomínka[editovat | editovat zdroj]

Památku Rudolfa Medka jako ředitele Památníku osvobození připomíná jeho busta a pamětní deska, umístěné ve vstupní hale Armádního muzea Žižkov.[16][p 3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Podle databáze VÚA byl zajat 6. 1. 1916 a do legií vstoupil o pět dní dříve. Jedná se zřejmě o omyl databáze.
  2. Památník národního osvobození byl do roku 1939 umístěn v budovách dnešního Armádního muzea Žižkov na úpatí pražského vrchu Vítkov.
  3. Pražská ulice Medkova nepřipomíná Rudolfa Medka, ale odbojáře Josefa Medka.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Matrika N, Hradec Králové, 1877–1897, snímek 319, Záznam o narození a křtu
  2. úmrtní oznámení. Národní listy. 25. 8. 1940, s. 8. Dostupné online.  
  3. a b c d OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-Ř. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Rudolf Medek, s. 192-197.  
  4. VÚA, Záznam vojáka: Medek Rudolf, 1890
  5. Spisovatel Rudolf Medek. Národní listy (Večerník). 4. 4. 1931, s. 2. Dostupné online.  
  6. Generál Medek vrátil řády. Národní listy (Večerník). 1. 10. 1938, s. 2. Dostupné online.  
  7. Projev spisovatelů. Lidové noviny. 28. 11. 1934, s. 5. Dostupné online.  
  8. Rudolf Medek k projevu Obce čs. spisovatelů. Národní listy. 29. 11. 1934, s. 1. Dostupné online.  
  9. Český spisovatel pro koncentrační tábory!. Vídeňské noviny. 1934, čís. 5.12.1934, s. 2. Dostupné online.  
  10. Rudolf Medek: Československý generál o koncentračních táborech. Národní listy. 2. 12. 1934, s. 3. Dostupné online.  
  11. JANÁČEK, Pavel. V obecném zájmu, Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře II.. Praha : Academia, 2015. Kapitola Část šestá (1938-1949), s. 898, 941-944.  
  12. Rudolf Medek a jeho premiéra Plukovník Švec. Pestrý týden. 3. 11. 1928, s. 6. Dostupné online.  
  13. SEIFERT, Jaroslav. Všecky krásy světa. Praha : Československý spisovatel, 1982, str. 455
  14. VHÚ (exponát), Medek Rudolf: Zborov
  15. Národní divadlo, archiv: Sadko (1927/1928)
  16. Památné místo Obětem 2. světové války, Rudolf Medek a Památník osvobození

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIDLER, Jiří. Generálové legionáři. Brno : Books, 1999. 360 s. ISBN 80-7242-043-7.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • KOCOUREK, Katya. Čechoslovakista Rudolf Medek : politický životopis. Praha : Mladá fronta, 2011. 312 s. ISBN 978-80-204-2326-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • PRECLÍK, Vratislav: T.G. Masaryk a jeho legionáři, in ČAS, časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 97, s. 4–8, ročník XX., leden-březen 2012, ISSN 1210-1648.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]