Semily

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Semily
Pohled na město

Pohled na město

znak obce Semilyvlajka obce Semilyznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0514 576964
kraj (NUTS 3): Liberecký (CZ051)
okres (LAU 1): Semily (CZ0514)
obec s rozšířenou působností: Semily
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 16,31 km²
počet obyvatel: 8 548 (1. 1. 2015[1])
nadmořská výška: 340 [2] m n. m.
PSČ: 513 01
zákl. sídelní jednotky: 15
části obce: 4
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Husova 82
51301 Semily
starosta / starostka: Lena Mlejnková [3]
Oficiální web: www.semily.cz
E-mail: podatelna@mu.semily.cz

Semily
Red pog.svg
Semily
Zdroje k infoboxu a částem obce

Semily (německy Semil) jsou okresní město ležící na severovýchodě Čech a jihovýchodě Libereckého kraje v okresu Semily.[4] Rozkládá se v hlubokém údolí u soutoku Jizery s Oleškou na severní hranici Českého ráje.[5]Semily mají kolem 9 tisíc obyvatel, a jsou tak nejmenším okresním městem. V rámci okresu jsou předstiženy i Turnovem. Leží v kotlině na řece Jizeře ve výšce 340 m n. m.[6] kolem 50 km od Liberce a kolem 100km od Prahy.

Rozloha Semil je 16,31 km²,[4] město se dále člení na 3 katastrální území (Semily, Spálov, Bítouchov) a 4 místní části (Semily, Podmoklice, Spálov, Bítouchov). Mezi památky Semil patří Obecní dům, radnice, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Jana Křtitele, morový sloup a další.

V blízkosti města se nachází ojedinělé údolí Jizery, jež patří do Geoparku UNESCO, prochází jím Riegrova a Kamenického stezka; nedaleko leží Bozkovské dolomitové jeskyně a asi 3 km od města hora Kozákov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Husova ulice
Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Semil.

První písemná zmínka o Semilech, resp. o farním kostele, je z roku 1352, a dá se tedy předpokládat, že obec samotná existovala již dříve. V Semilech sídlila šlechta, která zde vystavěla tvrz a později zámek. V roce 1542 se majetkové poměry ustálily a Semily se dostaly do vlastnictví rodu Smiřických. Později přešly do rukou Albrechta z Valdštejna a po jeho smrti do rukou cizích šlechtických rodů. Zámek, pivovar, lesy a další pozemky byly městem Semily odkoupeny v letech 18981899 od francouzského rodu Rohanů. V roce 1850 byly vytvořeny orgány státní správy, a poddaní se tak stali svobodnými občany. Bylo zřízeno okresní hejtmanství, později obecní úřad. Okresním městem byly Semily do roku 2002, kdy byly okresní úřady zrušeny, a Semily se staly pověřenou obcí 3. stupně s 21 spádovými obcemi.

Název Semily se ustálil až v polovině 19. století, kdy se také Semily staly městem. Na starších mapách a dokumentech najdeme i tvary Semil, Semill, Semile či Semille. Od čeho je jméno odvozeno, můžeme se jen dohadovat – podle jazykovědců by mělo označovat osadu „semilů“, tj. lidí, kteří jsou milí nebo kteří se líbí.


Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Řeka Jizera v Semilech

Město Semily se nachází v jihovýchodním cípu Libereckého kraje v Semilském okresu. Leží v údolí na soutoku řek Jizery a Olešky a na svazích údolí, především na jižní straně (Komenského náměstí, Nad Špejcharem ...). Západně od Semil se nachází hora Kozákov (cca 4 km) a následně Český ráj. Severozápadně od města chrání údolí Jizery přírodní památka Galerie a na ni navazující přírodní rezervace Údolí Jizery u Semil a Bítouchova. Východním směrem se nachází Krkonošské podhůří, v němž se mj. nalézá národní přírodní památka Strážník.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Semily se nachází v mírně teplé oblasti s častými dešti. Klima je celkem vyrovnané bez místních anomálií. Průměrná délka slunečního svitu ve dne je 5 hodin a průměrný počet deštivých dnů v roce je 150.[7]

Semily – podnebí
Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec
Průměrné maximum [°C] 0 2 6 11 17 18 20 21 16 11 4 1
Průměrné minimum [°C] -2 -2 0 2 6 10 11 11 8 5 1 -1
Srážky [mm] 45 60 114 59 63 117 145 55 80 80 72 66
Zdroj: http://www.zoover.co.uk/czech-republic/liberecky/semily/weather

Politika[editovat | editovat zdroj]

Radnice

Zastupitelstvo[editovat | editovat zdroj]

Semilské zastupitelstvo má dvacet jedna členů, včetně starosty a dvou místostarostů. Rada města je sedmičlenná.

Ve volebním období 2010–2014 byli zvoleni kandidáti těchto stran: Volba pro Semily (12 mandátů), Semiláci (2 mandáty), ODS (2 mandáty), SNK-ED (1 mandát), KSČM (1 mandát), ČSSD (1 mandát), Unie pro sport a zdraví (1 mandát) a Strana pro otevřenou společnost (1 mandát). Starostou se stal Mgr. Jan Farský z vítězné Volby pro Semily, místostarostkami Lena Mlejnková a Marcela Volšičková, obě taktéž z Volby pro Semily. V městské radě zasedali kromě pěti zastupitelů z Volby pro Semily také Vladimír Šimek (SNK-ED) a Karel Krejsa (ČSSD).

Po komunálních volbách konaných během podzimu 2014 se do zastupitelstva dostalo osm osobností kandidujících za Volbu pro Semily, následované čtyřmi za ANO 2011, třemi za uskupení SPOLU a po dvou z kandidátek České strany sociálně demokratické (ČSSD), dále Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) a společné Semiláků s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou (KDU-ČSL).[8] Po volbách se starostkou stala Věra Blažková (ANO 2011), jež vystřídala Jana Farského (Volba pro Semily), který již podle svých předvolebních vyjádření o tuto funkci neměl zájem.[9]

Vlajka a znak[editovat | editovat zdroj]

V 16. století má městečko již svůj znak – jelena kráčejícího po louce, nad ním 6 hvězd a za ním lípu. V roce 1992 byla městu Semily schválena Českou národní radou městská vlajka, jejíž barevné řešení vychází z barev znaku. Vlajku tvoří modrý a zelený pruh, které jsou od sebe odděleny šesti zlatými šesticípými hvězdami.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ukazatele kvality života[10][11]
2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Počet obyvatel 8 986 8 924 8 886 8 944 8 919 8 830 8 710 8 681 8 630 8 576 8 548
Hustota zalidnění (obyv./km2) 551 547 545 549 547
Průměrný věk 40,1 40,5 40,7 41,0 -

Nejvíce obyvatel žije v místní části Podmoklice (6 666 obyvatel). Míra úmrtnosti v Semilech převyšuje krajskou i celorepublikovou úroveň. Kriminalita v Semilech je na velmi nízké úrovni (index kriminality 17, Most má index kriminality 43). Podíl vysokoškoláků v Semilech je však také na nízké úrovni (krajská města dosahují až trojnásobnou hodnotu).

Sídliště[editovat | editovat zdroj]

Veškerá semilská sídliště se nacházejí v místní části Podmoklice:

  • sídliště Černý most: budované převážně svépomocí, nazvané podle silničního mostu. Vyrůstalo v 70. letech 20. století
  • sídliště Oleška: první sídliště v Semilech, vybudované v letech 1951–1961 pro 1100 obyvatel
  • sídliště Pod Nádražím: postaveno v letech 1961–1966 pro 1300 obyvatel i se zázemím
  • sídliště Řeky: největší sídliště v Semilech pro 2300 obyvatel stavěno v letech 1978–1984

Školství, kultura a sport[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

ZŠ I.O.-1.stupeň

Ve městě je pět mateřských škol a školek – křesťanská, waldorfská, Luční, Pod Vartou a speciální. Základních škol je také pět – Dr. F. L. Riegra, Ivana Olbrachta, waldorfská, speciální, praktická a speciální. Semily mají i dvě střední školy (integrovanou a waldorfskou) a Gymnázium Ivana Olbrachta.

První škola v Semilech vznikla někdy v 16. století - poblíž radnice. Zprávy jsou velmi kusé a přesná data známa nejsou. Jednalo se a pouhou dřevěnou chalupu s tabulí a dlouhou lavicí pro žáky. Prvním učitelem byl jistý Vávra.[12]

První zděná škola byla na faře, jež byla postavena roku 1797.[12] Měla jednu třídu a její kapacita byla až 100 dětí. V roce 1841 vznikla vedle fary nová škola se dvěma třídami a s celkovou kapacitou 100 dětí (tedy 50 dětí v jedné třídě).[13] Přesně o 20 let později byla vybudována v místě dnešní ZUŠ trojtřídní, později čtyřtřídní obecná škola. Roku 1886 byla prosazena a následně postavena nová a do současnosti fungující škola, hned vedle stávající.[13] Brzy však byly obě školy přeplněné a byly zřízeny provizorní třídy na radnici.

Po 1. světové válce, 30. srpna 1931[13] byla s velkou slávou otevřena v Podmoklicích v Žižkově ulici škola (dnes waldorfské lyceum), jež byla pojmenována po T. G. Masarykovi. Dne 1. září 1949 bylo založeno čtyřleté gymnázium (dnes i osmileté) nesoucí název Gymnázium Ivana Olbrachta. Ve městě vznikla i ZŠ waldorfská,[14] ISŠ si postavilo novou budovu a základní škola na sídlišti v Řekách získala pojmenování ZŠ Dr. F. L. Riegra.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Muzeum a Pojizerská galerie v Semilech

Muzeum a Pojizerská galerie, Muzeum pilníkářství, Státní okresní archiv Semily (pořádání výstav), Technické muzeum v Loukově. Městská knihovna (v Jitřence), Kino Jitřenka (někdy divadelní představení), KC Golf (plesy, divadelní představení)

Kulturní spolky[editovat | editovat zdroj]

Jeden z nejstarších spolků je pěvecký sbor Jizeran. Na veřejnosti poprvé vystoupil 27. června 1860,[15] založen byl úředníkem Bedřichem Pincem. V současnosti diriguje sbor Jiří Kurfiřt – ředitel ZUŠ.

Nejúspěšnějším spolkem na Semilsku je bezpochyby Jizerka – špičkový dětský sbor založený Alenou Kuželovou v roce 1965. Od roku 1967 vede sbor Václav Brádle tak dobře, že byl poctěn Cenou Františka Lýsky. Má 2 přípravné sbory: Sedmikrásku (1.–2. třída ZŠ) a Čekanky (3.–5. třída ZŠ). Jizerka zpívala snad ve všech evropských zemích. Sbormistryní je Nadia Ladkany.

Dalšími spolky jsou Semilské ochotnické divadlo, Podkrkonošský symfonický orchestr (PSO), Podkrkonošská společnost přátel dětí zdravotně postižených, Semily Femily, Junák.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

  • festival Jazz pod Kozákovem
  • Semilský pecen
  • Semilský paroháč
  • Semilský džbánek
  • Country festival

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Časté úrazy v továrně vedly továrníka F. Schmitta v letech 1891 až 1892 k postavení jediné nemocnice v okrese. Šestnáctilůžková nemocnice v budově dnešního Domu dětí a mládeže fungovala 16 let. Roku 1908 ji nahradila nová nemocnice jež měla v prvních letech 50 lůžek a pacientům sloužily řádové sestry. V roce 1928 byl otevřen nový pavilon a řádové sestry byly nahrazeny civilním zdravotnickým personálem. Ve 30. letech byla na hlavní budově provedena nástavba díky níž se navýšila kapacita nemocnice na 220 lůžek.[16][17]

V 50. letech vznikla na nároží ulic Tyršova a Špidlenova dvojposchoďová poliklinika náležící nemocnici. V letech 1992-96 proběhla rekonstrukce v hodnotě půl miliardy Kč a do pavilónů byla přemístěna oddělení z Lomnice nad Popelkou.[17]

Nemocnice a poliklinika[editovat | editovat zdroj]

Semilská nemocnice se nachází při silnici II/292 do Podmošné na samém okraji města. Disponuje 150 lůžky, má přes 200 zaměstnanců a je rozdělena do tří pavilónů. Poliklinika náleží nemocnici a leží na křižovatce ulic Tyršova a Špidlenova, tedy v samém centru města. V poliklinice ordinují zubaři, alergolog a další lékaři.[18]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vlakové nádraží

Semily se nachází na křižovatce silnic II/289, II/292, III/2829 a III/2892. Nejvytíženější ulicí v Semilech je ulice Nádražní (II/289+II/292) v úseku od Riegrova náměstí přes most až po křižovatku Luční×Nádražní×Na Olešce.

Na území města Semily se nacházejí 2 železniční stanice. Železniční stanice Semily v Podmoklicích na trati 030.[19] z Pardubic do Liberce. V této stanici zastavují vlaky přibližně každou hodinu včetně rychlíků. Železniční stanice Spálov ve Spálově na trati 035[19] z Tanvaldu do Železného Brodu. V této zastávce staví pouze osobní vlaky zhruba každé 2 hodiny.

Autobusové nádraží dříve leželo přímo na Riegrově náměstí, dnes se nachází v Podmoklicích cca 300 metrů od Riegrova náměstí a cca 100 metrů od železniční stanice. Autobusovou dopravu zajišťuje výhradně společnost Bus Line a.s. (někdejší ČSAD Semily a ČSAD Jablonec n.N.). MHD v Semilech je pod číslem 505 jezdí cely den okruhy Spalov,Benešov..... .

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Obecní dům (Semily) v Husově ulici

Většina stavebních památek v Semilech pochází z počátku 20. století. Mezi ně se řadí například Obecní dům, Sokolovna (někdejší dělnický dům), nárožní dům v Husově ulici, kostel sv. Petra a Pavla a Vlkánovsko.

  • kostel sv. Petra a Pavla - vznikl roku 1908 (uvádí se i rok 1911) na místě původního barokního kostela, který pocházel z roku 1702. Jde o pseudorománskou basiliku s mohutnou věží dle návrhu B. Štěrby. Z původní stavby zachovány v nikách na průčelí dvě původní kmené sochy sv. Petra a sv. Pavla z doby kolem roku 1700. Zařízení pseudoslohové z doby stavby chrámu.[20] Nas místě kostela stál dřevěný kostel, prvně zmiňovanýc roku 1687. Ten roku 1691 vyhořel. Současný kostel je třílodní bazilika s plochým stropem. Kostel má tři zvony z toho dva z roku 1537 respektive 1590. [21]
  • kostel sv. Jana Křtitele – kostel se starším patrně gotickým základem. Přestavěna a zbarokizována v letech 17231727. Průčelí s vysokým trojbokým štítem s pilastry. Plochý strop, stěny s pilastry, v kněžišti nástropní malba sv. Jana Křtitele z roku 1761, z téže doby iluzivní malovaná architektura hlavního oltáře. Uvnitř sochy sv. Veroniky a sv. Heleny, dva jednoduché protějškové oltáře s obrazy z konce 18. století a kazatelna s malovanými obazy evangelistů z 17. století.[20] Původně měla dřevěný kostelík vystavět nakonci 16. století katolická menšina, poté co byl kostel svatého Petra a Pavla obsazen protestanty. Po bitvě na Bílé hoře se z něj stala kaple. V roce 1825 byla postavena na sakristii empora. Varhany jsou původem z kostela svatého Petra a Pavla. U kostela sídlil od roku 1728 až do josefínských reforem poustevník, který bydlel v malém domku se zahrádkou na hřbitově, který kostel dodnes obklopuje. Pod kostelem se nalézá pramen svatého Václava, který byl objeven roku 1793, kamenná studánka pochází z roku 1857, výstavba byla dokončena vznikem schodiště a sochy roku 1895. [21]
  • Kostel Dr. Karla Farského - vystavěn roku 1938 československou církví husitskou. Při jeho stavbě použil architekt Vladimír Krýš moderní technologie - beton a sklo. Roku 1958 doplněny do kostela dva reliéfy Vladimíra Komárka, a to o Janu Husovi a Karlu Farském. Od roku 1990 je zde plastika žehnajícího Krista. [21]
  • kaple Čtrnácti svatých pomocníků – stavba z 2. poloviny 18. století s dobovou figurativní výmalbou interiéru.[20] Nachází se 1 km severně za městem, při silnici II/289. U objektu roste čtveřice památných stromů – Lípy u kapličky Čtrnácti pomocníků.
  • kaple Bolestné P. Marie- stavba z konce 18. století. Nachází se 3 km za městem.[20]
  • fara – jednopatrová stavba z konce 18. století s průčelím členěným dekorativními rámy.[20]
  • zámek - původní barokní stavbu nechal vystavět kolem roku 1700 hrabě Ferdinand Ignác Desfours. Severní zámecké křídlo zdobily arkády. Roku 1846 zničil střechu zámku požár. Rozsáhlé přestavby po roce 1898, tehdy se stalo majitelem zámku město. Od roku 1922 zámek v majetku státu. Od roku 1848 sloužil zámek státním úřadům. V roce 1926 vystavěno druhé patro. V 70. letech 19. století zámek prošel velkou stavební proměnou, bylo postaveno třetí patro a zmizely arkády. [21]
  • radnice - původně dřevěná stavba z roku 1691, která později zchátrala. Nová radnice slavnostně otevřena roku 1874 za přítomnosti Františka Ladislava Riegra. Budova zároveň sloužila jako knihovna, záložna, divadelní sál, hotel s hostincem a obchod s potravinami. Roku 1922, v neděli 17. září, z balkónu promluvil prezident Tomáš Garrigue Masaryk (pamětní deska).
  • Muzeum a Pojizerská galerie - původně panský dům s barokní budova z roku 1760 patří k nejstarším ve městě. Dům patřil původně k zámku. Od 80. let 19. století v něm žil spisovatel Antal Stašek a roku 1882 se zde narodil jeho syn Kamil - Ivan Olbracht. Dnes muzeum a galerie.
  • Okresní (Obecní) dům – novorenesanční stavba postavená jako hotel J. Vejrychem v letech 19051906.[20]. Jde o čtyřpatrovou stavbu s bohatým štukovým dekorem, s věží a z Benátek dodanou mosaikou. Mosaika je provedena dle návrhu umělce Jana Köhlera. Městská pokladna nemohla však tento projekt ufinancovat, a tak hotel prodala okresu. [21]
Kostel sv. Petra a Pavla
  • Sokolovna (dříve Dělnický dům) –stavba s figurálním tympanonem od J. J. Hlavy, vnikla po roce 1907.[20]
  • Nemocnice – stavba od V. Hellera po roce 1907.[20]
  • mariánský sloup – barokní sloup na Komenského náměstí (za farním kostelem) z roku 1737 se sochami sv. Jana Evangelisty, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Nepomuckého, sloup byl postaven jako díkůvzdání za záchranu města před požárem. Na soklu se nacházejí reliéfy ukřižovaného krista, sv. Václava a sv. Floriana. Autorem je pravděpodobně sochař Martin Jelínek z Kosmonos. [21]
  • socha Františka Ladislava Riegra od Ladislava Šalouna a bronzové sousoší Otec a syn (Antal Stašek a Ivan Olbracht) od sochaře Josefa Malejovského z roku 1960.
  • několik soch: barokní sousoší sv. Anny s P. Marií, barokní sv. Jan Nepomucký, sv. Václav s kašnou (u cesty ke hřbitovnímu kostelu), další sv. Václav (u farního kostela, od F. L. Riegra na památku jeho otce).[20]
  • v Jílovecké ulici (pod hřbitovním kostelem) se nalézá soubor tří roubených chaloupek z roku 1785. Jejich vzhled pochází z přelomu 19. a 20. století. Bydleli zde drobní řemeslníci, pracující a baráčníci. Mimo jiné zde bydlel příležitostný výrobce pilníků. Jde o domy pojizerského typu. [21]
  • Při Cihlářské ulici na sv. okraji Semil je chráněna památná Lípa u cihelny (50°36′20,6″ s. š., 15°20′35,6″ v. d.)
  • Krematorium - vystavěno roku 1937, šlo o první elektrické krematorium v českých zemích. Vnitřní dekorace provedl Alois Doležal z Prostějova, žák Maxe Švabinského. V 60. letetch 20. století bylo krematorium rekonstruováno na plyn a od roku 1988 slouží jen jako obřadní síň. [21]

Na severu města začínají dvě velice zajímavé stezky procházející Údolím Jizery, a to Kamenického a Riegrova. Toto údolí patří do Geoparku UNESCO a vyskytuje se v něm endemická rostlina lomikámen trsnatý vlnatý. V osadě Nouzov nalezneme Cimrmanovu Nejnižší rozhlednu na světě a u osady Cimbál Masarykovu vyhlídku. Východně od Semil jsou také populární Bozkovské dolomitové jeskyně a západně zase hora Kozákov, jenž je nejvyšší horou Českého ráje.

Riegrův domek[editovat | editovat zdroj]

Riegrův domek na Riegrově náměstí.

Domek čp. 68, jemuž místní lidé běžně říkají Riegrův domek, je poslední zachovanou stavbou kdysi rozsáhlého komplexu budov Riegrova mlýna. O historii Riegrova domu psal i tehdejší kronikář města Václav Votoček.

Riegrův dům je z 1/3 ve vlastnictví města a z 2/3 ve vlastnictví soukromém. Na domě je také umístěna pamětní deska jako vzpomínka na slavného semilského rodáka F.L.Riegra, který se v těchto místech narodil.

Komunistická mozaika[editovat | editovat zdroj]

Staronovým symbolem semilského náměstí, se po svém znovuodhalení v roce 2009, stala komunistická mozaika s rudou hvězdou, srpem a kladivem. Kontroverzní výzdoba náměstí je doplněna citátem George Santayany: „Kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat.“

Slavní rodáci a osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska F. L. Riegra na Riegrově domu.

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2015 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-04-30, [cit. 2015-05-02]. Dostupné online.  
  2. Základní informace - Město Semily [online]. Město Semily, rev. 2013-03-04, [cit. 2013-05-17]. Dostupné online.  
  3. SOUDNÝ, Zdeněk. Týden v Libereckém kraji, 25.3.2015, rev. 26.3.2015, [cit. 2015-03-25]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b Město Semily. Základní informace [online]. Semily: Město Semily, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online.  
  5. PROKEŠ, Miroslav a kol.. Semily. 2. vydání. vyd. Semily : Město Semily, 2010. 129 s. S. 7.  
  6. Portál veřejné správy České republiky [online]. Praha: Ministerstvo vnitra ČR, [cit. 2011-03-12]. Kapitola město Semily. Dostupné online.  
  7. Semily [online]. Bottighofen: HolidayCheck, [cit. 2011-03-12]. Dostupné online.  
  8. Volby do zastupitelstev obcí 10. 10. – 11. 10. 2014 [online]. Praha: Český statistický úřad, [cit. 2014-11-08]. Kapitola Výsledky voleb. Dostupné online.  
  9. ČTK. Semily povede architektka Blažková, nahradila poslance Farského. iDNES.cz [online]. 2014-11-07 [cit. 2014-11-08]. Dostupné online.  
  10. TŘEBICKÝ; POMALIŠOVÁ, Michaela; NOVÁK, Josef. Zpráva o kvalitě života - Semily 2010 [online]. Praha: Týmová iniciativa pro místní udržitelný rozvoj, o. s., 2010-08-13, [cit. 2011-04-25]. S. 2. Dostupné online. ISBN 978-80-904490-8-4.  
  11. Portál obyvateleceska.cz: Vývoj počtu obyvatel v obci Semily [online], [citováno 2015-07-06] Dostupné
  12. a b PROKEŠ, Miroslav. Semily. 1. vyd. Semily : Město Semily, 2010. 127 s. ISBN 20100727. S. 64. [dále jen Prokeš]. 
  13. a b c Prokeš, str. 65.
  14. Prokeš, str. 68.
  15. Prokeš, str. 69.
  16. Prokeš, str. 80.
  17. a b Prokeš, str. 81.
  18. Prokeš, str. 83.
  19. a b jízdní řád ČD 2010/11
  20. a b c d e f g h i POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech. [Sv.] 3. P-Š. 1.. vyd. Praha : Academia, 1980. 538 s.  
  21. a b c d e f g h NAVRÁTIL, Ivo. Semily: Stadtführer. Semily : Město Semily - Informační centrum, 2012. 16 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PROKEŠ, Miroslav. Semily. 1. vyd. Semily : Město Semily, 2010. 127 s. ISBN 20100727. S. 64. [dále jen Semily]. 
  • MIZERA, František. Paměti města Semily a jeho okolí. 1. vyd. Semily : Město Semily, 1930. 275 s.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]