Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Údolí Jizery u Semil a Bítouchova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Údolí Jizery u Semil a Bítouchova
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Galerie na Riegrově stezce
Galerie na Riegrově stezce
Základní informace
Vyhlášení 1. ledna 1951
Vyhlásil Ministerstvo školství, věd a umění
Nadm. výška 300 - 516 m n. m.
Rozloha 39,28 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Semily
Umístění Bítouchov u Semil, Chuchelna
Souřadnice
Údolí Jizery u Semil
Údolí Jizery u Semil
Další informace
Kód 471
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku

Údolí Jizery u Semil a Bítouchova je přírodní rezervace ev. č. 471,[1] nacházející se cca 2 km severně od okresního města Semily v Libereckém kraji. Rezervace byla vyhlášena roku 1951[1] a její výměra je 39,28 hektarů.[1]

Jedná se o kaňonovité údolí, které vyhloubila řeka Jizera. Je dlouhé přibližně 3 kilometry. Skály zde vystupují ze skalních hřebenů a útesů. Nejmohutnější skalní útvar je bezpochyby Krkavčí skála, vysoká něco přes 100 metrů. Po pravé straně údolí vedou dvě stezky, a to RiegrovaKamenického. Po levé hraně údolí Jizery je vyznačena žlutá turistická trasa s odbočkou na Krkavčí skálu. Údolím vede také železniční trať 030 (Liberec-Pardubice), která zde prochází čtyřmi tunely. Rezervace leží na území Geoparku Český ráj, chráněné území je ve správě Krajského úřadu Libereckého kraje.

Vznik údolí a geologie[editovat | editovat zdroj]

Vznik údolí souvisí se zvedáním terénu od období třetihor[2], zejména neogénu. Když začalo toto zvedání terénů, Jizera se rychle zahlubovala do hornin a vytvořila tak impozantní údolí. Protože řeka Jizera má zde spád 10 promile a sílu, hloubí údolí dál.[2] Každým dnem se 130 metrů hluboké údolí prohloubí až o desetiny milimetru.[2]

Údolí je zahloubeno v metamorfovaných horninách, zejména v metadiabasech a v zelené břidlici.[3] Místy jsou prostoupené albitickým metaryolitem či metatrachitem. Pruh u soutěsky je tvořen přeměněnou albitickou žulou.[3] Po hranicích rezervace se objevuje čedič se sloupcovitou odlučností. Z geologického hlediska jsou skály nad Jizerou pozoruhodnou ukázkou kontaktu deformovaných magmatitů v železnobrodském krystaliniku.[4]

Nejznámější skalní útvary[editovat | editovat zdroj]

Krkavčí skála[editovat | editovat zdroj]

Čedičový útvar[5] stoupající strmě od koryta řeky až do stometrové výše. Na samém vršku je odvážně posazena železná vyhlídka připomínající lodní můstek, nabízející pohled do kaňonu Jizery. Železniční trať Pardubice – Liberec, sledující v těchto místech řečiště, prochází hluboko pod vyhlídkou tunelem; pozorovatelé mohou přibližně každou půlhodinu vidět po levé ruce vlak, připomínající díky perspektivě modelovou železnici. Poblíž vyhlídky stojí přístřešek pro turisty.[5] Na Krkavčí skálu se ze Semil dostaneme pěšky po žluté (cca 2 km), motoristé mohou jet směr Železný Brod a zaparkovat poblíž vjezdu do lomu – k vyhlídce je to odtud asi 200 metrů lesem (vpravo).

Přístup ke skále býval dříve obtížný, a proto bylo roku 1899 navrženo její zpřístupnění.[5] Návrh byl přijat a Okrašlovací spolek Semily otevřel fond, do něhož se sbíraly peníze. Díky shromážděným prostředkům došlo k vyznačení přístupové cesty, rozmístění orientačních tabulí, úpravě skály a

Myší skála

zbudování železné vyhlídky se zábradlím. Slavnostní otevření se konalo 18. června 1905.[5]

Myší skála[editovat | editovat zdroj]

Nejznámější vyhlídkou na Kamenického stezce je Myší skála. Čedičový suk[6] zvaný též Mniší skála či Myškovská skála vystupuje z vrchu Medenec až do 25metrové výšky.[7] Nejbližší osadou je Spálov. Vyhlídka z větší části nahrazuje dřevěnou rozhlednu, která dříve stávala na vrchu Medenec. Výstup na Myší skálu je náročnější a je jištěn pouze částečně, a to řetězy, v posledním úseku musí návštěvníci použít trochu lezecké techniky.

Vyhlídka byla slavnostně otevřena pro turisty 26. září 1926.[7]

Böhmova vyhlídka[editovat | editovat zdroj]

Böhmova vyhlídka nabízí výhled na protější Krkavčí skálu, unikátní úsek trati 030 a hlavně samotné údolí Jizery. Nachází se v půli Riegrovy stezky (levý břeh Jizery) mezi městem Semily a Podspálovem. Vyhlídka byla pojmenována po Antonínu Böhmovi (první předseda KČT Semily[8]).

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Ledňáček říční

Z flóry převažují původní květnaté bučiny,[9] je však ovlivněna výsadbou smrku ztepilého. Původní skladba je zachována především na strmých svazích, kde převažuje buk lesní, javor klen, bříza bělokorá, lípa malolistá, jedle bělokorá, borovice lesní a kam je místy vtroušen i habr obecný.[9] Mimo tyto rostliny nachází se v údolí také lomikámen trsnatý vlnatý (endemická rostlina, roste zde na skalách nad říčním korytem, je kriticky ohrožený druh[10]), violka dvoukvětá (obvykle v horách, vzácnější druh naší květeny[11]), mázdřinec rakouský (obvykle v horách, silně ohrožený[12]) či svízel horský (vzácný).

Z fauny jsou na vlastní tok Jizery vázáni mlok skvrnitý (silně ohrožený[13]), skorec vodní, ledňáček říční (silně ohrožený[14]) a konipas horský[15]. Lesní porosty obývají holub doupňák (silně ohrožený[13]), brhlík lesní aj.[15]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Ledopád

Při zimním a předjarním tání vzniká na Riegrově stezce nedaleko tunýlku pro pěší pozoruhodný ledopád. Je široký zhruba 20 metrů a vysoký 10 metrů.[16] Překrývá skalní převis a tvoří jakousi jeskyňku, dole se zamrzlým jezírkem. Jeho tvar závisí především na teplotě, při které vzniká.

Dvanáct metrů dlouhý tunýlek na Riegrově stezce byl vystřílen za 6 týdnů roku 1909.[16] Na jeho proražení v odolných sopečných horninách bylo třeba 1086 dynamitových patron.[16]

Nejstarším lidským dílem v údolí jsou 4 železniční říkovské tunely, uvedené do provozu roku 1859[17], na jejichž výstavbu bylo spotřebováno přes 50 tun střelného prachu[17]. Z tunelů bylo vyvezeno asi 1340 vagónů horniny. Jejich celková délka činí 743 metrů.

Technickou památkou z 20. let je vodní elektrárna Spálov. Začíná jezem, dále voda proudí tunely až do Spálova, kde je samotná turbína. Objem vylámané skály činil 470 vagónů. Staveniště navštívil dne 17. září 1922 i T. G. Masaryk (první československý prezident).

Přírodní památka Galerie[editovat | editovat zdroj]

Galerie
Související informace naleznete také v článku Galerie (přírodní památka).

Směrem proti proudu na pravém břehu řeky navazuje na údolí Jizery u Semil a Bítouchova přírodní památka Galerie,[18] která se nachází pouze na pravém břehu Jizery. Na obou stranách soutěsky se zdvihají strmé skalní stěny a pilíře z přeměněné albitické žuly[19] až do výše 40 metrů. Zajímavostí je, že soutěska, která je dnes 10 metrů široká, byla v 19. století velmi úzká (pouhý jeden metr!).[20] V soutěsce se na jaře však zachytávaly ledové kry a městu Semily často hrozilo zatopení. Továrník Schmitt dal proto rozšířit soutěsku pomocí výbušnin. Nad hladinou řeky byla roku 1909 postavena 77 metrů dlouhá visutá železná galerie na pro pěší (Riegrova stezka), která je zapuštěna na 20 konzolích 70 centimetrů do skály.[19]

Právě zde se nachází lomikámen trsnatý vlnatý, kriticky ohrožená a endemická rostlina, která roste v ČR pouze zde a na levém břehu Labe, jižně od Ústí nad Labem.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Odbor životního prostředí Libereckého kraje http://zivotni-prostredi.kraj-lbc.cz/page2610 Archivováno 23. 9. 2017 na Wayback Machine
  2. a b c Tabule "Jizera" na naučné stezce. [s.l.]: [s.n.] 
  3. a b Krkonoše - Jizerské hory - Přírodní rezervace Údolí Jizery u Semil a Bítouchova [online]. Krnap. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. 
  4. RAPPRICH, Vladislav. Bítouchov- intruze dioritů v granitech [online]. Česká geologická služba, 2011-11-21 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  5. a b c d Interregion/Krkavčí skála [online]. Dostupné online. 
  6. Archivovaná kopie. krkonose.krnap.cz [online]. [cit. 2011-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. 
  7. a b KČT Semily – Myší skála
  8. Stránky KČT Semily/historie http://www.kct.semily.cz/historie/kct-semily/
  9. a b Český-ráj.cz Archivováno 26. 7. 2009 na Wayback Machine, kapitola Květena
  10. http://rostliny.prirodou.cz/lomikamenovite/lomikamen/lomikamen-trsnaty/
  11. http://botany.cz/cs/viola-biflora/
  12. http://botany.cz/cs/pleurospermum-austriacum/
  13. a b Mlok skvrnitý
  14. http://www.jynx-t.net/ptaci/holub-doupnak-20-28966912-0.html Archivováno 16. 6. 2008 na Wayback Machine – pod titulkem početnost
  15. a b Český-ráj.cz Archivováno 26. 7. 2009 na Wayback Machine, kapitola Zvířena
  16. a b c Tabule "Tunýlek a ledopád" na naučné stezce. [s.l.]: [s.n.] 
  17. a b Tabule "Lidská díla" na naučné stezce. [s.l.]: [s.n.] 
  18. Krkonoše - Jizerské hory - Přírodní rezervace Údolí Jizery u Semil a Bítouchova [online]. Krnap [cit. 2011-02-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-10. 
  19. a b Tabule "Galerie" na naučné stezce. [s.l.]: [s.n.] 
  20. Český ráj http://www.cesky-raj.cz/priroda/pr_ujizery.htm Archivováno 26. 7. 2009 na Wayback Machinena konci stránky v poznámce
  21. České Středohoří - Lomikámen znovu objeven [online]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Miroslav Prokeš a kolektiv. SEMILY. Semily: Město Semily 127 s. Kapitola Turistika v okolí Semil, s. (116), 117, 120. 
  • ŘÍMANOVÁ, Hana; ŘÍMAN, Slavomír. Riegrova stezka KAŇONEM JIZERY. Semily: Město Semily ISBN 978-80-254-5221-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]