Krkonošský národní park

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Krkonošský národní park

Sněžka (pohled z Černé hory)
Krkonošský národní park (Česko)
Umístění Česko Liberecký a Královéhradecký kraj, Česko
Souřadnice 50°44′10″ s. š., 15°44′25″ v. d.
Rozloha 385 km²
Založeno 17. května 1963
Správa Správa KRNAP

Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Z velké části leží na severozápadu okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně Krkonoš. Hranice ochranného pásma dále pokračuje od Žacléře a pak po ose silnice I/14 k Mladým Bukům, Rudníku, Vrchlabí, Jilemnici, Vysokému nad Jizerou a ke Kořenovu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj loga

Cedule Krkonošský národní park

Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963 vládním nařízením č. 41/1963, čtyři roky po polském Karkonoskem Parku Narodowem, který byl založen 16. ledna 1959. Roku 1986 byl národní park rozšířen o ochranné pásmo vyhláškou vlády č. 59/1986 Sb. Vládním nařízením č. 164/1991 Sb. byl znovu vyhlášen statut Krkonošského národního parku: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.

Současně s tím bylo rozhodnuto o rozdělení parku do tří zón – přísná přírodní, řízená přírodní a okrajová. Do prvních dvou zón je zákaz vstupu mimo značené cesty. Ve třetí zóně se mohou návštěvníci pohybovat většinou volně i po loukách a lesích. Avšak původní území národního parku bylo zmenšeno. Hranice KRNAP se posunuly více do hor a vyjmuty z KRNAP byla zastavěná území několika měst a tyto oblasti přeřazeny do ochranného pásma, v němž je ochrana na podobné úrovni jako v CHKO. Dvě města uprostřed hor Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou dokonce vytvořila jakési díry v mapě KRNAP. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO.

Péči o park a administrativní zajištění činností obstarává Správa KRNAP sídlící ve Vrchlabí, terénní služba je umístěna ve Špindlerově Mlýně.

Informační cedule o vstupu do KRNAPu na Sněžce

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá - geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky .). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů.[1]

Geomorfologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Krkonoše.

Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.

Geologické poměry[editovat | editovat zdroj]

Sněžné jámy v roce 1938

Geologické podloží krkonošské oblasti je velmi pestré, většina území spadá do oblasti tzv. krkonošsko-jizerského krystalinika, jehož významná část krkonošsko-jizerský pluton, který je taky tvořený granitoidy, zasahuje na území národního parku. Tvoří hlavní hřbet od Mrtvého vrchu (1060 m) až k západnímu úpatí Sněžky (1603 ). V kontaktním dvoře, který se táhne od Hvězdy (959 m), přes Čertovu horu (1210 m) ke Svorové hoře (1411 m), jsou šedé svoryfylity. Východní část je pak tvořena krkonošskými rulami a fylity, západní část je tvořena fylity ponikelské skupiny. Okrajově do oblasti Krkonošského národního parku zasahuje podkrkonošská pánev, kde jsou uloženy sedimentární horniny stáří karbonupermu.

Klima[editovat | editovat zdroj]

Pro horské oblasti ve střední Evropě je typické výrazné střídání ročních období a vliv Atlantického oceánu, což má za následek velmi proměnlivé počasí. Pro mikroklimatické podmínky je zásadní orientace svahů vůči slunečnímu svitu a proudění větrů - to jsou faktory, které ovlivňují rostliny, které na těchto místech rostou. V horských oblastech Krkonoš je v zimních a podzimních měsících častá teplotní inverze, která může trvat i několik týdnů. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 0,2 °C na Sněžce, v nižších polohách jsou průměrné roční teploty vyšší (např. Dolní Malá Úpa 3,9 °C, Bedřichov 4,7 °C) a nejteplejším měsícem je červenec a nejstudenějším leden. Sněhová pokrývka na vrcholcích hor se udrží až 180 dní.[2]

Vegetační stupně a flora[editovat | editovat zdroj]

Hranice alpínského lesa se pohybuje v nadmořské výšce 1250 až 1350 m.[2] Ve vysokých polohách se nachází několik druhů, které jsou glaciálními relikty (tzn. rostliny, které tu přežily od posledního zalednění). Jsou to např. všivec krkonošský, lomikámen sněžný, ostružiník maruška, rašeliník Lindbergův, šídlatka jezerní aj.

Vegetační stupně Krkonoš[2]:

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy. Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty - je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní. Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů - motýla huňatce žlutopáseho (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Toulavá kamera 1, str. 66-68, ISBN 80-7316-228-8
  2. a b c d Krkonošská flóra [online]. Správa KRNAP, [cit. 2011-08-01]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]