Klokočské skály

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxu
Přírodní rezervace
Klokočské skály
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Skalní hrad Rotštejn
Skalní hrad Rotštejn
Základní informace
Vyhlášení 13. června 1985
Vyhlásil Okresní národní výbor Semily
Nadm. výška 340 - 458 m n. m.
Rozloha 228,13 ha
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Semily
Umístění Klokočí (k. ú. Klokočí u Turnova), Mírová pod Kozákovem (k. ú. Bělá u Turnova, Sekerkovy Loučky)
Souřadnice
Klokočské skály
Klokočské skály
Další informace
Kód 918
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní rezervace v Česku
Možná hledáte: Klokočovské skály (na Slovensku v Kysuckých Beskydech).

Klokočské skály je přírodní rezervace ev. č. 918 v Jičínské pahorkatině, západně od obce Klokočí v okrese Semily v Libereckém kraji. Oblast spravuje AOPK ČR – regionální pracoviště Liberecko.[1] Přírodní rezervace leží na území Chráněné krajinné oblasti Český ráj a Geoparku Český ráj. Částečně se překrývá s evropsky významnou lokalitou Průlom Jizery u Rakous[2] a patří do systému chráněných území NATURA-2000.[3]

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace leží severovýchodně od Turnova mezi obcemi Rohliny, Chutnovka a Klokočí. Skládá se ze dvou skalních bloků, Betlémských a Klokočských skal a mnoha údolí a roklin, z nichž nejvýznamnější je Zelený důl. V jihovýchodní části se nachází zřícenina hradu Rotštejn.[2] V různých skalních roklích se vytvořily pseudokrasové jeskyně, které obsahují mimo zajímavé fauny také archeologické nálezy z doby bronzové.[4]

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Pohled z okraje kuesty
Voštiny

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Rozsáhlé skalní město je tvořeno dvěma na sebe navazujícími částmi, Betlémskými skalami na severu a vlastními Klokočskými skalami na východě a jihu. V severovýchodní části nad obcí Klokočí je část stěny v čele kuesty obnažena. Zde se vyčleňuje několik skalních věží. Samotná skála je tvořena druhohorními kvádrovými pískovci teplického souvrství, pocházejících ze svrchního turonu o stáří 90 milionů let.[3]

Na lokalitě se nachází mnoho zajímavých geologických jevů. Zvětráváním méně odolných částí hornin a dalšími geomorfologickými procesy zde vznikly různé jeskyně, brány, tunely, hřiby a věže. Tyto jevy se nazývají makroformy a mezoformy v závislosti na své velikosti. Vyskytují se tu také mikroformy, mezi ně se řadí žlábkové škrapy, železité inkrustace a voštiny.[3] Pro množství a variabilitu těchto útvarů lze Klokočskou kuestu nazvat „geomorfologickou učebnicí“.[2] Ojediněle lze narazit i na fosilizovanou faunu ze svrchnoturonského moře tvořenou převážně stopami po činnosti různých organismů a schránkami mlžů rodu Inoceramus.[2]

Pseudokrasových jeskyní je na území rezervace celkem tři sta. Nacházejí se tu všechny základní typy: vrstevní, puklinové, rozsedlinové, suťové a jeskynní výklenky. Jedinou přístupnou jeskyní v rezervaci, i v celém Českém ráji, je Postojna, která leží přímo na žluté turistické cestě. Jedná se také o nejrozlehlejší jeskyni Českého ráje.[2]

Pedologie a hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Mezi půdami převažují lehké, písčité až hlinitopísčité na sprašových. V reliktních borech jsou půdy mělké a chudé, vyskytují se tam hlavně litozemě a arenické podzoly. Na sutích a skalách jsou nejčastější arenické regozemě a podzolové rankery. Na méně kamenitých a skalnatých místech se objevují arenické kambizemě. V nižších, vlhčích a více výživných polohách jsou nejvíce zastoupeny mezotrofní až eutrofní kambizemě modální, vzácně i pseudoglej a glej.[2]

Rezervací neprotékají žádné významné toky. Skalnatá plošina v nejvyšších polohách je velmi suchá, na rozdíl od roklin a údolí, kde teče větší množství občasných i trvalých toků a dávají tím údolní flóře výrazný vlhkomilný charakter.[2]

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Reliktní bor

Květena ve vyšších polohách je kvůli suchému a kyselému prostředí poměrně chudá a jednotvárná. Reliktní bory na vrcholech obou skalních masivů jsou tvořeny monokulturami borovice lesní (Pinus sylvestris), místy doplněny břízou bělokorou (Betula pendula) a jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia). Porůznu mohou bory na svazích přecházet v borové doubravy, kde se přidává dub letní (Quercus robur).[2]

žebrovice různolistá (Blechnum spicant)

V bylinném patru je dominantní brusnice borůvka (Vaccinum myrtillus) a brusinka obecná (Vaccinum vitis-idaea).[5] Místy vytváří souvislé porosty vřes obecný (Calluna vulgaris) a ve skalních blocích se vyskytuje osladič obecný (Polypodium vulgaris) a různé mechorosty. Trávy zastupuje metlička křivolaká (Avenella flexuosa).[2]

Ve stinných a chladných roklích se vyskytuje úplně odlišná rostlinná skladba a botanicky je mnohem bohatší. Zelený důl patří se svou rozsáhlou rostlinnou biodiverzitou mezi jedny z nejdůležitějších lokalit v celém Českém ráji. Lesy tu jsou tvořeny střídajícími se smrčinami a bučinami. V dolní části převládá přirozeně rostoucí smrk ztepilý (Picea abies) a v horní naopak buk lesní (Fagus sylvatica).[2] Inverzní charakter roklin a údolí zde umožňuje výskyt chladnomilných a horských druhů rostlin. Mezi typické druhy tohoto typu prostředí se řadí sedmikvítek evropský (Trientalis europea), vranec jedlový (Huperzia selago) a čípek objímavý (Streptopus amplexifolius).[6]

Nejvýznamnější rostlinou celých Klokočských skal je horská stálezelená kapradina žebrovice různolistá (Blechnum spicant)[6] rostoucí na svazích podél potoka od Bukoviny až k jeskyni Postojna.[2]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

zejkovec dubový (Ennomos quercinaria)

Fauna podobně jako flóra není moc bohatá. V borech lze najít různé druhy xylofágních brouků jako například krasce borového (Melanophila cyanea) nebo tesaříka borového (Spondylis buprestoides).[2] Z motýlích druhů vázaných na zdejší chudou flóru to jsou šípověnka trnková (Orgyia antiqua) a žlutokřídlec kručinkový (Idaea aversata).[7]

Z hlediska biodiverzity jsou opět nejdůležitější inverzní údolí, kde se mohou vyskytovat chladnomilné a horské druhy brouků. Z typických druhů vázaných na stromové houby zde žije například trojáč (Triplax rufipes). Ve vlhkých a chladných údolích lze nalézt významného nočního motýla přástevníka hluchavkového (Callimorpha dominula)[2] a v kyselých bučinách zejkovce dubového (Ennomos quercinaria).[7] Při okrajích rezervace je možné narazit na perleťovce stříbropáska (Argynnis paphia)[7] nebo ohroženou majku svraštělou (Meloe rugosus).[8]

Různé dutiny a otvory ve skalních okrajích využívá k hnízdění několik druhů ptáků, mezi nimi například výr velký (Bubo bubo), krkavec velký (Corvus corax),[5] poštolka obecná (Falco tinnunculus) a kavka obecná (Corvus monedula). Zřícenina hradu Rotštejn a jeskyně nacházející se v údolích poskytují úkryt mnoha druhům netopýrů, z nichž nejvýznačnější je vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros).[6]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Klokočské průchody

Předmětem ochrany jsou mimořádně dobře vyvinuté pískovcové skalní útvary z druhohor, pozůstatky reliktního boru (borovicové porosty rostoucí na vrcholcích skalních měst) a lesní ekosystémy skal a roklí. Chráněny jsou také všechny ohrožené živočišné a rostlinné druhy.[2]

Původní les se svojí skladbou liší od toho současného. Zastoupení buků a dubů je menší oproti přirozenému stavu, a naopak rozšíření smrků je mnohem větší, protože byl na lokalitě neúměrně vysazován.[2]

Ohrožení ochrany představuje invazivní borovice vejmutovka (Pinus strobus), která vytlačuje původní borovici lesní (Pinus sylvestris) z jejího stanoviště a narušuje tak ekosystém reliktního boru. Z okolí se do rezervace šíří další nepůvodní druhy rostlin.[2]

Vrcholné části skal jsou také výrazně ohroženy působením turistů.[9] Převážně sešlapáváním a ježděním cyklistů, ale také škrábáním nápisů do holých skal se výrazně urychluje zvětrávání a napomáhá splachování tenké vrstvy humusu. Tyto vlivy jsou nejvíce patrné v okolí Rotštejna a Klokočských průchodů.[2]

Pro zredukování těchto vlivů je potřeba omezit cykloturistiku a pohybovat se na vyznačených cestách. Porosty vejmutovky se musí prořezávat a zamezovat tak jejímu šíření po území rezervace.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických nálezů bylo možné datovat první osídlení Klokočských skal do mladší a pozdní doby kamenné (6. -3. tisíciletí př. n. l.).[9] Další osídlení je známé na základě nálezů keramických střepů z Postojny a Jislovy jeskyně, které pochází z mladší doby bronzové (12. -9. století př. n. l.).[4]

První osada v Klokočí byla založena už v polovině 13. století. Ve stejné době byl postaven i hrad Rotštejn, tehdy známý pod názvem Rothenstein (Červený kámen). Hrad byl ovšem roku 1426 vypálen husity a brzy poté úplně opuštěn. Nad hradem stávala ves Dřevolizy, která zanikla o něco později než samotný hrad kolem roku 1600. Souvislé porosty pralesů byly již v této době narušovány, ale druhová skladba se zatím nijak výrazně neměnila.[2]

V 16. století se hojně spotřebovávalo dřevo pro skelnou huť v nedaleké Malé Skále. Od 17. století se na území rezervace zavádí sadba modřínů a od druhé poloviny 19. století i dalších cizích dřevin, mezi nimi i invazivní borovice vejmutovky (Pinus strobus). Od té doby začaly na lokalitě převládat smrkové a borovicové monokultury.[2]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Výhled z Betlémských skal

Klokočskými skalami prochází dvě turistické cesty. Červená, která pokrývá severní část rezervace a žlutá, která pokrývá část jižní. Červená vstupuje do přírodní rezervace v Záholicích a končí v Klokočských průchodech. Podstatná část trasy vede po hraně kuesty s krásnými výhledy do krajiny. Za zmínku stojí například Zdenčina vyhlídka v severozápadní části rezervace. V Klokočských průchodech se kříží se žlutě značenou turistickou cestou, která vede z Bukoviny Zeleným dolem kolem populární jeskyně Postojny a opět po hraně kuesty až ke zřícenině hradu Rotštejn.[10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PR Klokočské skály [online]. AOPK ČR [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t https://drusop.nature.cz/ost/archiv/plany_pece/ug_file.php?FULLTEXT_UPLOAD=&RECORD_ID=27414&pageposupload_files=&SHOW2MAP_ALL=0&ORDER_BYupload_files=name+asc
  3. a b c http://lokality.geology.cz/66
  4. a b PEŠA, Vladimír. Využívání jeskyní v mladší době bronzové až halštatské ve vybraných oblastech střední Evropy. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2006. 85 s. 0031-0506. Kapitola Český ráj, s. 62-67. 
  5. a b MODRÝ, Martin; SÝKOROVÁ, Jarmila. Maloplošná chráněná území Libereckého kraje. 1. vyd. Liberec: Liberecký kraj, resort životního prostředí a zemědělství, 2004. 120 s. ISBN 80-239-2838-4. S. 95. 
  6. a b c MACKOVČIN, P.; SEDLÁČEK, M. (eds.). Chráněná území ČR, svazek III., Liberecko. 1. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2002. 331 s. ISBN 80-86064-43-3. S. 165,166. 
  7. a b c Entomologický ústav Biologického centra AV ČR (2019) Databáze Mapování motýlů ČR (Entomologický ústav AV CR): všechny druhy.
  8. https://portal.nature.cz/nd/
  9. a b https://regiony.rozhlas.cz/klokocske-skaly-jsou-male-skalni-mesto-ukryvaji-ale-nejvetsi-jeskyni-v-ceskem-7427840
  10. https://mapy.cz/turisticka?x=14.9555998&y=50.7722015&z=11

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]