Bor (les)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Suchý skalní bor v přírodní rezervaci Maštale

Jako bory se označují jehličnaté nebo smíšené, přirozené či kulturní lesy, v nichž nejvýznamnější roli hrají borovice, v podmínkách mírného klimatu především borovice lesní. Zpravidla obsazují suchá slunná stanoviště s mělkými, málo úživnými půdami, často na písku nebo na skalách, kde je přizpůsobivá, ale konkurenčně slabá borovice schopna dobře prospívat a není postupně vytlačována konkurenčně silnějšími dřevinami. Přirozená stanoviště, na nichž borovice vytrvala od svého rozšíření do střední Evropy v postglaciální době, se nazývají reliktní bory. V rámci střední Evropy se vyskytují např. na skalních výspách, balvanitých svazích a sutích, na píscích, pískovcových skalách a v skalních městech, na příkrých srázech hlubokých říčních údolí nebo na hadcových podkladech. Na rašeliništích roste kromě borovice lesní, která zde ale vytváří pouze zakrslé keřovité formy, také borovice blatka. Na úživnějších bohatších stanovištích je borovice zpravidla pouze pěstována v umělých kulturách. Kromě domácí borovice lesní se v Česku místy šíří i nepůvodní borovice černá a borovice vejmutovka.

Keřové patro bývá v borových lesích obvykle chudé, v řídce zapojeném stromovém patře jsou přimíšeny světlomilné dřeviny jako dub zimní nebo bříza bělokorá. Bylinné patro je na kyselých podkladech rovněž chudé, na bazických substrátech naopak dosahuje velkého druhového bohatství a pokryvnosti. Významně zastoupeny jsou mechorosty. Hospodářská hodnota přirozených borů je vzhledem k často netvárnému růstu borovice většinou malá, značný význam však mají pro zachování biodiverzity.[1]

V lesnické literatuře se kromě výrazu bor lze setkat i s výrazem bořina. Fytocenologická klasifikace borů je neustálená a zahrnuje několik tříd.

Charakteristika významnějších společenstev střední Evropy[editovat | editovat zdroj]

Kyselé brusnicové bory[editovat | editovat zdroj]

Brusnicový bor v Polsku

Obsazují reliktní stanoviště s lehkými mělkými půdami na kyselých silikátových horninách. Borovici ve stromovém patře často doprovází dub zimní nebo nižší stromy či keře jeřáb ptačí, bříza bělokorá a krušina olšová. Ve spíše řídkém a druhově chudém bylinném patře dominují keříčky brusnic (borůvka, brusinka) a vřesu a acidofilní trávy (metlička křivolaká, kostřava ovčí, na vlhčích stanovištích třina chloupkatá nebo bezkolenec modrý). Dobře vyvinuto je mechové patro s mechy a lišejníky.[2]

Suché skalní bory[editovat | editovat zdroj]

Tato vegetace roste na skalnatých, často jižně nebo jihozápadně orientovaných výslunných svazích nebo na skalních hřbetech, většinou v říčních údolích nebo na jiných exponovaných stanovištích, například na pískovcových skalách. Půdy bývají kyselé, velmi mělké a minerálně chudé. Keřové patro je málo vyvinuté, v bylinném patře převládají skalní druhy (sleziník severní, jestřábník bledý, zvonek okrouhlolistý) a druhy mělkých písčitých půd (chmerek vytrvalý, pavinec horský, šťovík menší).[3]

Vápencový bor v Dolním Rakousku s kvetoucím muchovníkem

Bazifilní bory[editovat | editovat zdroj]

Druhově bohaté světlé lesy vyskytující se na vápencových a dolomitových substrátech v pohořích střední a jihovýchodní Evropy, jako jsou Alpy, Karpaty, Dinaridy, na východě i Krymské hory. Obsazují suchá, živinami chudá stanoviště. Dominantami porostu jsou kromě borovice lesní též borovice černá a na Balkáně borovice Heldreichova. V keřovém patře a na světlinách se vyskytují keře jako skalník plstnatý nebo muchovník oválný, bohatě vyvinuté bylinné patro obsahuje typicky řadu vzácných světlomilných druhů, mnohdy reliktů endemických pro malá území.[4]

Hadcové bory[editovat | editovat zdroj]

Hadcový bor v PR Holubovské hadce

Vyskytují se na ostrůvcích hadců, a to jednak v říčních údolích suchých a teplých oblastí (v ČR hlavně podél středního toku Jihlavy od Dukovan po Hrubšice a v okolí vodní nádrže Želivka), jednak v chladnějších a vhlčích oblastech, jako je Slavkovský les nebo okolí Českého Krumlova.[5] Jsou to vesměs rozvolněné borové lesy, na strmých svazích říčních údolích v keřovém patře s dřišťálem obecným, krušinou olšovou či zmlazujícím se dubem zimním. V bylinném patře jsou zastoupeny reliktní perialpidské (penízek horský, pomněnka úzkolistá) a teplomilné (ostřice nízká, bedrník obecný, mateřídouška časná) druhy, význačný je výskyt serpentinofytů jako je trávnička obecná, silenka nadmutá a sleziník hadcový. Dobře vyvinuto bývá mechové patro.[6] Ve výše položených hadcových borech pahorkatin a vrchovin je hojná též vegetace keříčků jako brusnice, vřesovce a vřesy.[5]

Lišejníkový podrost a křivolaké stromy na neúživném stanovišti lišejníkového boru

Lesostepní bory[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se převážně na sušších, bazičtějších, často písčitých půdách ve střední a východní Evropě, na východě zasahují až po lesostep jižního Uralu. Jsou to světlé lesy s bohatým bylinným podrostem, ve kterém se mísí druhy boreální (brusnice, hruštičky a další vřesovcovité rostliny), druhy kontinentálních suchých trávníků (válečka prapořitá, koniklec luční, černohlávek velkokvětý) a řada orchidejí. V Česku jsou jejich porosty pravděpodobně sekundárního původu, nejčastější jsou v Ralské pahorkatině.[1][7]

Lišejníkové bory[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se na živinami velmi chudých a silně kyselých písčitých a podzolovitých půdách a na pískovcovém podloží, sukcesně vznikají též druhotně na odlesněných písčitých dunách nebo degradovaných ochuzených stanovištích. Keřové patro zpravidla zcela chybí, druhově chudé bylinné patro je tvořeno řídkými keříky vřesu, borůvek a roztroušenými trsnatými travami. Hojně se neopak vyskytují keříčkovité lišejníky (dutohlávky, pukléřky a další) a terikolní mechy (typicky např. bělomech sivý).[8]

Blatkové bory[editovat | editovat zdroj]

Blatkový bor v jižních Čechách

Ve středních polohách na silně kyselých, rašelinitých, ne však trvale zamokřených půdách se vyskytují společenstva s dominantní borovicí blatkou. Přimíšena bývá borovice lesní, smrk nebo bříza. V nižších polohách blatku nahrazují rašelinné bory s borovicí lesní, ve vyšších naopak vrchovištěklečí. Keřové patro tvoří krušina olšová nebo mladí jedinci stromového patra, v bylinném patře jsou hojné acidofilní keříčky brusinek, vřesu, klikvy, místy i rojovník bahenní nebo kyhanka. Silně vyvinuto je mechové patro, v němž převládají rašeliníky.[9]

Kulturní bory[editovat | editovat zdroj]

Monokulturní hospodářské výsadby borovice lesní na nepůvodních stanovištích se nazývají kulturní bory. Zaujímají cca 17 % lesních porostů (oproti zhruba 4% přirozenému zastoupení borovice víceméně pouze na reliktních stanovištích). Vlivem nevhodných stanovištních podmínek, vyčerpané půdy z opakovaných výsadeb a přehuštěných porostů začaly v extrémně suchých letech po roce 2016 masivně odumírat.[10]

Syntaxonomie středoevropských společenstev[editovat | editovat zdroj]

Borové lesy vytvářejí řadu různorodých společenstev v několika třídách a svazech. Ty, které se vyskytují ve střední, severní a východní Evropě a zasahují i na území České republiky, jsou fytocenologicky klasifikovány následujícím způsobem:

Suchý borový les na písčinách v Polsku

Třída Erico-Pinetea: Bazifilní podhorské bory[editovat | editovat zdroj]

LEA Erico carneae-Pinion – Středoevropské bazifilní podhorské bory[editovat | editovat zdroj]

  • LEA01 Thlaspio montani-Pinetum sylvestris – Hadcové bory suchých oblastí

Třída Vaccinio-Piceetea: Boreokontinentální jehličnaté lesy[editovat | editovat zdroj]

LFA Festuco-Pinion sylvestris – Bazifilní kontinentální bory[editovat | editovat zdroj]

  • LFA01 Festuco-Pinetum sylvestris – Bazifilní kontinentální bory

LFB Dicrano-Pinion sylvestris – Acidofilní boreokontinentální bory[editovat | editovat zdroj]

  • LFB01 Cladino-Pinetum sylvestris – Lišejníkové bory
  • LFB02 Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris – Brusnicové bory
  • LFB03 Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris – Suché skalní bory
  • LFB04 Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris – Hadcové bory vlhčích oblastí

LFD Vaccinio uliginosi-Pinion sylvestris – Rašelinné lesy[editovat | editovat zdroj]

  • LFD02 Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris – Rašelinné brusnicové bory
  • LFD03 Vaccinio-Pinetum montanae – Blatkové brusnicové bory

Mediteránní bory[editovat | editovat zdroj]

Piniový bor v Andalusii

Primární i druhotné porosty borovic se vyskytují hojně také ve Středomoří. Tvořeny jsou dominantně teplomilnými borovicemi halepskou, hvězdovitou nebo pinií, na východě též borovicí kalabrijskou (Pinus brutia). Přimíseny mohou být tvrdolisté duby, jalovce, cypřiše, v keřovém patře též druhy typické pro makchii. Nejnižší patro tvoří světlomilné keříky cistů, kručinek, šalvějí, levandulí nebo mateřídoušek, objevuje se též řada orchidejí. Některými autory jsou nově řazeny do samostatné fytocenologické třídy Pinetea halepensis.[11]

Borové lesy v horských a submediteránních oblastech jižní Evropy jsou klasifikovány ve třídě Junipero-Pinetea sylvestris. V nich převládá již opět borovice lesní, případně borovice černá, s příměsí stromovitých či keřovitých jalovců nebo opadavých dubů. V keřovém patře jsou hojné např. středomořské druhy kručinek nebo některé skalníky, boreální druhy vesměs chybějí. Na Kanárských ostrovech pak tvoří často i jednodruhové lesní porosty borovice kanárská (Pinus canariensis).[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHYTRÝ, Milan et all. Katalog biotopů České republiky: interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. 304 s. ISBN 80-86064-55-7.
  2. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  3. Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  4. Erico-Pinetea • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-01-12]. Dostupné online. 
  5. a b Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  6. Thlaspio montani-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  7. Festuco-Pinion sylvestris • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. 
  8. Cladino-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  9. Vaccinio-Pinetum montanae | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  10. Aleš Erber: Příčiny usychání borovic a zkušenosti s její adaptací. Ekolist.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (česky) 
  11. Classification of the Mediterranean lowland to submontane pine forest vegetation. onlinelibrary.wiley.com. Dostupné online [cit. 2021-10-21]. DOI 10.1111/avsc.12544. 
  12. Vegetation of Europe: Hierarchical floristic classification system of vascular plant, bryophyte, lichen, and algal communities. Publication of this supplement issue is sponsored by International Association for Vegetation Science: Applied Vegetation Science: Vol 19, No S1. Wiley Online Library [online]. [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTRÝ, Milan, ed. Vegetace České republiky. 4, Lesní a křovinná vegetace. Praha: Academia, 2013. 551 s. ISBN 978-80-200-2299-8.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]