Bor (les)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Suchý skalní bor v přírodní rezervaci Maštale

Jako bory označujeme jehličnaté nebo smíšené, přirozené či kulturní lesy, v nichž nejvýznamnější roli hraje borovice lesní. Zpravidla obsazují suchá slunná stanoviště s mělkými, málo úživnými půdami, často na písku nebo na skalách, kde borovice dobře prospívá a není vytlačována konkurenčně silnějšími dřevinami. Přirozená stanoviště, na nichž borovice vytrvala od svého rozšíření v postglaciální době, se nazývají reliktní bory. V rámci střední Evropy se vyskytují např. na skalních výspách, balvanitých svazích a sutích, na píscích, pískovcových skalách a v skalních městech, na příkrých srázech hlubokých říčních údolí nebo na hadcových podkladech. Na rašeliništích roste kromě borovice lesní, která zde ale vytváří pouze zakrslé keřovité formy, také borovice blatka. Na úživnějších bohatších stanovištích je borovice zpravidla pouze pěstována v umělých kulturách.

Kromě domácí borovice lesní se místy šíří i nepůvodní borovice černá a borovice vejmutovka.

Keřové patro bývá v borových lesích obvykle chudé, v řídce zapojeném stromovém patře jsou přimíšeny světlomilné dřeviny jako dub zimní nebo bříza bělokorá. Bylinné patro je na kyselých podkladech rovněž chudé, na bazických substrátech naopak dosahuje velkého druhového bohatství a pokryvnosti. Významně zastoupeny jsou mechorosty.[1]

Syntaxonomie středoevropských společenstev[editovat | editovat zdroj]

Borové lesy vytvářejí řadu různorodých společenstev v několika třídách a svazech. Ty, které se vyskytují ve střední, severní a východní Evropě a zasahují i na území České republiky, jsou fytocenologicky klasifikovány následujícím způsobem:[2]

Suchý borový les na písku

Třída LE: Erico-Pinetea: Bazifilní podhorské bory[editovat | editovat zdroj]

LEA Erico carneae-Pinion – Středoevropské bazifilní podhorské bory[editovat | editovat zdroj]

  • LEA01 Thlaspio montani-Pinetum sylvestris – Hadcové bory suchých oblastí

Třída LF: Vaccinio-Piceetea: Boreokontinentální jehličnaté lesy[editovat | editovat zdroj]

LFA Festuco-Pinion sylvestris – Bazifilní kontinentální bory[editovat | editovat zdroj]

  • LFA01 Festuco-Pinetum sylvestris – Bazifilní kontinentální bory

LFB Dicrano-Pinion sylvestris – Acidofilní boreokontinentální bory[editovat | editovat zdroj]

  • LFB01 Cladino-Pinetum sylvestris – Lišejníkové bory
  • LFB02 Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris – Brusnicové bory
  • LFB03 Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris – Suché skalní bory
  • LFB04 Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris – Hadcové bory vlhčích oblastí

LFD Vaccinio uliginosi-Pinion sylvestris – Rašelinné lesy[editovat | editovat zdroj]

  • LFD02 Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris – Rašelinné brusnicové bory
  • LFD03 Vaccinio-Pinetum montanae – Blatkové brusnicové bory

Charakteristika některých významnějších společenstev[editovat | editovat zdroj]

Hadcové bory[editovat | editovat zdroj]

Hadcový bor v PR Holubovské hadce

Vyskytují se na ostrůvcích hadců v říčních údolích suchých a teplých oblastí; v ČR hlavně podél středního toku Jihlavy od Dukovan po Hrubšice a v okolí vodní nádrže Želivka. Jsou to rozvolněné borové lesy, v keřovém patře s dřišťálem obecným, krušinou olšovou či zmlazujícím se dubem zimním. V bylinném patře jsou zastoupeny reliktní perialpidské (penízek horský, pomněnka úzkolistá) a teplomilné (ostřice nízká, bedrník obecný, mateřídouška časná) druhy, význačný je výskyt serpentinofytů jako je trávnička obecná, silenka nadmutá a sleziník hadcový. Dobře vyvinuto bývá mechové patro.[3]

Ve vlhčích hadcových borech je hojná vegetace keříčků jako brusnice, vřesovce a vřesy.[4]

Brusnicový bor v Polsku

Brusnicové bory[editovat | editovat zdroj]

Obsazují reliktní stanoviště s lehkými mělkými půdami na kyselých silikátových horninách. Borovici ve stromovém patře často doprovází dub zimní nebo nižší stromy či keře jeřáb ptačí, bříza bělokorá a krušina olšová. Ve spíše řídkém a druhově chudém bylinném patře dominují keříčky brusnic (borůvka, brusinka) a vřesu a acidofilní trávy (metlička křivolaká, kostřava ovčí, na vlhčích stanovištích třina chloupkatá nebo bezkolenec modrý). Dobře vyvinuto je mechové patro s mechy a lišejníky.[5]

Suché skalní bory[editovat | editovat zdroj]

Tato vegetace roste na skalnatých, často jižně nebo jihozápadně orientovaných výslunných svazích nebo na skalních hřbetech, většinou v říčních údolích nebo na jiných exponovaných stanovištích, například na pískovcových skalách. Půdy bývají kyselé, velmi mělké a minerálně chudé. Keřové patro je málo vyvinuté, v bylinném patře převládají skalní druhy (sleziník severní, jestřábník bledý, zvonek okrouhlolistý) a druhy mělkých písčitých půd (chmerek vytrvalý, pavinec horský, šťovík menší).[6]

Lišejníkový podrost a křivolaké stromy na neúživném stanovišti lišejníkového boru

Lišejníkové bory[editovat | editovat zdroj]

Vyskytují se na živinami velmi chudých a silně kyselých písčitých a podzolovitých půdách a na pískovcovém podloží, sukcesně vznikají též druhotně na odlesněných písčitých dunách nebo degradovaných ochuzených stanovištích. Keřové patro zpravidla zcela chybí, druhově chudé bylinné patro je tvořeno řídkými keříky vřesu, borůvek a roztroušenými trsnatými travami. Hojně se neopak vyskytují keříčkovité lišejníky (dutohlávky, pukléřky a další) a terikolní mechy (typicky např. bělomech sivý).[7]

Blatkové bory[editovat | editovat zdroj]

Blatkový bor

Ve středních polohách na silně kyselých, rašelinitých, ne však trvale zamokřených půdách se vyskytují společenstva s dominantní borovicí blatkou. Přimíšena bývá borovice lesní, smrk nebo bříza. V nižších polohách blatku nahrazují rašelinné bory s borovicí lesní, ve vyšších naopak vrchovištěklečí. Keřové patro tvoří krušina olšová nebo mladí jedinci stromového patra, v bylinném patře jsou hojné acidofilní keříčky brusinek, vřesu, klikvy, místy i rojovník bahenní nebo kyhanka. Silně vyvinuto je mechové patro, v němž převládají rašeliníky.[8]

Kulturní bory[editovat | editovat zdroj]

Monokulturní hospodářské výsadby borovice lesní na nepůvodních stanovištích se nazývají kulturní bory. Zaujímají cca 17 % lesních porostů (oproti zhruba 4% přirozenému zastoupení borovice víceméně pouze na reliktních stanovištích). Vlivem nevhodných stanovištních podmínek, vyčerpané půdy z opakovaných výsadeb a přehuštěných porostů začínají v extrémně suchých letech po roce 2016 masivně odumírat.[9]

Názvosloví[editovat | editovat zdroj]

V lesnické literatuře se kromě výrazu bor setkáme i s výrazem bořina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. CHYTRÝ, Milan et all. Katalog biotopů České republiky: interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. 304 s. ISBN 80-86064-55-7.
  2. http://www.sci.muni.cz/botany/vegsci/vegetace.php?lang=cz
  3. Thlaspio montani-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  4. Asplenio cuneifolii-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  5. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  6. Hieracio pallidi-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  7. Cladino-Pinetum sylvestris | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  8. Vaccinio-Pinetum montanae | Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  9. Aleš Erber: Příčiny usychání borovic a zkušenosti s její adaptací. Ekolist.cz [online]. [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHYTRÝ, Milan, ed. Vegetace České republiky. 4, Lesní a křovinná vegetace. Praha: Academia, 2013. 551 s. ISBN 978-80-200-2299-8.