Dub zimní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxDub zimní
alternativní popis obrázku chybí
Dub zimní
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď bukovité (Fagaceae)
Rod dub (Quercus)
Binomické jméno
Quercus patraea
Liebl
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dub zimní (Quercus petraea Matusch, synonyma Quercus sessilis, Quercus sessiliflora), česky též drnák, je mohutný listnatý strom z čeledi bukovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dub zimní dosahuje výšky 20 až 40 metrů a má vejčitou štíhlou korunu, která je méně rozvětvená než koruna dubu letního. Letorosty lysé, tmavě olivově zelené, lenticely řídké, drobné. Pupeny vejcovité, až 8 mm dlouhé. Listy zřetelně řapíkaté; čepel většinou široce obvejčitá, nejširší v horní polovině, až 16 cm dlouhá a 10 cm široká, na bázi klínovitá, řidčeji zaokrouhlená, nahoře široce zaokrouhlená, peřenolaločná až peřenodílná s 5–8 (–10) páry laloků, v horní části čepele s laloky mnohem mělčími, tuhá, poměrně tenká, na líci lysá a slabě lesklá, na rubu světlejší, drobnými 2–3 ramennými chlupy pýřitá; bočních žilek 6–9 (–11) párů, žilky třetího řádu jen slabě patrné; řapík lysý, 12–30 mm dlouhý. Plody v paždí listů po (1–) 3 (–5), zpravidla přisedlé, zřídka na stopkách do 1,5 cm dlouhých, číška tenkostěnná, 6–12 cm vysoká, 8–14 široká, šupiny drobné, vejčitě kopinaté, hustě pýřité, ploché nebo jen slabě vyklenuté, nikdy hrbatě ztlustlé; žaludy podlouhlé vejcovité, 14–25 mm dlouhé, 8–14 mm v průměru, často klíčí už na stromě (Koblížek 1990). Žaludy jsou přisedlé k větvím. Jeho lidový název je drňák.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Dub zimní se nevyskytuje ve východní části Evropy, ve střední a jižní Evropě je běžný po 61. stupeň severní šířky. Je to důležitý strom nižších horských poloh a pahorkatin. Vystupuje do výšky asi 700 m n. m. Roste ve směsi s bukem, lípou nebo habrem, přechodně i s ostatními listnáči.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Roste od nížin do podhůří v původních doubravách i smíšených porostech, běžně se pěstuje především na kyselejších písčitých půdách.

Použití[editovat | editovat zdroj]

V lékařství se používá kůra z mladých stromů jako svíravý a protikrvácivý prostředek a má protizánětlivé účinky na zanícenou kůži a sliznici. Dnes se už zřídka pije odvar při průjmech, žaludečních a střevních katarech.

Dub zimní poskytuje velice hodnotné dřevo, používané při stavbě lodí, podlah, nábytku, intarzií i sudů.

Památné a významné duby zimní[editovat | editovat zdroj]

V České republice je evidováno 64 položek (stromů, skupin a alejí) dubů zimních[1], což je 21× méně oproti dubům letním. Tři obvodem nejmohutnější a patrně i nejstarší popsané duby zimní na našem území zanikly přičiněním člověka: Albrechtický dub dosahoval obvodu 1236 cm (ve výčetní výšce) a jeho stáří bylo odhadované na 800–1100 let. Zanikl po cíleném opakovaném zapálení roku 1993. Ctiborův dub o obvodu 900 cm zanikl v roce 2009, jeho zánik uspíšilo podpálení dětmi ve 40. letech 20. století. Tisíciletý dub v Ahníkově dosáhl obvodu 798 cm (ve 30 cm) a 660 cm (ve 130 cm); zanikl po roce 1986 z důvodu rozšíření hnědouhelného lomu Nástup - Tušimice. Nejmohutnější žijící památný dub zimní s obvodem 660 cm (2003)[1] je v současnosti Czernínských dub v Sedlické oboře na Blatensku.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b AOPK ČR. Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) [online]. AOPK ČR, [cit. 2012-04-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Koblížek J. (1990): Quercus L. In: Hejný S., Slavík, B. (eds.): Květena ČR 2. Academia, Prague, p. 21 – 35.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]