Cist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxCist
alternativní popis obrázku chybí
Cist Cistus longifolius
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď cistovité (Cistaceae)
Rod cist (Cistus)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cist (Cistus) je rod rostlin z čeledi cistovité. Jsou to stálezelené keře s jednoduchými listy a nápadnými pravidelnými květy. Vyskytují se v počtu asi 20 druhů ve Středomoří a na Kanárských ostrovech.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Cisty jsou stálezelené, často aromatické keře dorůstající výšky 0,5 až 2,5 metru. Odění rostlin je složeno z jednoduchých, hvězdovitých nebo žláznatých chlupů. Listy jsou jednoduché, vstřícné, podlouhle kopinaté nebo vejčité, řapíkaté nebo přisedlé, na okraji někdy podvinuté nebo zvlněné. Čepel je od báze jedno nebo trojžilná. Nápadné, často i více než 5 cm široké květy jsou jednotlivé nebo ve vrcholících, rozkvetlé vydrží pouze jediný den. Kalich je složen ze 3 nebo 5 lístků. Koruna je růžová, purpurová, červená nebo bílá, tvořená 5 volnými lístky. Tyčinek je mnoho a jsou volné nebo na bázi srostlé. Semeník je srostlý z 5 nebo až z 12 plodolistů. Blizna je hlavatá nebo uťatá, přisedlá nebo nasedající na krátkou čnělku. Kvetou od dubna do června. Plodem je tobolka pukající 5 až 12 chlopněmi, která obsahuje mnoho drobných semen.[1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Cist vlnatý ve středomořské makchii

Rod cist zahrnuje celkem 17–21 druhů. Je rozšířen výhradně ve Středomoří a na Kanárských ostrovech. Největší druhová diverzita je v západním Středomoří. Ve Španělsku a v Maroku roste shodně po 12 druzích, v Alžírsku 10 druhů, ve Francii a Portugalsku po 9 druzích. Severní hranice rozšíření jde přes jižní Švýcarsko, Slovinsko a Krym. Na východ sahá areál až do Arménie, Sýrie a Jordánska. Nejrozsáhlejší areál má druh C. salviifolius. Na Kanárských ostrovech se vyskytuje 5 endemických druhů a zasahují sem i některé středomořské druhy.[2][3][4]

Cisty představují charakteristickou a v době květu nápadnou složku středomořských keřovitých porostů, známých jako makchie a garrigue. Některé druhy rostou i v podrostu suchých lesů.

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Cist vavřínolistý

Květy cistů jsou opylovány hmyzem. Klíčení semen je stimulováno kontaktem s ohněm. Vyhovují mu vápnité půdy, snese i značné sucho.[5]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Cist ladanový

Cisty se se ve Středomoří pěstují jako okrasné rostliny, jde o efektní solitéru. V českém prostředí však až na několik málo druhů nejsou otužilé a lze je pěstovat pouze v nádobách přes zimu umístěných do chladnějšího světlého skleníku nebo zimní zahrady. K druhům, které lze v ČR omezeně pěstovat na chráněných stanovištích nejteplejších oblastí a pouze s důkladnou zimní přikrývkou, se řadí Cistus laurifolius, C. x lusitanicus nebo C. x hybridus.[5]

Některé druhy, např. cist ladanový nebo krétský, obsahují ve svých žláznatých trichomech vonnou klejopryskyřici nazývanou "ladanum" (resp. "labdanum"). Využívala se již od starověku v lékařství či jako příměs do kadidla a jiných vykuřovacích směsí, využití má také v parfumerii či jako aromatizující přípravek v potravinářství.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STROTHER, John L. Flora of North America: Cistus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. GUZMÁN, Beatriz. Systematics, character evolution, and biogeography of Cistus L. (Cistaceae) based on ITS, trnL-trnF, and matK sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2005, čís. 37. Dostupné online. 
  3. GUZMÁN, Beatriz; LLEDÓ, María Dolores; VARGAS, Pablo. Adaptive radiation in Mediterranean Cistus (Cistaceae). Plos One. July 2009, čís. 4(7). Dostupné online. 
  4. HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha: SZN, 1978. 07-082-78. 
  6. a b ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. 
  7. Botany.cz [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]