Garrigue (vegetace)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Garrigue, Francie
Porost garrigue s levandulí korunkatou (Lavandula stoechas)

Garrigue je vegetační typ rozšířený ve Středomoří, tvořený především řídkými porosty nízkých keříků, polokeřů a bylin. Vzniká degradací makchie následkem odlesnění, vypalování a intenzivní pastvy, převážně na mělkých půdách v oblastech s nižšími srážkami.[1] Převládají zde rostliny s adaptací na horké suché klima a obranu proti herbivorii, jako jsou trny, tuhé pichlavé listy nebo silná produkce aromatických silic, mnohé z místních rostlin jsou proto využívány v gastronomii jako koření, ve fytoterapii a parfumerii.

Hojně jsou v této vegetaci zastoupeny rostliny z čeledi hluchavkovitých, jako jsou různé druhy levandulí (Lavandula), rozmarýnu (Rosmarinus), mateřídoušky (Thymus), šalvějí (Salvia), saturejky (Satureja), mikromerie (Micromeria), sápy (Phlomis), ožanky (Teucrium) nebo dobromysli (Origanum); z jiných čeledí jsou zde obvyklé rostliny jako smil italský (Helichrysum italicum), astivida trnitá (Sarcopoterium spinosum), kozince (Astragalus), routy (Ruta), česneky (Allium), tulipány (Tulipa), šafrány (Crocus), kosatce (Iris), hyacinty (Hyacintus), řebčíky (Frillitaria), snědky (Ornithogalum) nebo některé rody čeledi vstavačovité (Orchidaceae), jako vstavač (Orchis) či tořič (Ophrys), z dřevin dále zástupci rodu cist (Cistus), Halimium, myrta nebo keřovití jedinci dubu kermesového (Quercus coccifera). Bylinné patro je tvořeno různými cibulovitými či jednoletými rostlinami, které přežívají horké a suché středomořské léto pouze ve formě podzemních hlíz či semen.[2]

V různých oblastech Středomoří jsou pro tento typ vegetace používány různé výrazy. Ve východním Středomoří je používán výraz frygana, ve španělštině pak slovo matorral, který je dále dělen podle převládajících rostlin na

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9. S. 35, 51-54. 
  2. Archivovaná kopie. www.sci.muni.cz [online]. [cit. 2019-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-06.