Svatolína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxSvatolína
alternativní popis obrázku chybí
Svatolína cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvězdnicotvaré (Asterales)
Čeleďhvězdnicovité (Asteraceae)
Podčeleďhvězdnicové (Asteroideae)
Rodsvatolína (santolina)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatolína[1] (Santolina) je rod rostlin patřící do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Obsahuje zhruba 24 druhů rozšířených převážně v západním Středomoří. Některé druhy lze použít v ČR jako okrasné rostliny. Botanický název rodu Santolina je odvozen z latinského slova sanctus – svatý a linum – len, a to na základě antického názvu jednoho z druhů tohoto rodu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail nakvétajícího úboru

Bohatě rozvětvené, většinou vzpřímené, někdy převislé polokeře, které dosahují výšky většinou 20–60–90 cm. Obvykle se jedná o aromatické a většinou chlupaté rostliny, které někdy tvoří oddenky. Střídavé listy jsou řapíkaté nebo přisedlé, peřenosečné až peřenodílné. Květenství jsou úbory nesené jednotlivě na dlouhé květní stopce. Mají obvykle 6 až 10 (3 až více než 12) milimetrů v průměru. Zákrovy jsou obvykle ve třech (zřídka ve více než pěti) řadách. Květní lůžko je vypouklé až polokulovité, plevkaté. Květenství neobsahuje jazykovité paprskující květy, ale pouze trubkovité květy, kterých je od 60 až po více než 250. Jsou oboupohlavné a mají obvykle stlačené a křídlaté korunní trubky. Barvy korunních plátků se pohybují od bělavě slámové po jasně až zářivě žlutou. Plody jsou většinou tří- až pětižebrové nažky bez chloupků, které mají na špičce jednostranný přívěsek vytvořený z korunní trubky. Chmýr není přítomen.[2]

Svatolína zpeřená (Santolina pinnata)

Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Svatolína rozmarýnolistá

Rod je nejvíce rozšířen v západním Středomoří, především v jižní Evropě a severní Africe. Jeho zástupci zde rostou nejčastěji v nízkých středomořských suchomilných křovinách (garrigue) na svazích a stráních, často na bazických půdách s obsahem dusíku.[3]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V rámci čeledi hvězdnicovitých spadá rod do její největší podčeledi Asteroideae, tribu Anthemideae a subtribu Santolininae, jeho nejbližšími příbuznými jsou tak rody rmenec (Chamaemelum) či kráska (Cladanthus).[4] V současné taxonomii je oproti dřívějším pojetím přijímán koncept dělení rodu do vícera drobných druhů.[3] Typovým druhem je svatolína cypřiškovitá.

V plném květu

Vybraní zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • Santolina chamaecyparissus agg. (okruh druhů svatolíny cypřiškovité)
  • Santolina rosmarinifolia agg. (okruh druhů svatolíny rozmarýnolisté)
    • Svatolína rozmarýnolistá (Santolina rosmarinifolia; Španělsko, Portugalsko)
    • Santolina canescens (Španělsko)
    • Santolina pectinata (Španělsko, Alžírsko, Maroko)
    • Santolina semidentata (Španělsko, Portugalsko)
  • Svatolína elegantní (Santolina elegans; Španělsko)
  • Santolina africana (Maroko, Alžírsko, Tunisko)
  • Santolina oblongifolia (Španělsko)
  • Santolina viscosa (Španělsko)

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jsou to snadno a rychle rostoucí polokeře pro skalky a suché trvalkové záhony. Pro pěstování vyžadují plné slunce a lehkou, propustnou půdu.[5][6] Občas se využívají v lidovém léčitelství mimo jiné díky antimikrobiálním, protizánětlivým, protikřečovým, trávicím a analgetickým vlastnostem. Jejich výrazné aroma odpuzuje moly, sušené listy lze využít jako přírodní repelent a pot-pourri. Obsažené bioaktivní látky jsou především terpenoidy, ale byly zjištěny také kumariny a flavonoidy.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heiligenkraut na německé Wikipedii.

  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. 
  2. Bělohlávková R. (2004): Santolina L. – svatolína. – In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, p. 218, Academia, Praha.
  3. a b SANTOLINA CHAMAECYPARISSUS L. – svatolina cypřiškovitá | BOTANY.cz [online]. [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. 
  4. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2021-07-07]. Dostupné online. 
  5. HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363. 
  6. Půvabná bylinka svatolina osvěží vzduch doma i na zahrádce. iReceptář.cz [online]. [cit. 2021-07-08]. Dostupné online. 
  7. TUNDIS, Rosa; LOIZZO, Monica Rosa. A Review of the Traditional Uses, Phytochemistry and Biological Activities of the Genus Santolina. Planta Medica. 2018/07, roč. 84, čís. 09/10, s. 627–637. Dostupné online [cit. 2021-07-07]. ISSN 0032-0943. DOI 10.1055/a-0585-6153. (anglicky) [nedostupný zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]