Cistovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxCistovité
alternativní popis obrázku chybí
Cist Cistus incanus
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád slézotvaré (Malvales)
Čeleď cistovité (Cistaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cistovité (Cistaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to byliny až keře s nápadnými květy, rostoucí především v teplých oblastech mírného pásu. V naší květeně jsou z této čeledi devaterník a devaterka.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Citovité jsou byliny a keře s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými (přeslenitými) listy s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celistvá, celokrajná, se zpeřenou či řidčeji dlanitou žilnatinou nebo jednožilná. Listy jsou ploché nebo podvinuté a nebývají velké, u některých zástupců jsou redukované na pouhé šupiny.

Květy jsou nápadné, pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je nejčastěji 5-četný se 2 lístky menšími než ostatní, řidčeji 3-četný. Koruna je 5-četná, řidčeji (Lechea) 3-četná, rychle opadávající, u kleistogamických květů devaterníků může i chybět. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 10) plodolistů, s jedinou čnělkou a nejčastěji s jedinou komůrkou. Plodem je lokulicidní tobolka s 1 až mnoha semeny.[1][2]

Čeleď cistovité zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech.[3] Největším rodem je devaterník (Helianthemum), který má asi 110 druhů.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Cistovité mají poměrně velký ale nespojitý areál rozšíření. Nejvíce druhů roste v teplých oblastech mírného pásu. Celý areál zahrnuje oblast Středomoří a severní Afriky, téměř celou Evropu a západní Asii, Severní a Střední Ameriku. V Jižní Americe se vyskytují v oblasti od jižní Brazílie po Chile.[3] Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, druhotné centrum ve východních oblastech USA.[2]

V naší současné květeně jsou celkem 3 druhy: 2 druhy devaterníku (Helianrhemum) a devaterka poléhavá (Fumana procumbens).[4] Většinu evropských druhů lze nalézt ve Středomoří: mimo zmíněných 2 rodů jsou zde zastoupeny hojně rody cist (Cistus), Halimium a Tuberaria.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tachtadžjan řadil cistovité pospolu s oreláníkovitými (Bixaceae) a Cochlospermaceae do řádu cistotvaré (Cistales). V Dahlgrenově systému jsou všechny tyto čeledi v řádu slézotvaré (Malvales), zatímco Cronquist řadil cistovité do zcela jiného řádu, violkotvaré (Violales).

Podle kladogramů APG tvoří cistovité monofyletickou skupinu v rámci řádu slézotvaré (Malvales) spolu s čeleděmi dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae) a Sarcolaenaceae.[3]

Včela medonosná na květu cistu Cistus albidus

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy cistovitých jsou prchavé, otevírají se pouze při plném slunci a často vydrží jen několik hodin. Nápadně zbarvené květy s množstvím tyčinek lákají hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouky. Devaterník má senzitivní tyčinky, které popráší hmyz pohybující se v květu pylem. V čeledi jsou poměrně časté kleistogamické květy, které se neotevírají a jsou samoopyleny.[2] Semena jsou šířena větrem nebo rozstřikována deštěm.[1]

Na kořenech cistů parazituje ve Středomoří ozorna (Cytinus), nezelená plně parazitická rostlina z čeledi ozornovité (Cytinaceae).

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z listů některých středomořských cistů, zejména Cistus ladanifer a C. incanus, se získávala vonná pryskyřice zvaná 'ladanum' a používaná v medicíně. V Řecku se listy Cistus salviifolius používaly jako náhražka čaje. Větévky Lechea villosa se v Mexiku používají jako tonikum a ke zmírnění horečky.[2]

Z devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium) je připravována Bachova květová esence č. 26, používaná zejména při stavech paniky a děsu. Je také součástí tzv. krizové esence.[7]

Jako okrasná rostlina je v Česku pěstován zejména devaterník (Helianthemum), v teplejších zemích i různé druhy cistů (Cistus).

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Cistus, Fumana, Halimium, x Halimiocistus, Helianthemum, Hudsonia, Lechea, Tuberaria[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 0691116946.  
  3. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  7. SCHEFFER, Mechthild. Bachova květová terapie. [s.l.] : Pragma, 1994.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]