Cistovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Cistovité

Cist Cistus incanus
Cist Cistus incanus
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: slézotvaré (Malvales)
Čeleď: cistovité (Cistaceae)
Juss., 1789

Cistovité (Cistaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu slézotvaré (Malvales). Jsou to byliny až keře s nápadnými květy, rostoucí především v teplých oblastech mírného pásu. V naší květeně jsou z této čeledi devaterník a devaterka.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Citovité jsou byliny a keře s jednoduchými střídavými nebo vstřícnými (přeslenitými) listy s palisty nebo bez palistů. Čepel listů je celistvá, celokrajná, se zpeřenou či řidčeji dlanitou žilnatinou nebo jednožilná. Listy jsou ploché nebo podvinuté a nebývají velké, u některých zástupců jsou redukované na pouhé šupiny.

Květy jsou nápadné, pravidelné, oboupohlavné, jednotlivé nebo v úžlabních či vrcholových květenstvích. Kalich je nejčastěji 5-četný se 2 lístky menšími než ostatní, řidčeji 3-četný. Koruna je 5-četná, řidčeji (Lechea) 3-četná, rychle opadávající, u kleistogamických květů devaterníků může i chybět. Tyčinek je mnoho a jsou volné. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 10) plodolistů, s jedinou čnělkou a nejčastěji s jedinou komůrkou. Plodem je lokulicidní tobolka s 1 až mnoha semeny.[1][2]

Čeleď cistovité zahrnuje asi 175 druhů v 8 rodech.[3] Největším rodem je devaterník (Helianthemum), který má asi 110 druhů.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Cistovité mají poměrně velký ale nespojitý areál rozšíření. Nejvíce druhů roste v teplých oblastech mírného pásu. Celý areál zahrnuje oblast Středomoří a severní Afriky, téměř celou Evropu a západní Asii, Severní a Střední Ameriku. V Jižní Americe se vyskytují v oblasti od jižní Brazílie po Chile.[3] Centrum druhové diverzity je ve Středomoří, druhotné centrum ve východních oblastech USA.[2]

V naší současné květeně jsou celkem 3 druhy: 2 druhy devaterníku (Helianrhemum) a devaterka poléhavá (Fumana procumbens).[4] Většinu evropských druhů lze nalézt ve Středomoří: mimo zmíněných 2 rodů jsou zde zastoupeny hojně rody cist (Cistus), Halimium a Tuberaria.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Tachtadžjan řadil cistovité pospolu s oreláníkovitými (Bixaceae) a Cochlospermaceae do řádu cistotvaré (Cistales). V Dahlgrenově systému jsou všechny tyto čeledi v řádu slézotvaré (Malvales), zatímco Cronquist řadil cistovité do zcela jiného řádu, violkotvaré (Violales).

Podle kladogramů APG tvoří cistovité monofyletickou skupinu v rámci řádu slézotvaré (Malvales) spolu s čeleděmi dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae) a Sarcolaenaceae.[3]

Včela medonosná na květu cistu Cistus albidus

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy cistovitých jsou prchavé, otevírají se pouze při plném slunci a často vydrží jen několik hodin. Nápadně zbarvené květy s množstvím tyčinek lákají hmyz sbírající pyl, zejména včely, mouchy a brouky. Devaterník má senzitivní tyčinky, které popráší hmyz pohybující se v květu pylem. V čeledi jsou poměrně časté kleistogamické květy, které se neotevírají a jsou samoopyleny.[2] Semena jsou šířena větrem nebo rozstřikována deštěm.[1]

Na kořenech cistů parazituje ve Středomoří ozorna (Cytinus), nezelená plně parazitická rostlina z čeledi ozornovité (Cytinaceae).

Význam[editovat | editovat zdroj]

Z listů některých středomořských cistů, zejména Cistus ladanifer a C. incanus, se získávala vonná pryskyřice zvaná 'ladanum' a používaná v medicíně. V Řecku se listy Cistus salviifolius používaly jako náhražka čaje. Větévky Lechea villosa se v Mexiku používají jako tonikum a ke zmírnění horečky.[2]

Z devaterníku penízkovitého (Helianthemum nummularium) je připravována Bachova květová esence č. 26, používaná zejména při stavech paniky a děsu. Je také součástí tzv. krizové esence.[6]

Jako okrasná rostlina je u nás pěstován zejména devaterník (Helianthemum), v teplejších zemích i různé druhy cistů (Cistus).

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Cistus, Fumana, Halimium, x Halimiocistus, Helianthemum, Hudsonia, Lechea, Tuberaria[3]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  2. a b c d e SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  3. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  4. KUBÁT, K. et al.. Klíč ke květeně České republiky. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0836-5.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. SCHEFFER, Mechthild. Bachova květová terapie. [s.l.] : Pragma, 1994.