Šalvěj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxŠalvěj
alternativní popis obrázku chybí
Botanická ilustrace šalvěje lékařské
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Nepetoideae
Rod šalvěj (Salvia)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj (Salvia) je rod aromatických léčivých bylin, polokeřů či keřů z čeledi hluchavkovitých, se 700-1100 druhy nejpočetnější rod čeledi s kosmopolitním rozšířením, převážně ve Střední a Jižní Americe, Středomoří a východní Asii. Pro vysoký obsah účinných látek je řada druhů kulturně využívána v léčitelství, kosmetice, gastronomii, jejich vzhled se uplatňuje v okrasném zahradnictví. Patří též k medonosným rostlinám. Lektotypem rodu je šalvěj lékařská (Salvia officinalis).[1]

Názvosloví a systematika[editovat | editovat zdroj]

Jméno rodu Salvia bylo publikováno v roce 1753 v Linného díle Species Plantarum. Pochází z latinského slova salvare, což znamená léčit. Upozorňuje na léčivou moc šalvěje, která byla známa již od starověku.Tento základ přešel i do českého výrazu šalvěj, a to prostřednictvím staroněmeckého Salveie, resp. Salbeie.[2]

Systematické zařazení[editovat | editovat zdroj]

V čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří rod šalvěj do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, mimořádně bohaté na množství oblíbených aromatických a léčivých bylin. V ní dále spadá do tribu Menthae a subtribu Salviinae, v němž se nachází mimo jiné společně s meduňkou (Melissa), rozmarýnem (Rosmarinus), perovskií (Perovskia) a dalšími několika rody.

Na dlouhou dobu respektované pojetí rodu vytvořil v letech 1832-36 George Bentham, který 291 tehdy známých druhů rozdělil do čtyř podrodů a 14 (později pouze 12) sekcí podle morfologie květů, především tyčinek. Podrody Salvia a Sclarea zahrnují v tomto pojetí výhradně šalvěje Starého světa, podrod Calosphace americké šalvěje a podrod Leonia má kosmopolitní rozšíření.[3]

Fylogenetické průzkumy konce 20. a 21. století ukázaly, že rod v tomto smyslu není monofyletický, ale že se skládá ze tří oddělených kladů, každý se svými vlastními sesterskými větvemi.[4] Bryan Drew a jeho kolegové ve studii 2017 definitivně potvrdili, že rod je i přes svou rozsáhlost parafyletický; monofylie přitom může být podle autorů relativně snadno dosaženo jeho rozšířením o menší vnořené rody Dorystaechas, Meriandra, Perovskia, Rosmarinus a Zhumeria.[5]

Co se týče jednotlivých druhů, jejich udávaný počet se v průběhu doby značně proměňoval, vzhledem k množství variant a poddruhů, kterým byla mnohdy dávána samostatná druhová jména. U různých autorů se jejich počet blížil až dvěma tisícům, postupně byl zredukován na méně než jeden tisíc. Gabriel Alziar v jeho Catalogue Synonymique des Salvia du Monde (1989) uvádí na 700 taxonů šalvějí.[6]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Pyskatá koruna a cípatý kalich šalvěje alžírské, vidět jsou též výrazné trichomy na lodyze

Lodyha je obvykle přímá nebo vystoupavá, na průřezu čtyřhranná, u velké části druhů dřevnatí. Na nadzemních částech rostlin (listy, stonek) jsou časté jednoduché a/nebo žláznaté chlupy (trichomy). Většinou vstřícně uspořádané listy jsou rozděleny na kratší či delší řapík a listovou čepel. Listy jsou jednoduché, většinou křižmostojné, se zpeřenou žilnatinou, celokrajné nebo s okrajem zubatým či vykrajovaným; někdy jsou hluboce laločnaté až peřenodílné. Palisty nejsou vyvinuty.  

Květy jsou postranní, oboupohlavné, někdy se zakrnělými, sterilními tyčinkami. Umístěny jsou buď jednotlivě, nebo (většinou) v chudých či bohatých lichopřeslenech, uspořádaných dále do hroznovitých, klasovitých nebo latovitých květenství. Jejich podpůrné listeny jsou opadavé nebo vytrvalé, zpravidla velmi odlišné od lodyžních listů a mohou být u některých druhů barevně velmi dekorativní. Listence jsou obvykle drobné až stěží rozpoznatelné, stejně tak stopky květů.

Co do tvaru jsou květy souměrné (zygomorfní), pětičetné. Kalich je rozeklaný do dvou laloků, horní je dvoj- nebo trojčetně uspořádaný, spodní má dva zuby. Koruna se skládá z pěti korunních lístků, která má pro hluchavkovité typickou dvoupyskatou strukturu. Jejich barva se pohybuje od bílé po žluté a od červené až po růžové a fialové a modré. Opylovány jsou buď ptáky (například v Jižní Americe kolibříky), nebo blanokřídlým hmyzem (včelami nebo čmeláky). Ze čtyř tyčinek jsou dvě spodní obvykle přeměněny na jalová staminoidia, která slouží jako pákový mechanismus k poprášení hmyzího opylovače pylem z vrchních fertilních tyčinek. Tyčinky dozrávají zpravidla dříve než samičí orgány (protandrie).[7] Čnělka pestíku je niťovitá, blizna dvojklanná, semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem jsou většinou tvrdky poltící se na čtyři hladké, lysé, vejčité plůdky, které ve vlhku často slizovatí.

Kromě pohlavního rozmnožování se některé keřovité druhy šíří i vegetativně, zakořeňováním převislých větví (hřížením).

Ekologie a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Volně rostoucí šalvěj muškátová

Šalvěje jsou vytrvalé aromatické byliny, polokeře či keře, zřídka též jednoletky nebo dvouletky. Vyskytují se převážně v tropických, subtropických a mírných oblastech Starého i Nového světa. Největší druhové diverzity dosahuje rod ve Střední a Jižní Americe (asi 540 druhů), v eurasijské oblasti od Středomoří po Střední Asii (250 druhů), na východě Asie (90 druhů) a v jižní Africe včetně Madagaskaru (30 druhů).[4] Pěstované formy vyžadují teplá, slunečná, spíše vysychavá a na živiny chudší stanoviště chráněná před mrazem. Půda musí být dobře propustná a nesmí být kyselá.[8]

Obsahované látky[editovat | editovat zdroj]

Šalvěje obsahují značné množství látek, z nichž nejdůležitější jsou silice, třísloviny, fenolické látky a flavonoidy.

Trichomy a žlázy produkují éterické oleje, v nichž bylo nalezeno až 60 komponentů, a to více v listech než v květech. Z nich převažují monoterpeny (thujon, kafr, cineol, borneol) a seskviterpeny (karyofylen, humulen, salvén, limonen, alfa- a beta-pinen, viridifol); dále jsou zde triterpenové kyseliny oleanolová a ursolová a další diterpenické a triterpenické látky (sclareol, kamfen, geraniol, linalool, antisepticky působící karnozol a řada dalších).[9] [10]

Šalvěj divotvorná obsahuje halucinogenní diterpen salvinorin A a pro tyto své vlastnosti byla středoamerickými Indiány využívána k rituálním účelům.[11]

Dále se vyskytují flavonoidy (kvercetin, luteolin), hořčiny, třísloviny, fytoestrogeny a různé organické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová, kyselina kávová).[12][13]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Pudink z chia semínek

Nejužívanější evropskou šalvějí je pravděpodobně šalvěj lékařská, známá jako léčivka a koření již od starověku. Její listy se využívají při vaření jako koření, především v rámci středomořské kuchyně do omáček, ke grilovaným masům a rybám. Užívá se též jako dochucovadlo do sýrů, bylinkových másel nebo větrových bonbónů. Šalvěj španělská produkuje jedlá semena zvaná chia, která mají vysoký obsah bílkovin, vápníku, omega-3 mastných kyselin a α-linolenových kyselin (ALA). Drcená semena šalvějí vyskytujících se na jihozápadě USA a v Mexiku (Salvia apiana, Salvia columbariae) jsou přísadou cereální suroviny zvané "pinole", užívané na výrobu kaší, tortil a jiného pečiva.

Listy šalvěje ladné (Salvia elegans) silně voní po ananasu a používají se na ochucování dezertů a aromatizaci vermutů, dezertních a sladkých vín, podobně jako šalvěj muškátová.[8]

Šalvěje patří také mezi významné medonosné rostliny s vysokou produkcí nektaru. Šalvějový med je světlý až bílý, hustý a jemně aromatický, s vysokým obsahem sacharózy a fruktózy, proto pomalu krystalizuje.[14]

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Vykuřovací svazky bílé mexické šalvěje (Salvia apiana)

Léčivé druhy šalvějí (především šalvěj lékařská a muškátová) mají antiseptické účinky, jsou tedy užívány např. na bolesti v krku, angíny a různé záněty v podobě bylinného čaje nebo jako kloktadlo. Působí též jako karminativum proti špatnému zažívání, bolestem žaludku a břicha, proti nadměrné plynatosti, střevům dodává úlevu od bolesti (například po antibiotické terapii). Šalvěj má antioxidační, protikřečové a protimikrobiální účinky; užívá se tedy i proti nadměrnému pocení, k čištění zubů a osvěžení dechu. Účinná je při hormonálních a klimakterických obtížích, pomáhá při nervovém vypětí a depresích, stimuluje imunitu. Ve větších dávkách může být toxická kvůli obsahu thujonu, nedoporučuje se též při kojení a těhotenství.[13]

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se používá při ošetřování kůže a je zdrojem tzv. muškátového oleje. Jako bylinný všelék je v Mexiku užívána Salvia azurea. Z listů šalvěje levandulolisté (Salvia lavandulifolia) se připravuje povzbuzující odvar.[8][15]

Esenciálních olejů mnoha druhů se využívá v aromaterapii a kosmetice.[16] Další jsou využívány jako rituální a očistná vykuřovadla (S. officinalis, S. apiana). Šalvěj divotvorná, řečená též věštecká šalvěj (Salvia divinorum), se pěstuje pro psychedelické účinky, u indiánského kmenu Mazatéků byla intoxikace způsobená žvýkáním listů (méně často kouřením) po tisíciletí součástí rituálních obřadů.[11]

K použití se sbírají obvykle listy, méně často celá nať.[13]

Kosmetika[editovat | editovat zdroj]

Destilovaná silice šalvěje muškátové

Šalvějová silice získávaná destilací suchých stonků šalvěje lékařské pomocí vodní páry má jemnou, sladce bylinnou, kafrovou vůni a využívá se jako přísada pro pánskou kosmetiku, též do mýdel a ústních vod; podobné, avšak omezenější uplatnění má ostře kořenitě vonící silice šalvěje muškátové.[17]

Okrasné využití[editovat | editovat zdroj]

Salvia microphylla 'Hot Lips'

Mnohé druhy a odrůdy jsou pro atraktivní vzhled listů a květů v celé škále barev používány k okrasným účelům. Uplatňují se jednak jako letničky a přenosné květináčové rostliny, jednak jako trvalky. Estetický účinek je ještě zesilován jejich silnou vůní.

Jako letničky se pěstují například šalvěj zářivá (Salvia splendens) s nápadnými růžovými, červenými nebo zářivě fialovými květy, modře kvetoucí šalvěj pomoučená (S. farinacea) nebo šalvěj odstálá (S. patens) a šalvěj zahradní (S. horminum), které jsou použitelné i do suchých vazeb. Dvouletá je šalvěj muškátová, dorůstající značných rozměrů a atraktvní krémově narůžovělými květy s velkými listeny. K oblíbeným vytrvalým šalvějím patří šalvěj lékařská v mnoha kultivarech (např. s panašovanými nebo červeně zabarvenými listy), šalvěj hajní nebo vlhko vyžadující šalvěj slatinná (Salvia uliginosa). Unikátní dvoubarevné (červeno-bílé) květy má kultivar 'Hot Lips' šalvěje drobnolisté (Salvia microphylla).[18][19]

Vybrané druhy[editovat | editovat zdroj]

Druhy přirozeně rostoucí v České republice[editovat | editovat zdroj]

  • Šalvěj luční (Salvia pratensis) – nápadná luční vytrvalá bylina hojná zvláště v teplých oblastech, areál rozšíření v jižní, střední a východní Evropě a Malé Asii[20]
  • Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) – trvalka rostoucí v nejteplejších oblastech Moravy a Čech, areál od střední Evropy přes Balkán po Střední Asii; též pěstována jako okrasná rostlina[21]
  • Šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) – od Středomoří po Střední Asii, v ČR pravděpodobně zdomácnělý archeofyt rostoucí roztroušeně v termofytiku a mezofytiku; významná nektarodárná rostlina[22]
  • Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) – mohutná vytrvalá bylina vlhkých lesů, převážně v horách a říčních údolích střední a jižní Evropy, Balkánu a Kavkazu; trichomy na lodyze vylučují lepkavou, silně vonící pryskyřici[23]
  • Šalvěj rakouská (Salvia austriaca) - submediteránně-euroasijský duh, v ČR řazena mezi vyhynulé (kat. A1), původně rostla v teplých jihomoravských úvalech;[24] ojedinělé nálezy jsou však jinými zdroji udávány z okolí Újezdu u Brna[25]
  • Šalvěj etiopská (Salvia aethiopis) - areál ve Středomoří, severní Africe a Střední Asii, na jižní Moravě nejsevernější hranice rozšíření, v české flóře v kategorii kriticky ohrožených druhů C1t[26]
  • Salvia × sylvestris – kříženec šalvěje luční a hajní

Kulturně využívané druhy[editovat | editovat zdroj]

Salvia splendens
Salvia leucantha
  • Salvia apiana –světlomilná, až 3 m vysoká trvalka jihozápadu Severní Ameriky, pěstován jako zdroj jedlých semen americkými indiány, drcené listy jako šampon, koření, přísada do koupele, sušené jako vykuřovadlo[27]
  • Salvia coccinea - Střední Amerika, okrasná, medonosná a léčivá rostlina[28]
  • Salvia columbariae - šalvěj kalifornská - jednoletka nebo trvalka jihozápadu Severní Ameriky, pěstována jako zdroj jedlých semen už Aztéky[29]
  • Salvia divinorum (šalvěj divotvorná) - víceletá bylina původní v horách jižního Mexika, mimo původní ohniska výskytu pěstována pouze vegetativně pro svůj obsah hlucinogenních látek
  • Salvia elegans přezdívaná ananasová šalvěj, je široce pěstována jako okrasný keř nebo polokeř s listy, které voní jako ananas
  • Salvia fruticosa – Až 120 cm vysoký suchomilný keř rozšířený ve východním Středomoří, pěstován jako alternativa šalvěje lékařské[30]
  • Salvia hispanica . šalvěj španělská; až 1 m vysoká trvalka rostoucí od jihu Severní Ameriky po centrální Mexiko, zdroj semínek chia[31]
  • Salvia lavandulifolia – ve Španělsku rostoucí nízký keř je užíván podobně jako šalvěj lékařská[32]
  • Salvia leucantha – Mohutný velmi aromatický polokeř původem ze středního Mexika, pěstován jako okrasná květina v teplém podnebí pro bílé převislé květy, které vyrůstají z chlupatých modrých nebo fialových listenů.[33]
  • Salvia microphylla pochází z Mexika, je to drobný keř známý pro jasně červené (někdy růžové nebo bílé) květy a jeho listy, které voní po černém rybízu a jsou užívány jako ochucovadlo čajů a jako koření[34]
  • Salvia miltiorrhiza - světlomilná trvalka severovýchodní Číny, s dlouhou tradicí a komplexním využitím v čínské medicíně (ǃ)[35]
  • Salvia officinalis (šalvěj lékařská) - polokeř původní v jižní a jihovýchodní Evropě, pěstovaný i zplaňující po celém světě, prastará kulturní rostlina[36]
  • Salvia pomifera - stálezelený keř původní v jihovýchodní Evropě a Turecku; hálky vytvářené na listech vosami jsou sbírány a nakládané do cukru se v Řecku požívají jako delikatesa[37]
  • Salvia sclarea (šalvěj muškátová) – Dvouletá nebo vytrvalá bylina pocházející ze Středomoří, jihozápadní a Střední Asie. Léčivé účinky porovnatelné se šalvějí lékařskou, široce využívané jsou její aromatické látky[16]
  • Salvia splendens neboli šalvěj zářivá je populární na okrasné podestýlky nebo jako hrnková rostlina
  • Salvia tomentosa - polokeř jihovýchodní Evropy až západní Asie, blízce příbuzný druh šalvěje lékařské s podobným medicínským i kulinářským využitím[38]
  • Salvia verbenaca (šalvěj sporýšová)[39]
  • Salvia viridis (šalvěj zahradní) - mediteránní jednoletka, hojně i v ČR pěstována jako okrasná pro dekorativní barevné listeny[40]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salbei na německé Wikipedii.

  1. Šablona:Tropicos
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. ISBN 14-268-78. S. 464. 
  3. Sutton, John(2004). The Gardener's Guide to Growing Salvias. Workman Publishing Company, 15–17. ISBN 978-0-88192-671-2. 
  4. a b WALKER, Jay B.; SYTSMA, Kenneth J.; TREUTLEIN, Jens. Salvia (Lamiaceae) is not monophyletic: implications for the systematics, radiation, and ecological specializations of Salvia and tribe Mentheae. American Journal of Botany. 2004-07-01, roč. 91, čís. 7, s. 1115–1125. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. ISSN 1537-2197. DOI:10.3732/ajb.91.7.1115. (anglicky) 
  5. DREW, Bryan T.; GONZÁLEZ-GALLEGOS, Jesús Guadalupe; XIANG, Chun-Lei. Salvia united: The greatest good for the greatest number. Taxon. 2017-02-22, roč. 66, čís. 1, s. 133–145. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. DOI:10.12705/661.7. 
  6. Sutton, John(2004). The Gardener's Guide to Growing Salvias. Workman Publishing Company, 15–17. ISBN 978-0-88192-671-2. 
  7. SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  8. a b c MCVICAROVÁ, Jekka. Velká kniha o bylinkách. Praha: Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1218-8. S. 232-235. 
  9. SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  10. MAREŠOVÁ, Simona. Obsahové látky rodu Salvia L.. Lednice: Mendelova univerzita, 2010. 
  11. a b BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.]: Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1. 
  12. Rudolf Hänsel, Konstantin Keller, Horst Rimpler, G. Schneider (Hrsg.): Hagers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. 6. Drogen P–Z. 5. Auflage. Springer, Berlin, Heidelberg 1994, ISBN 3-540-52639-0, Salvia S. 538–574 Šablona:Google Buch.
  13. a b c ZENTRICH, Josef Antonín. Encyklopedie moderního bylinářství, svazek III (P-Z). Olomouc: Fontána, 2014. ISBN 978-80-7336-771-8. S. 1072-1073. 
  14. BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  15. CLEVELY, Andi; RICHMONDOVÁ, Catherine. Bylinky. Ilustrovaná encyklopedie. Praha: Svojtka & Co., 2002. ISBN 80-7237-501-6. S. 111-112. 
  16. a b BOTANY.cz » SALVIA SCLAREA L. – šalvěj muškátová / šalvia muškátová. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  17. DUCHOVÁ, Iveta. Využití rostlin z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) ve výživě.. Brno: Masarykova univerzita, 2008. S. 49. 
  18. DUŠKOVÁ, Daniela. Kvetou, voní, zdobí i listem, netrpí chorobami: šalvěj lékařská, zářivá, zahradní, lesní…. www.ireceptar.cz [online]. 2016-02-18 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  19. TAITLOVÁ, Adéla. Pestrý svět šalvějí: trvalky a letničky s ozdobnými listy i květy. www.ireceptar.cz [online]. 2014-07-17 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  20. BOTANY.cz » SALVIA PRATENSIS L. – šalvěj luční / šalvia lúčna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  21. BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  22. BOTANY.cz » SALVIA VERTICILLATA L. – šalvěj přeslenitá / šalvia praslenatá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  23. BOTANY.cz » SALVIA GLUTINOSA L. – šalvěj lepkavá / šalvia lepkavá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  24. BOTANY.cz » SALVIA AUSTRIACA Jacq. – šalvěj rakouská / šalvia rakúska. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  25. SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  26. BOTANY.cz » SALVIA AETHIOPIS L. – šalvěj etiopská / šalvia etiopská. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  27. Salvia apiana White Sage, Compact white sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  28. BOTANY.cz » SALVIA COCCINEA Buc’hoz ex Etl. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  29. Salvia columbariae Chia, Ziegler's sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  30. BOTANY.cz » SALVIA FRUTICOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  31. Salvia hispanica Mexican Chia, Chia PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  32. Salvia lavandulifolia Spanish Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  33. BOTANY.cz » SALVIA LEUCANTHA Cav. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  34. Salvia microphylla Blackcurrant Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  35. Salvia multiorrhiza Dan Shen PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  36. BOTANY.cz » SALVIA OFFICINALIS L. – šalvěj lékařská / šalvia lekárska. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  37. Salvia pomifera Apple Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  38. BOTANY.cz » SALVIA TOMENTOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  39. BOTANY.cz » SALVIA VERBENACA L. – šalvěj sporýšová / šalvia železníkovitá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  40. BOTANY.cz » SALVIA VIRIDIS L. – šalvěj zahradní / šalvia zelená. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAVENDER, Susan; FRANKLIN, Anna. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-279-x. 
  • CLEBSCH, Betsy. The New Book of Salvias. Sage for Every Garden. Portland: Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-369-9. (anglicky) 
  • HEJNÝ; SLAVÍK, B. Květena ČR. Svazek 1. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. 
  • SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. Brunel House: David & Charles Publisher, 1999. ISBN 0-7153-0803-3. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]