Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Šalvěj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxŠalvěj
alternativní popis obrázku chybí
Botanická ilustrace šalvěje lékařské
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď hluchavkovité (Lamiaceae)
Podčeleď Nepetoideae
Rod šalvěj (Salvia)
L., 1753
Druhy původně rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj (Salvia) je rod aromatických bylin, polokeřů či keřů z čeledi hluchavkovitých. Se zhruba 1000 druhy je nejpočetnějším rodem čeledi. Fylogenetické studie první a druhé dekády 21. století ukázaly, že v tradičním pojetí rod není monofyletický a je třeba do něho zařadit i několik dalších menších rodů, mimo jiné rozmarýn nebo perovskie. Listy a stonky šalvějí jsou hranaté a obvykle pokryté trichomy. Květy jsou oboupohlavné nebo funkčně samičí, v lichopřeslenech uspořádaných dále do hroznovitých, latovitých či vrcholičnatých květenství. Kališní i korunní lístky jsou srostlé, koruna obvykle formuje výrazný dvoupyskatý tvar. Ze čtyř tyčinek jsou dvě plodné a dvě jalové (sterilní), blizna dvouklaná, na daleko sahající čnělce. U velké části druhů je vyvinut zajímavý pákový mechanismus tyčinek sloužící k poprášení opylovače pylem. Opylování se děje pomocí hmyzu či ptactva, například některých kolibříků. Plodem jsou tvrdky.

Nejbližší společný předek všech šalvějí existoval patrně v první polovně třetihor, konkrétně v pozdním eocénu až středním oligocénu (zhruba před 34–26 miliony let), hlavní taxonomické i geografické diverzifikace v rámci rodu probíhaly v období miocénupliocénu. Vývojovým centrem rodu je pravděpodobně oblast Středomoří a jihozápadní až Střední Asie. V současné době jsou šalvěje kosmopolitně rozšířeny, nejvíce druhů roste v Mexiku, ve Střední a Jižní Americe, ve Středomoří a ve východní Asii. Většinou vyžadují teplá a slunečná otevřená stanoviště s dobře propustnými, spíše vysychavými a na živiny chudšími bazickými půdami, jen málo druhů roste v lesním stínu či vlhku. V české květeně se vyskytuje šest původních druhů a jeden spontánní kříženec, některé pěstované druhy zde příležitostně zplaňují.

Pro vysoký obsah účinných látek, především aromatických éterických olejů, je řada druhů po staletí využívána různými kulturami v léčitelství, kosmetice a gastronomii. Celosvětově oblíbené jsou jako okrasné rostliny, atraktivní především vzhledem barevných květů či listů a širokou škálou zahradnického využití. Patří též k medonosným rostlinám, které lákají množství opylovačů. Výživná semena šalvěje hispánské jsou známa jako chia, šalvěj divotvorná je známou psychoaktivní rostlinou. Řada druhů byla využívána v domorodých kulturách ke spirituálním účelům jako vykuřovadla a podobně.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno rodu Salvia bylo publikováno v roce 1753Linného díle Species Plantarum. Pochází z latinského slova salvare, což znamená léčit. Upozorňuje na léčivou moc šalvěje, která byla známa již od starověku. Tento základ přešel i do českého výrazu šalvěj, a to prostřednictvím staroněmeckého Salveie, resp. Salbeie.[1]

Systematika rodu[editovat | editovat zdroj]

Typický nízký polokeřík šalvěje lékařské s šedozelenými listy a fialově nakvétajícími květy
Typický habitus šalvěje lékařské

V čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) patří rod šalvěj do její nejrozsáhlejší podčeledi Nepetoideae, bohaté na množství oblíbených aromatických a léčivých bylin. V ní dále spadá do tribu Menthae a subtribu Salviinae, v němž se nachází společně s meduňkou (Melissa), americkým rodem Lepechinia, rozmarýnem (Rosmarinus), perovskií (Perovskia) a dalšími několika rody.

Co se týče jednotlivých druhů, jejich udávaný počet se v průběhu doby značně proměňoval vzhledem k množství variant a poddruhů, kterým byla mnohdy dávána samostatná druhová jména. U různých autorů se jejich počet blížil až dvěma tisícům, postupně byl zredukován na méně než jeden tisíc. Gabriel Alziar v Catalogue synonymique des 'Salvia' du monde (1989) uvádí na 700 taxonů šalvějí, databáze Plants of the World 1011 druhů.[2][3][4] Lektotypem rodu je šalvěj lékařská (Salvia officinalis).[5] Nejbližší společný předek všech šalvějí existoval patrně v pozdním eocénu až středním oligocénu (zhruba před 34–26 miliony let), hlavní taxonomické i geografické diverzifikace v rámci rodu probíhaly v období miocénupliocénu. Počet chromozómů se liší podle jednotlivých vývojových větví a může nabývat hodnot 2n = 16, 22, 28, 30, 32 nebo 64; vyskytuje se i mnoho polyploidních druhů. Jednotlivé druhy se mezi sebou též někdy kříží.[4]

Na dlouhou dobu respektované systematické pojetí rodu vytvořil v letech 1832–36 George Bentham, který 291 tehdy známých druhů rozdělil do čtyř podrodů a 14 (později pouze 12) sekcí podle morfologie květů, především tyčinek. Podrody Salvia (obsahující tři sekce) a Sclarea (taktéž tři sekce) zahrnují v jeho pojetí výhradně šalvěje Starého světa, podrod Calosphace (jediná sekce) americké šalvěje a podrod Leonia (pět sekcí) má kosmopolitní rozšíření. Z Benthamovy klasifikace pak s většími či menšími obměnami vycházely i systematické popisy rodu od dalších autorů.[6][4]

Mohutná keřovitá Salvia sessei rostoucí v Mexiku

Fylogenetické průzkumy konce 20. a počátku 21. století však ukázaly, že rod v dosavadním smyslu není monofyletický, ale polyfyletický, a tedy nadále neudržitelný. Skládá se ze čtyř poměrně dobře molekulárně i geograficky vylišených vývojových větví (kladů), které v sobě obsahují i pět menších vnořených rodů Dorystaechas, Meriandra, Perovskia, Rosmarinus a Zhumeria s celkem 15 druhy;[7] pro zachování rodu Salvia v širokém pojetí (sensu lato) je tedy nutno tyto drobné rody do něho nově přeřadit a pojímat pouze na subgenerické úrovni.[8] Alternativním a taktéž legitimním přístupem by bylo zachovat zmíněné drobné rody a stávající rod Salvia rozdělit do šesti nových rodů; v citované studii autorky navrhují názvy Glutinaria pro klad šalvěje lepkavé, Lasemia a Ramona pro americké šalvěje, Pleudia, Polakia, stávající rodové jméno by nesla pouze vývojová větev zahrnující šalvěj lékařskou (cca 250 druhů). Nevýhodou tohoto přístupu je jeho obtížnost, neboť by vyžadoval provedení více než 700 nomenklatorických změn a revizi všech souvisejících herbářových položek a znamenal by též komplikace pro širokou laickou veřejnost vzhledem k tomu, že šalvěj v tradičním smyslu je celosvětově oblíbená, hojně pěstovaná a obchodovaná rostlina.[8][4] Široké pojetí rodu v odborných zdrojích spíše převládlo a přes počáteční kontroverze pomalu proniká i mimo botanické kruhy.[9][10]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Salvia plebeia je jediným druhem šalvěje, který přirozeně roste v Austrálii

Šalvěje patří mezi rostliny s kosmopolitním rozšířením, rostou v tropických, subtropických i mírných oblastech Starého i Nového světa. Největší druhové diverzity dosahuje rod v oblasti na jih od Kalifornie, tj. v Mexiku, ve Střední a na severozápadě Jižní Ameriky (asi 470 druhů), dále v eurasijské oblasti od Středomoří po Střední Asii (250 druhů), na východě Asie (Čína, Korea, Japonsko, asi 90 druhů), na jihu Brazílie a v Argentině (60 druhů) a v jižní a jihovýchodní Africe včetně Madagaskaru (30 druhů). Menší množství druhů obývá střed a východ Spojených států amerických, mírné klimatické oblasti západní, střední a východní Evropy, severovýchodní Afriku a Arabský poloostrov. Pouze jediný druh (Salvia plebeia) zasahuje svým areálem na Indický subkontinent a okrajově až na území Austrálie. Šalvěje zcela chybí v oblastech nížinných tropických pralesů (Amazonie, Konžská pánev, ostrovy Indonésie), stejně jako v chladných arktických a vysokohorských podmínkách východní Sibiře a subarktické Ameriky; výskyt v Kanadě, ve Skandinávii nebo na Novém Zélandu a Nové Guinei je pouze druhotný.[7][2][4]

Vývojovým centrem rodu je pravděpodobně oblast Středomoří a jihozápadní až Střední Asie. Odtud se jeho zástupci šířili horami východní Afriky na jih kontinentu a na Madagaskar a směrem na východ přes Beringovu šíji na západ Severní Ameriky a dále na jih; mimořádná druhová pestrost šalvějí (podrod Calosphace) v této oblasti je výsledkem novodobé, převážně čtvrtohorní bouřlivé speciace.[8] Druhy rozšířené na východě Spojených států sem migrovaly předpokládanou severoatlantickou cestou.[4]

V české květeně se vyskytuje šest původních druhů a jeden spontánní kříženec (viz taxobox), z toho šalvěj přeslenitá je někdy považována za zdomácnělý archeofyt. Většina druhů roste v termofytiku, některé též v přilehlých oblastech teplejšího mezofytika, šalvěj lepkavá převažuje v karpatské části republiky a v oblastech s fytogeografickým vlivem Alp. Šalvěj etiopská roste recentně pouze v Pavlovských vrších (Pálavě) a je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. Z nepůvodních druhů byly v české přírodě nalezeny například šalvěj hispánská, lékařská nebo muškátová.[11][12]

Kolibřík v letu saje nektar z fialově kvetoucí rostliny
Kolibřík sající nektar šalvěje (Salvia leucantha)

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Většina šalvějí vyžaduje teplá a dostatečně osluněná stanoviště s dobře propustnými a na živiny spíše chudšími půdami, které mají zásaditou nebo nanejvýš jen mírně kyselou reakci. Typické biotopy, v nichž rostou, lze rozdělit do několika okruhů. Jednak jsou to otevřená stanoviště zahrnující suché stepní a lesostepní trávníky, výslunné kamenité stráně a meze, pastviny (dobytek aromatickou šalvěj zpravidla nespásá) a úhory, jednak sušší světlé lesy (například dubové nebo borové) a lesní lemy. Mnoho druhů vyrůstá v suchých a nízkých křovinách, jakými jsou například středomořská garrigue, jihoafrický fynbos nebo kalifornský chaparral; zdejší druhy jsou někdy adaptovány na časté požáry, po kterých snadno a bohatě obrážejí.[13] Některé druhy lze najít v polopouštích Asie a Afriky, kde jsou dobře adaptovány na nedostatek vláhy. Jen menší část druhů naopak preferuje vlhčí a bohatší půdy a lesní stín; takové mohou vyrůstat v podrostu mezofilních či horských lesů nebo na místech okolo vodních toků.[14]

Květy jsou opylovány blanokřídlým hmyzem (včelami nebo čmeláky) nebo i ptáky (například v Jižní Americe kolibříky), listy slouží jako potrava řadě druhů hmyzu, například larvám některých pernatušek. Některé druhy středomořských šalvějí (např. Salvia pomifera nebo Salvia fruticosa) jsou hostiteli vosiček vytvářejících jedlé, jablkům podobné hálky na rostlinných orgánech.[15] Z rostlinných parazitů se na šalvěje specializují některé druhy záraz (Orobanche sp.).[16] Kromě převládajícího pohlavního rozmnožování se některé polokeřovité a keřovité druhy mohou šířit i vegetativně, zakořeňováním převislých větví (hřížením).[17]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Detail květonosné lodyhy proti černému pozadí, s dobře viditelnými detaily
Pyskatá koruna a cípatý kalich šalvěje alžírské, vidět jsou též výrazné trichomy na lodyze

Vegetativní orgány[editovat | editovat zdroj]

Šalvěj je široký rod s velkou diverzitou růstových forem. Obvykle jsou to vytrvalé byliny, polokeře či keře, zřídka též jednoletky nebo dvouletky, některé jihoamerické druhy jsou popínavé liány. Mnohé druhy jsou silně aromatické. Vzrůst je značně variabilní; drobný polopouštní polokeřík bochánkovitého habitu Salvia aegyptiaca dorůstá i méně než 10 cm, keřovité druhy mohou dosáhnout výšky až 3 metry, popínavé formy i 6 metrů.[18][19] Lodyha je obvykle přímá nebo vystoupavá, větvená, na průřezu čtyřhranná, u vytrvalých bylinných druhů na bázi někdy dřevnatí, stejně jako oddenek. Na nadzemních částech rostlin (listy, stonek) jsou časté jednoduché a/nebo žláznaté chlupy (trichomy). Většinou vstřícně uspořádané listy jsou zpravidla rozděleny na kratší či delší řapík a listovou čepel, někdy ale mohou být listy i přisedlé, zvláště v horních částech lodyhy. Listy jsou většinou křižmostojné, se zpeřenou žilnatinou, celokrajné nebo s okrajem zubatým či vykrajovaným. Jsou obvykle jednoduché, někdy hluboce laločnaté až peřenodílné, u několika druhů ale i zpeřeně dělené. Mnohdy jsou až vlnatě chlupaté, pouze zřídka zcela lysé. U některých druhů tvoří přízemní růžici. Palisty nejsou vyvinuty. Některé keřovité druhy jsou opadavé.[20]

Generativní orgány[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou oboupohlavné, někdy se zakrnělými, sterilními tyčinkami (a tedy funkčně samičí). Umístěny jsou buď jednotlivě, nebo (většinou) v chudých či bohatých lichopřeslenech, uspořádaných dále do hroznovitých, klasovitých nebo latovitých květenství. Jejich podpůrné listeny jsou opadavé nebo vytrvalé, zpravidla velmi odlišné od lodyžních listů a mohou být u některých druhů barevně velmi dekorativní. Listence jsou obvykle drobné až stěží rozpoznatelné, stejně tak stopky květů.

Černobílá ilustrace dvou květů
Ilustrace pákového mechanismu květů šalvějeː I – normální poloha tyčinek (g), II – poloha při návštěvě opylovače

Co do tvaru jsou květy souměrné (zygomorfní), pětičetné. Trubkovitý či zvonkovitý kalich je rozeklaný do dvou laloků, horní je dvoj- nebo trojčetně uspořádaný, spodní má dva zuby. Koruna se skládá z pěti srostlých korunních lístků a má pro hluchavkovité typickou dvoupyskatou strukturu, která nabývá různých tvarových variací, ale s horním pyskem obvykle výrazně větším než spodním. Délka korunní trubky je výsledkem koevoluce s opylovači: u druhů opylovaných kolibříky je dlouhá, u entomogamních druhů tvoří spodní pysk jakousi přistávací plochu, často též s barevnými značkami.[13] Barva květů se pohybuje v odstínech od bílé po žlutou nebo od červené a růžové po fialovou až čistě modrou; nejtmavší, černofialové květy má jihoamerická Salvia discolor. Ze čtyř tyčinek jsou dvě spodní přeměněny na jalová staminoidia, která slouží jako pákový mechanismus k poprášení hmyzího opylovače pylem z vrchních fertilních tyčinek. Zajímavostí je, že tento v rámci celé čeledi unikátní jev se u příslušníků rodu vyvinul nezávisle na sobě ve třech vývojových větvích.[8] Tyčinky dozrávají zpravidla dříve než samičí orgány (protandrie).[11] Čnělka pestíku je niťovitá, z květu obvykle daleko vystupující, blizna dvojklaná, semeník svrchní, srostlý ze dvou plodolistů. Plodem jsou tvrdky poltící se na čtyři hladké, lysé, kulovité či vejčité plůdky, které ve vlhku často slizovatí.[20]

Obsahované látky[editovat | editovat zdroj]

Šalvěje obsahují značné množství látek, z nichž nejdůležitější jsou silice, třísloviny, fenolické látky a flavonoidy. Trichomy a žlázy produkují éterické oleje, v nichž bylo nalezeno až 60 komponentů, a to více v listech než v květech. Z nich převažují monoterpeny (thujon, kafr, salviol, cineol, borneol, limonen, alfa- a beta-pinen, geraniol, linalool) a seskviterpeny (karyofylen, humulen, salven, viridifol). Dále jsou zde triterpenové kyseliny oleanolová a ursolová a další diterpenické a triterpenické látky (sclareol v šalvěji muškátové, kamfen, antisepticky působící karnozol a řada dalších).[21][22] Šalvěj divotvorná obsahuje halucinogenní diterpen salvinorin A a pro tyto své vlastnosti byla středoamerickými Indiány využívána k rituálním účelům.[23]

Dále se vyskytují flavonoidy (kvercetin, luteolin), hořčiny, třísloviny, fytoestrogeny a různé organické kyseliny (např. kyselina rozmarýnová, kyselina kávová).[24][25] K použití se sbírají obvykle listy, méně často celá nať.[25]

Význam a využití[editovat | editovat zdroj]

Gastronomie[editovat | editovat zdroj]

Miska pudinku s oříšky a lžičkou
Pudink z chia semínek

Nejužívanější evropskou šalvějí je pravděpodobně šalvěj lékařská, známá jako léčivka a koření již od starověku. Její listy se využívají při vaření jako koření, především v rámci středomořské kuchyně do omáček, ke grilovaným masům a rybám. Užívá se též jako dochucovadlo do sýrů, bylinkových másel nebo větrových bonbónů. Šalvěj hispánská produkuje jedlá semena zvaná chia, která mají vysoký obsah bílkovin, vápníku, omega-3 mastných kyselin a α-linolenových kyselin (ALA). Drcená semena šalvějí vyskytujících se na jihozápadě USA a v Mexiku (Salvia apiana, Salvia columbariae) jsou přísadou cereální suroviny zvané „pinole“, užívané na výrobu kaší, tortil a jiného pečiva.[26]

Listy šalvěje ladné (Salvia elegans) silně voní po ananasu a používají se na ochucování dezertů a aromatizaci vermutů, dezertních a sladkých vín, podobně jako šalvěj muškátová.[17]

Šalvěje patří také mezi významné medonosné rostliny s vysokou produkcí nektaru. Šalvějový med je světlý až bílý, hustý a jemně aromatický, s vysokým obsahem sacharózy a fruktózy, proto pomalu krystalizuje.[27]

Léčitelství[editovat | editovat zdroj]

Proutěný koš se smotky bílých listů šalvěje převázaných barevnými nitěmi
Vykuřovací svazky bílé mexické šalvěje (Salvia apiana)

Léčivé druhy šalvějí (především šalvěj lékařská, muškátová, křovitá nebo bílá) mají antiseptické, antioxidační, protikřečové a protimikrobiální účinky, jsou tedy užívány např. na bolesti v krku, angíny a různé záněty v podobě bylinného čaje nebo jako kloktadlo. Působí též jako karminativum proti špatnému zažívání, bolestem žaludku a břicha, proti nadměrné plynatosti, při chorobách žlučníku a jater, střevům dodává úlevu od bolesti (například po antibiotické terapii). Droga se užívá i zevně proti nadměrnému pocení, k čištění zubů a osvěžení dechu či jako adstringencium. Účinná je při hormonálních a klimakterických obtížích, pomáhá při nervovém vypětí a depresích, stimuluje imunitu. Ve větších dávkách může být toxická kvůli obsahu thujonu, nedoporučuje se též při kojení a těhotenství.[25]

Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) se používá při ošetřování kůže a je zdrojem tzv. muškátového oleje. Její éterický olej má stimulační účinky na centrální nervový systém, při vyšších dávkách působí euforicky. Jako bylinný všelék je v Mexiku užívána Salvia azurea. Z listů šalvěje levandulolisté (Salvia lavandulifolia) se připravuje povzbuzující odvar a výzkumy prokázaly její pozitivní efekt na paměťové funkce mozku.[17][28][29]

Esenciálních olejů mnoha druhů se využívá v aromaterapii a kosmetice.[30] Další jsou využívány jako rituální a očistná vykuřovadla (šalvěj lékařská, šalvěj bílá). Šalvěj divotvorná, řečená též věštecká šalvěj (Salvia divinorum), se pěstuje pro psychedelické účinky, u indiánského kmene Mazatéků byla intoxikace způsobená žvýkáním listů (méně často kouřením) po tisíciletí součástí rituálních obřadů.[23]

Kosmetika[editovat | editovat zdroj]

Lahvička čiré, lehce žlutavě zbarvené tekutiny
Destilovaná silice šalvěje muškátové

Šalvějová silice získávaná destilací suchých stonků šalvěje lékařské pomocí vodní páry má jemnou, sladce bylinnou, kafrovou vůni a využívá se jako přísada pro pánskou kosmetiku, též do mýdel a ústních vod. Pleťová voda s šalvějí má ozdravné účinky na problematickou pleť, má stahující a dezinfekční schopnosti. Užívá se též k masážím. Podobné, avšak omezenější uplatnění má ostře kořenitě vonící silice šalvěje muškátové.[31]

Okrasné zahradnictví[editovat | editovat zdroj]

Detail lodyhy s červenobílými květy
Salvia microphylla 'Hot Lips'

Mnohé druhy a odrůdy jsou pro atraktivní vzhled listů a květů v celé škále barev používány k okrasným účelům. Uplatňují se jako letničky a přenosné květináčové rostliny nebo jako zahradní trvalky použitelné k mnoha účelům: dobře se vyjímají v suchých zahradách, na skalkách a v trvalkových kompozicích, mezofilnější druhy jako hajničky. Některé druhy lze pěstovat jako půdopokryvné rostliny, vzrůstnější keře lze tvarovat jako živý plot. Estetický účinek je u mnohých druhů ještě zesilován jejich silnou vůní a schopností lákat do zahrad opylující hmyz nebo ptactvo. Byla vyšlechtěna řada okrasných kultivarů. Při šlechtění se uplatňují zejména blízce příbuzné a i v přírodě hybridizující druhy jako americké Salvia microphylla a Salvia greggii nebo evropské šalvěje hajní a luční.[13]

Jako letnička se v evropských podmínkách pěstuje například šalvěj zářivá (Salvia splendens) s nápadnými zářivě červenými, růžovými nebo fialovými květy; modře kvetou šalvěj pomoučená (S. farinacea) nebo šalvěj odstálá (S. patens) a šalvěj zahradní (S. horminum), které jsou použitelné i do suchých vazeb. Dvouletá a značně aromatická je šalvěj muškátová, dorůstající značných rozměrů a atraktivní světle lilákovými květy s velkými krémově narůžovělými listeny. K oblíbeným vytrvalým šalvějím patří šalvěj lékařská v mnoha kultivarech (např. s panašovanými nebo červeně zabarvenými listy), šalvěj hajní a její kultivary nebo vlhko vyžadující šalvěj slatinná (Salvia uliginosa). Zajímavé červeno-bílé květy má kultivar 'Hot Lips' šalvěje drobnolisté (Salvia microphylla).[32][33]

Vybrané druhy[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k obrovskému množství druhů blížícímu se tisícovce nemůže být následující seznam ani zdaleka vyčerpávající. Uvedeny jsou některé vybrané druhy, s nimiž se můžeme setkat v českém prostředí, v botanických zahradách a literatuře. Pro kompletní soupis druhů viz externí odkaz na databázi botanické zahrady Kew.

Rozkvetlá šalvěj muškátová na louce
Volně rostoucí šalvěj muškátová
Planě rostoucí jednoletka šalvěj zahradní (Salvia viridis)

Původem ze Starého světaː

  • Šalvěj etiopská (Salvia aethiopis) – areál ve Středomoří, severní Africe a Střední Asii, na jižní Moravě (Pavlovské vrchy) nejsevernější hranice rozšíření, v české flóře v kategorii kriticky ohrožených druhů C1t[34]
  • Šalvěj hajní (Salvia nemorosa) – trvalka rostoucí v nejteplejších oblastech Moravy a Čech, areál od střední Evropy přes Balkán po Střední Asii; též pěstována jako okrasná rostlina[35]
  • Šalvěj jabloňolistá (Salvia pomifera) – stálezelený keř původní v jihovýchodní Evropě a Turecku; hálky vytvářené na listech vosami jsou sbírány a nakládané do cukru se v Řecku požívají jako delikatesa[36]
  • Šalvěj křovitá (Salvia fruticosa, syn. Salvia triloba) – až 120 cm vysoký suchomilný keř rozšířený ve východním Středomoří, pěstován jako alternativa šalvěje lékařské a jako medonosná rostlina[37]
  • Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) – polokeř původní v jižní a jihovýchodní Evropě, pěstovaný i zplaňující po celém světě, prastará kulturní rostlina[38]
  • Šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa) – mohutná vytrvalá bylina vlhkých lesů, převážně v horách a říčních údolích střední a jižní Evropy, Balkánu a Kavkazu; trichomy na lodyze vylučují lepkavou, silně vonící pryskyřici[39]
  • Šalvěj levandulolistá (Salvia lavandulifolia) – ve Španělsku rostoucí nízký keř je užíván podobně jako šalvěj lékařská[40]
  • Šalvěj luční (Salvia pratensis) – nápadná luční vytrvalá bylina hojná zvláště v teplých oblastech, areál rozšíření v jižní, střední a východní Evropě a Malé Asii[41]
  • Šalvěj muškátová (Salvia sclarea) – dvouletá nebo vytrvalá bylina pocházející ze Středomoří, jihozápadní a Střední Asie. Léčivé účinky porovnatelné se šalvějí lékařskou, široce využívané jsou její aromatické látky, pěstována též pro okrasu[30]
  • Šalvěj nicí (Salvia nutans) – stepní a lesostepní oblasti východní Evropy
  • Šalvěj osténkatá (Salvia spinosa) – severní Afrika, Arabský poloostrov, jihozápadní Asie
  • Šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata) – od Středomoří po Střední Asii, v ČR pravděpodobně zdomácnělý archeofyt rostoucí roztroušeně v termofytiku a mezofytiku; významná nektarodárná rostlina[42]
  • Šalvěj rakouská (Salvia austriaca) – submediteránně-euroasijský duh, v ČR původně rostla v teplých jihomoravských úvalech, ještě na konci 20. století byly ojedinělé nálezy udávány z okolí Újezdu u Brna[43], v roce 2013 nalezena na Znojemsku[44]
  • Šalvěj sporýšová (Salvia verbenaca) – Makaronézie, Britské ostrovy, Středomoří, Malá Asie, Kavkaz
  • Šalvěj stříbřitá (Salvia argentea) – Středomoří
  • Šalvěj zahradní (Salvia viridis) – mediteránní jednoletka, hojně i v ČR pěstována jako okrasná pro dekorativní barevné listeny[45]
  • Salvia tomentosa – polokeř jihovýchodní Evropy až západní Asie, blízce příbuzný druh šalvěje lékařské s podobným medicínským i kulinářským využitím[46]
  • Salvia miltiorrhiza – světlomilná trvalka severovýchodní Číny, s dlouhou tradicí a komplexním využitím v čínské medicíně[47]
  • Salvia dianthera (dříve Meriandra abyssinica) – východní Afrika, Arabský poloostrov, Indie
  • Salvia majdae (dříve Zhumeria majdae) – hory Íránu
  • Salvia dorystaechas (dříve Dorystaechas hastata) – endemit jihozápadního Turecka
  • Rozmarýn lékařský (Salvia rosmarinus, dříve Rosmarinus officinalis) – Středomoří, známá a oblíbená aromatická bylina
  • Perovskie lebedolistá (Salvia yangii, dříve Perovskia atriplicifolia) – Střední Asie, často pěstována pro okrasu jako tzv. „ruská šalvěj“[48]
Detail na listy a jasně červené květy šalvěje zářivé u zídky na záhonu
Šalvěj zářivá

Původem z Nového světaː

  • Šalvěj bílá (Salvia apiana) – světlomilný, až 1,5 m vysoký polokeř jihozápadu Severní Ameriky, pěstován jako zdroj jedlých semen americkými indiány, drcené listy byly využívány jako šampon, koření, přísada do koupele, sušené jako vykuřovadlo[49]
  • Šalvěj divotvorná (Salvia divinorum) – víceletá bylina původní v horách jižního Mexika, mimo původní ohniska výskytu pěstována pouze vegetativně pro svůj obsah halucinogenních látek
  • Šalvěj hispánská (Salvia hispanica) – až 1 m vysoká trvalka rostoucí od jihu Severní Ameriky po centrální Mexiko, zdroj semínek chia[50]
  • Šalvěj kalifornská (Salvia columbariae) – jednoletka nebo trvalka jihozápadu Severní Ameriky, pěstována jako zdroj jedlých semen už Aztéky[51]
  • Šalvěj Greggova (Salvia greggii) – keř či polokeř z jižního Texasu a Mexika, podílející se na vyšlechtění mnoha atraktivních zahradních kultivarů
  • Šalvěj pomoučená (Salvia farinacea) – Mexiko, jih USA, často pěstována v různých okrasných kultivarech
  • Šalvěj přehrnutá (Salvia reflexa ) – centrální oblasti USA, Mexiko
  • Šalvěj rozkladitá (Salvia patens) – Mexiko, Střední Amerika
  • Šalvěj slatinná (Salvia uliginosa) – Brazílie, Argentina
  • Šalvěj šarlatová (Salvia coccinea) – Střední Amerika, okrasná, medonosná a léčivá rostlina[52]
  • Šalvěj zářivá (Salvia splendens) – trvalka původem z Braziílie, populární v okrasných výsadbách nebo jako hrnková rostlina (v českých podmínkách pouze jako letnička)
  • Salvia elegans – původem z Mexika, přezdívaná ananasová šalvěj; široce pěstována jako okrasný keř nebo polokeř s listy, které voní jako ananas
  • Salvia leucantha – mohutný velmi aromatický polokeř původem ze středního Mexika, pěstován jako okrasná květina v teplém podnebí pro bílé převislé květy, které vyrůstají z chlupatých modrých nebo fialových listenů.[53]
  • Salvia microphylla pochází z Mexika, je to drobný keř známý pro jasně červené (někdy růžové nebo bílé) květy a jeho listy, které voní po černém rybízu a jsou užívány jako ochucovadlo čajů a jako koření[54]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Druhy přirozeně rostoucí v České republice[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1968. S. 464. 
  2. a b Salvia L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. [s.l.]: Workman Publishing Company, 2004. ISBN 978-0-88192-671-2. S. 15–17. (anglicky) 
  4. a b c d e f WILL, Maria; CLASSEN-BOCKHOF, Regine. Time to Split Salvia s.l. (Lamiaceae) – New Insights from Old World Salvia Phylogeny [online]. [cit. 2018-08-05]. Dostupné online. 
  5. Tropicos | Name - Salvia L.. www.tropicos.org [online]. [cit. 2018-08-02]. Dostupné online. 
  6. SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. [s.l.]: Workman Publishing Company, 2004. ISBN 978-0-88192-671-2. S. 15–17. (anglicky) 
  7. a b WALKER, Jay B.; SYTSMA, Kenneth J.; TREUTLEIN, Jens. Salvia (Lamiaceae) is not monophyletic: implications for the systematics, radiation, and ecological specializations of Salvia and tribe Mentheae. American Journal of Botany. 2004-07-01, roč. 91, čís. 7, s. 1115–1125. Dostupné online [cit. 2018-01-07]. ISSN 1537-2197. DOI:10.3732/ajb.91.7.1115. (anglicky) 
  8. a b c d DREW, Bryan T.; GONZÁLEZ-GALLEGOS, Jesús Guadalupe; XIANG, Chun-Lei. Salvia united: The greatest good for the greatest number. Taxon. 2017-02-22, roč. 66, čís. 1, s. 133–145. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-09. DOI:10.12705/661.7. 
  9. Starý dobrý rozmarýn je nově šalvěj rozmarýnová - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  10. KEELER, Kathy. What Happened to Rosemary? [online]. 2018-08-26 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  11. a b SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  12. Salvia – šalvěj • Pladias: Databáze české flóry a vegetace. pladias.cz [online]. [cit. 2020-09-28]. Dostupné online. 
  13. a b c WHITTLESEY, John. The Plant Lover´s Guide to Salvias. London: Timber Press, 2014. ISBN 978-1-60469-419-2. 
  14. Zpracováno na základě profilů rostlin na stránkách Botany.cz a v databázi Pladias
  15. Salvia pomifera Apple Sage PFAF Plant Database. pfaf.org [online]. [cit. 2020-01-08]. Dostupné online. 
  16. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-09-28]. Dostupné online. 
  17. a b c MCVICAROVÁ, Jekka. Velká kniha o bylinkách. Praha: Knižní klub, 2005. ISBN 80-242-1218-8. S. 232-235. 
  18. SALVIA AEGYPTIACA L. – šalvěj / šalvia | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  19. SALVIA QUITENSIS Benth. – šalvěj / šalvia | BOTANY.cz. botany.cz [online]. [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  20. a b Štěpánková J. (2000): Salvia L. – šalvěj. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Štěpánková J. (eds), Květena České republiky 6, p. 694–707, Academia, Praha.
  21. SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  22. MAREŠOVÁ, Simona. Obsahové látky rodu Salvia L.. Lednice: Mendelova univerzita, 2010. 
  23. a b BIGELOW, Barbara C.; EDGAR, Kathleen J. The UXL Encyclopedia of Drugs & Addictive Substances. [s.l.]: Thomson-Gale, 2006. ISBN 1-4144-0444-1. 
  24. Rudolf Hänsel, Konstantin Keller, Horst Rimpler, G. Schneider (Hrsg.): Hagers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. 6. Drogen P–Z. 5. Auflage. Springer, Berlin, Heidelberg 1994, ISBN 3-540-52639-0, Salvia S. 538–574.
  25. a b c ZENTRICH, Josef Antonín. Encyklopedie moderního bylinářství, svazek III (P-Z). Olomouc: Fontána, 2014. ISBN 978-80-7336-771-8. S. 1072-1073. 
  26. Rancho Santa Ana Botanic Garden. Salvia apiana Jepson [online]. USDA [cit. 2012-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  28. CLEVELY, Andi; RICHMONDOVÁ, Catherine. Bylinky. Ilustrovaná encyklopedie. Praha: Svojtka & Co., 2002. ISBN 80-7237-501-6. S. 111-112. 
  29. TILDESLEY, N. T.; KENNEDY, D. O.; PERRY, E. K.; BALLARD, C. G.; SAVELEV, S.; WESNES, K. A.; SCHOLEY, A. B. Salvia lavandulaefolia (Spanish sage) enhances memory in healthy young volunteers. Pharmacology Biochemistry and Behavior. 2003, s. 669–674. DOI:10.1016/S0091-3057(03)00122-9. PMID 12895685. (anglicky) 
  30. a b BOTANY.cz » SALVIA SCLAREA L. – šalvěj muškátová / šalvia muškátová. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  31. DUCHOVÁ, Iveta. Využití rostlin z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) ve výživě.. Brno: Masarykova univerzita, 2008. S. 49. 
  32. DUŠKOVÁ, Daniela. Kvetou, voní, zdobí i listem, netrpí chorobami: šalvěj lékařská, zářivá, zahradní, lesní…. www.ireceptar.cz [online]. 2016-02-18 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  33. TAITLOVÁ, Adéla. Pestrý svět šalvějí: trvalky a letničky s ozdobnými listy i květy. www.ireceptar.cz [online]. 2014-07-17 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  34. BOTANY.cz » SALVIA AETHIOPIS L. – šalvěj etiopská / šalvia etiopská. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-15]. Dostupné online. 
  35. BOTANY.cz » SALVIA NEMOROSA L. – šalvěj hajní / šalvia hájna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  36. Salvia pomifera Apple Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  37. BOTANY.cz » SALVIA FRUTICOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  38. BOTANY.cz » SALVIA OFFICINALIS L. – šalvěj lékařská / šalvia lekárska. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  39. BOTANY.cz » SALVIA GLUTINOSA L. – šalvěj lepkavá / šalvia lepkavá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  40. Salvia lavandulifolia Spanish Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  41. BOTANY.cz » SALVIA PRATENSIS L. – šalvěj luční / šalvia lúčna. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  42. BOTANY.cz » SALVIA VERTICILLATA L. – šalvěj přeslenitá / šalvia praslenatá. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-17]. Dostupné online. 
  43. SLAVÍK, Bohumil (ed.). Květena České republiky, sv. 6. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0306-1. S. 699-700. 
  44. NĚMEC, Radomír. První nález šalvěje rakouské ( Salvia austriaca ) na Znojemsku. Thayensia [online]. 2013 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online. 
  45. BOTANY.cz » SALVIA VIRIDIS L. – šalvěj zahradní / šalvia zelená. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  46. BOTANY.cz » SALVIA TOMENTOSA Mill. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  47. Salvia multiorrhiza Dan Shen PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  48. Magazinzahrada.cz [online]. 2014-06-05 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  49. Salvia apiana White Sage, Compact white sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  50. Salvia hispanica Mexican Chia, Chia PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  51. Salvia columbariae Chia, Ziegler's sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  52. BOTANY.cz » SALVIA COCCINEA Buc’hoz ex Etl. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  53. BOTANY.cz » SALVIA LEUCANTHA Cav. – šalvěj / šalvia. botany.cz [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 
  54. Salvia microphylla Blackcurrant Sage PFAF Plant Database. www.pfaf.org [online]. [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LAVENDER, Susan; FRANKLIN, Anna. Magické rostliny, aneb, Byliny od A do Z.. Praha: Volvox Globator, 1999. ISBN 80-7207-279-X. 
  • CLEBSCH, Betsy. The New Book of Salvias. Sage for Every Garden. Portland: Timber Press, 2003. Dostupné online. ISBN 0-88192-369-9. (anglicky) 
  • HEJNÝ; SLAVÍK, B. Květena ČR. Svazek 1. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5. 
  • SUTTON, John. The Gardener's Guide to Growing Salvias. Brunel House: David & Charles Publisher, 1999. Dostupné online. ISBN 0-7153-0803-3. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]