Borovice blatka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBorovice blatka
alternativní popis obrázku chybí
Borovice blatka
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Pinus
Podsekce Pinus
Druh borovice zobanitá (Pinus uncinata)
Trinomické jméno
Pinus uncinata subsp. uliginosa
(Neumann ex Wimm.) Businský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa , resp. Pinus rotundata) je středoevropský endemit, který společně s borovicí lesní (Pinus sylvestris) vytváří unikátní rašelinné lesy. V České republice se přirozeně vyskytuje na Třeboňsku a na šumavských rašeliništích (viz např. Rašeliniště Kapličky) a Slavkovském lese, na Moravě na Rejvízu v Hrubém Jeseníku.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus rotundata Link.
  • Pinus hartenbergiensis Liebich
  • Pinus mugo var. uncinata Fenaroli
  • Pinus montana var. uncinata Pilg.
  • Pinus mugo subsp. rotundata (Link) Janchen & H. Neumayer
  • Pinus mugo subsp. uncinata var. rotundata (Link) Domin
  • Pinus uliginosa Neumann ex Wimm.
  • Pinus uncinata var. rotundata (Link) Antoine

Systematické členění[editovat | editovat zdroj]

O taxonomické zařazení borovice blatky se vedou spory: bývá označována jako poddruh borovice zobanité (Pinus uncinata), nebo jako samostatný druh (Pinus rotundata). Někteří dokonce oba poddruhy, borovici pyrenejskou a blatku, považují za poddruhy druhu Pinus mugo Turra.

V moderní literatuře převládá označení blatky jako poddruh borovice zobanité.

Systematické členění pojímající blatku jako poddruh borovice zobanité:

Pinus uncinata Ramond ex DC., 1805 – borovice zobanitá

U této borovice se rozlišují dvě subspecie:

  • 1) Pinus uncinata subsp. uncinata Rajone, 1805 – borovice pyrenejská
  • 2) Pinus uncinata subsp. uliginosa (Neumann ex Wimm.) Businský – borovice blatka (b. bažinná)

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Tento poddruh (resp. druh) vykazuje nejmenší areál rozšíření a největší ekologickou specializaci v rámci agregátu P. mugo. Vyskytuje se jen v prostoru podél severního úpatí a dále na sever od masívu Alp, s těžištěm v jihozápadních a jižních Čechách. Nejzápadnější výskyt je v pohoří Schwarzwald v jihozápadním Německu, nejseverněji ve střední části Krušných hor (Božídarské rašeliniště) a v polském Kladsku. Na východě Hrubý Jeseník (Rejvíz). Jde o poddruh specializovaný na rašeliniště zejména přechodového typu. Polykormní jedinci, vyskytující se hojně na rašeliništích v jihozápadních Čechách, patří k mezidruhovým křížencům tohoto druhu s klečí (Pinus mugo).

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem je velice podobná borovici lesní, s níž navíc snadno vytváří křížence (stejně jako s klečí (Pinus mugo), takže najít porost čistých blatek je leckdy obtížné i v místech jejich přirozeného a teoreticky hojného výskytu. Druh je považován za kriticky ohrožený vzhledem k úbytku přirozených stanovišť a nebezpečně rozsáhlému rozřeďování jeho genomu křížením.

Pokud není ovlivněna mezidruhovou hybridizací, je to v dospělosti strom střední výšky (12–20 m), monokormní, vzpřímený, s kuželovitou a kompaktní korunou. Šišky jsou 2,7–5,4 cm dlouhé, kuželovité až vejčité, slabě zygomorfní. Pupek (umbo) má krátký se slabě zahnutým ostnem. Na rozdíl od borovice lesní a jejích kříženců, u kterých je stopka koneletů (jednoletých šištic) ohnutá, mají její konelety přímou stopku.

Využití[editovat | editovat zdroj]

S ohledem na to, že se jedná o ohroženou populaci, je většina nalezišť tohoto taxonu u nás chráněna. V poslední době bývá pro svůj kompaktní habitus hojně využívána v okrasných zahradách a parkových výsadbách.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Související články[editovat | editovat zdroj]