Borovice lesní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBorovice lesní
alternativní popis obrázku chybí
Borovice lesní
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Pinus
Podsekce Pinus
Binomické jméno
Pinus sylvestris
L., 1753
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Borovice lesní

Borovice lesní (Pinus sylvestris), sosna je jehličnatý strom s mohutným, hluboko jdoucím hlavním kořenem a široce rozestřenou až plochou korunou. Může dorůst výšky až 40 metrů. Dožívá se stáří 300 až 350 let.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus rubra P. Miller, 1768
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. rubra (Miller, 1768) Cariot & St-Lager, 1889
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. hamata Steven, 1838
    • Pinus hamata (Steven, 1838) D. Sosnowsky, 1925, non Roezl, 1857
    • Pinus hamata (Steven, 1838) Fomin, 1928, non Roezl, 1857
  • Pinus kochiana Klotzsch ex C. Koch, 1849
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. kochiana (Klotzsch ex C. Koch, 1849) Eliçin 1970 (1971)
  • Pinus scotica von Willdenow ex Endlicher
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 subsp. scotica (P. K. Schott) E. Warburg in Clapham, Tutin & E. Warburg, 1952
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fastigiata Carrière, 1855
    • Pinus sylvestris Linné, 1753 f. fastigiata (Carrière, 1855) Beissner
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. fruticosa Borbás
  • Pinus sylvestris Linné, 1753 var. patula Rouy 1913
  • Pinus fominii Kondratjuk, 1950

Systematické dělení[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velikosti areálu tohoto druhu a s tím související variabilitou byl systematicky členěn do různých poddruhů nebo variet. Podle posledních prací se dělí na 4 variety:

  • Pinus sylvestris var. sylvestris
  • Pinus sylvestris var. lapponica Hartm., 1849
  • Pinus sylvestris var. mongolica Litv., 1905
  • Pinus sylvestris var. hamata Steven, 1838

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Borka borovice lesní

Kůra dolní části kmene je šedohnědá, deskovitě rozpukaná, v horní části a u větví má barvu rezavou, konce větví jsou pokryty kůrou zelenou. Kořenový systém je založen na existenci mohutného, do hloubky jdoucího hlavního kořene. Jehlice dlouhé 4 - 8 cm vyrůstají ve svazečcích po dvou z brachyblastů. Kvete v dubnu až červnu (poprvé ve stáří 15 - 20 let). Samčí šištice jsou sírově žluté a vyrůstají na bázi letorostů, samičí růžově červené a lze je nalézt jednotlivě až po třech na koncích větví pod vrcholovým pupenem. Dozrávají v 3 - 10 cm dlouhé, kuželovitě vejcovité šišky dva až tři roky.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Mapa rozšíření (areálu) borovice lesní

Areál borovice lesní zahrnuje mírný a chladnější pás celé Eurasie; jižní hranice areálu leží přibližně mezi 45º a 50º s. š., na sever se vyskytuje zhruba až po polární kruh. V Evropě ji výjimečně nacházíme i ve Středomoří, ale např. se přirozeně nevyskytuje na jižní Ukrajině a v jižním Rusku. Nejsevernější výskyt v Evropě je hlášen z Laponska.

V Severní Americe je pěstována pouze lesnicky.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Borový les

Ekologické nároky jsou nevyhraněné; jde o výrazně světlomilný strom, který se přizpůsobí velmi rozličným podmínkám. Dobře snáší sucho a chudou půdu, proto roste i na skalách, sutích či písčitých půdách (bory na písčitých půdách). Ve vichřici se zpravidla nevyvrací, ale láme.

Z hlediska ekologie můžeme rozlišit 2 varianty:

  • chlumní - pionýrská: roste v monokulturách, zmlazuje se na minerální půdě na pasekách a na otevřených plochách. V mládí rychle odrůstá, brzy plodí, nesnáší konkurenci jiných druhů.
  • náhorní - klimaxová: roste ve směsích (se smrkem, jedlí a bukem) ve vyšších polohách (700 - 1100 m), ale sestupuje i do nižších poloh. Zmlazuje se pod porostem a špatně snáší otevřená stanoviště (paseky). Do výšky předrůstá své konkurenty (smrk), dorůstá až do 40 m a má vysokou produkci dřeva.

V některých lokalitách je vytlačována nepůvodními druhy borovic: v NP Podyjí borovicí černou (poznáme ji podle delších jehlic), v NP České Švýcarsko borovicí vejmutovkou (jehlice ve svazečku po pěti).

Využití[editovat | editovat zdroj]

Poskytuje vynikající pružné, lehké a měkké pryskyřičnaté dřevo s výraznou kresbou letokruhů. Používá se na výdřevu v dolech a na výrobu pražců. Je též jedním z nejvhodnějších dřev na stavbu lodí. Vynikající je i jako palivo.

Pryskyřice je zdrojem terpenických látek.

Krom toho je vysazována pro zpevnění sutí a písčitých půd a jako okrasný strom.

Borovice lesní v Polsku

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-11]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • Květena ČSR, díl 1 (S. Hejný, B. Slavík (Eds.) 1988. – Praha: Academia, s. 289–308. – ISBN 80-200-0643-5
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]