Borovice himálajská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxBorovice himálajská
alternativní popis obrázku chybí
Habitus borovice himálajské
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďborovicovité (Pinaceae)
Rodborovice (Pinus)
PodrodStrobus
SekceQuinquefoliae
PodsekceStrobus
Binomické jméno
Pinus wallichiana
A.B.Jacks., 1938
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice himálajská (Pinus wallichiana) je asijský druh vysokohorské pětijehličné borovice, občas se vyskytující v parkových a zahradních výsadbách v Česku. Pro své dlouhé převislé jehlice, velké šišky a nádherný habitus je považována za jednu z nejkrásnějších borovic.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus excelsa Wallich, 1832
  • Pinus strobus var. excelsa Loudon, 1842
  • Pinus pendula Griffith, 1847
  • Pinus griffithii Mc Clell., 1923

Taxonomické členění, rozdíly a výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rozlišují se 2 subspecie (poddruhy):

  • Pinus wallichiana subsp. wallichiana – jehlice (6–)10–20 cm dlouhé, obvykle převislé; výhony vždy lysé.

Výskyt: Himálaje, na východě zasahuje až po Bhútán a přilehlá horská pásma na západě. V Česku se občas vyskytuje v parcích a zahradách.

  • Pinus wallichiana subsp. bhutanica (Grierson & al.) Businský, 1999 – jehlice (12–)15–25 (32) cm dlouhé, převislé až nápadně visící; výhony (letorosty) řídce až hustě pýřité nebo olysalé, vzácně lysé.

Výskyt: Východní Himálaje (od Bhútánu na východ) a přilehlá horská pásma na východě až po severní Myanmar a severozápadní Yunnan. (V podmínkách střední Evropy nemá šanci na přežití.)

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Strom až 50 m vysoký, o průměru kmene až 120 cm, s široce kuželovitou korunou. Kůra v mládí šedozelená, později se mění na tmavě popelavou borku, ve stáří destičkovitě se odlupující. Letorosty modrozelené, lysé, ojíněné, později žlutohnědé a lesklé. Pupeny podlouhle vejčité, 6–12 mm, bíle pryskyřičnaté. Jehlice po 5 ve svazečku, měkké a ohebné. Starší ročníky jehlic výrazně převislé, 10–18 cm dlouhé, na vnitřních stranách s modrobělavými řadami průduchů. Šišky na konci větví po 1–5 na 3–5 cm dlouhých stopkách, válcovité, 15–27 × 3,5–5 cm, dozrávají začátkem září. Plodní šupiny mají vypouklé, podélně vrásčité, s tupým tmavohnědým pupkem. Semena hnědá, vejčitá, s dlouhým, šikmo uťatým křídlem.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste ve vysokých horách (1600–4000 m n. m.). Je slunnou až poloslunnou dřevinou, vyžaduje propustnou, ale vlhkou půdu s dostatkem živin. V Česku je pěstována občas v parcích, ale je citlivá na naše klima, zvláště na velké teplotní výkyvy

Využití[editovat | editovat zdroj]

Poskytuje cenné trvanlivé dřevo, v jižní Evropě je běžně používána jako okrasná parková dřevina.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

S borovicí vejmutovkou se kříží a tento kříženec byl nazván borovice SchwerinovaPinus × schwerini podle německého dendrologa von Schwerina, v jehož parku ve Wendisch – Wilmersdorfu u Berlína vyrostl ze semen neznámého původu. Tento kříženec je v našich podmínkách mnohem odolnější.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.2. 4. září 2021. Dostupné online. [cit. 2021-10-05]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]