Borovice Banksova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBorovice Banksova (banksovka)
alternativní popis obrázku chybí
Borovice Banksova
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Trifoliae
Podsekce Contortae
Binomické jméno
Pinus banksiana
Lamb., 1803
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice Banksova (Pinus banksiana Lamb.), též zvaná „banksovka“, je severoamerický druh rodu Pinus (borovice) s dvěma jehlicemi ve svazečku a s vícečlánkovými letorosty (vytváří 2 přesleny za jedno vegetační období).

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

homotypická

  • Pinus divaricata Aiton,

(Variety Pinus divaricata var. latifolia a Pinus divaricata var. hendersonii jsou vedeny jako synonyma Pinus contorta subsp. latifolia)

  • Pinus hudsonica Poir.
  • Pinus rupestris Michx.
  • Pinus sylvestris var. divaricata Aiton

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Menší strom, někdy keřovitého vzrůstu, dorůstající do 20 (25) m, kmen často křivolaký (podle původu), větve nepravidelné, řídce zachvojené, dva přesleny v jednom roce. Kůra vytváří tenkou, černošedou, šupinatou borku. Pupeny jsou smolnaté, 1 cm dlouhé, letorosty žlutavé, později se zbarvují do hněda. Jehlice po dvou ve svazečku, velmi krátké (obvykle 2-3 cm). Šišky přisedlé, po 2-3 v přeslenu, hladké, žlutohnědé, později šedavé. Některé šišky jsou serotinní (otevírají se např. při požáru), tzn. zůstávají zavřené na stromě i s klíčivými semeny více let.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Zaujímá celou Severní Ameriku od západního k východnímu pobřeží a tvoří zde rozsáhlé lesy. V Kanadě patří mezi nejrozšířenější borovice a zasahuje až k severnímu polárnímu kruhu.

U nás se vyskytuje občas i v lesních porostech, kam byla ve větším měřítku pokusně vysazována na přelomu 19. a 20. století spolu s americkými druhy borovicí vejmutovkou a borovicí tuhou jako náhrada za naši borovici lesní, u které byly v té době pozorovány velké ztráty na sazenicích sypavkou.

Detail šišky a jehlic

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Tento druh patří mezi pionýrské druhy, tzn. obsazuje holé plochy a bezlesí. V mládí (cca do 25 let) rychle roste, pak její růst zpomaluje a brzy začíná plodit. Vyskytuje se v monokulturách na chudých, písčitých a skalnatých stanovištích. Z borovic je nejodolnější proti zimě a nejskromnější v požadavcích na půdu a klima.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Tento druh se hodí jako pionýrská dřevina všude tam, kde jsou chudé písčité a skalnaté půdy s nedostatkem vláhy. Používá se pro pěstování v lignikulturách (porosty určené pro produkci biomasy s krátkým obmýtím). Pro její introdukci je třeba volit správný původ (vhodnou provenienci) - jako ostatně u většiny introdukovaných druhů. V poslední době bývá stále častěji používána pro zahradní a parkové výsadby, protože svým nepravidelným habitem vhodně kontrastuje s pravidelnými křivkami staveb a výsadeb.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]