Borovice Coulterova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBorovice Coulterova
alternativní popis obrázku chybí
Borovice Coulterova
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod borovice (Pinus)
Podrod Pinus
Sekce Trifoliae
Podsekce Ponderosae
Binomické jméno
Pinus coulteri
D. Don, 1837
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pinus coulteri
Pinus coulteri

Borovice Coulterova (Pinus coulteri D. Don, 1836) je severoamerický druh tříjehličné borovice, která je zajímavá především svými šiškami, jedněmi z největších a nejtěžších ze všech jehličnanů.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus macrocarpa Lindley, 1840
  • Pinus Sabina Coulteri Loudon, 1842
  • Pinus Sabiniana Parry, 1858 non Douglas

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Strom 13-25 m vysoký, se silnými, vodorovně rozloženými větvemi, které tvoří řídké přesleny. Spádný kmen, téměř černá silná borka, hrubě rozpraskaná. Letorosty silné, modravě bělavě ojíněné, lysé. Pupeny přišpičatělé, 25- 40 mm, pryskyřičnaté. Jehlice po 3, velmi tuhé, vzpřímené, tmavě modrozelené, 12-25 cm, drsné, s průduchy, tvořící husté olistění větví. Šišky veliké a těžké (nezralé až 3 kg!), krátce stopkaté, lesklé, zralé žlutohnědé, 25-35 x 10-12 cm, pozdě otevíravé. Šupiny silné a dřevnaté, pupek dlouhý s drápovitým ostnem. Semena vejčitá, černá, jedlá, 12-18 mm, s 25-30 mm dlouhým křídlem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V západní části Severní Ameriky, (USA: Kalifornie (Coast Ranges jižně od ústí řeky Sacramento); SZ Mexiko: sev. Baja California]. U nás velmi vzácně, pouze několik mladších exemplářů (Průhonice), špatně snáší naše klima.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste v polohách od 900 do 1800 m. Výrazně slunná dřevina. U nás trpí mrazem, a proto je její pěstování ve střední Evropě nevhodné. Na překryvu jejího areálu s areálem borovice Jeffreyovy tvoří mezidruhové hybridy. V arboretu Sofronka rostou plodní trojnásobní zpětní kříženci s tímto druhem [Pinus (jeffreyi x coulteri) x jeffreyi x jeffreyi] ve věku cca 40 let, vzniklí z kontrolovaného křížení.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jako zdroj dřeva se příliš nehodí: má spádný kmen a je příliš větevnatá. Používá se v okrasných výsadbách jako dekorativní strom s obrovskými šiškami.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V některých amerických státech (např. v Kalifornii) je zakázáno vysazovat ji do okrasných výsadeb a parků z důvodu možného zranění pádem šišek.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., *Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.