Borovice Coulterova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Borovice Coulterova

alternativní popis obrázku chybí
Borovice Coulterova
Stupeň ohrožení podle IUCN
Téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: nahosemenné (Pinophyta)
Třída: jehličnany (Pinopsida)
Řád: borovicotvaré (Pinales)
Čeleď: borovicovité (Pinaceae)
Rod: borovice (Pinus)
Podrod: Pinus
Sekce: Trifoliae
Podsekce: Ponderosae
Binomické jméno
Pinus coulteri
D. Don, 1837
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pinus coulteri
Pinus coulteri

Borovice Coulterova (Pinus coulteri D. Don, 1836) je severoamerický druh tříjehličné borovice, která je zajímavá především svými šiškami, jedněmi z největších a nejtěžších ze všech jehličnanů.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • Pinus macrocarpa Lindley, 1840
  • Pinus Sabina Coulteri Loudon, 1842
  • Pinus Sabiniana Parry, 1858 non Douglas

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Strom 13-25 m vysoký, se silnými, vodorovně rozloženými větvemi, které tvoří řídké přesleny. Spádný kmen, téměř černá silná borka, hrubě rozpraskaná. Letorosty silné, modravě bělavě ojíněné, lysé. Pupeny přišpičatělé, 25- 40 mm, pryskyřičnaté. Jehlice po 3, velmi tuhé, vzpřímené, tmavě modrozelené, 12-25 cm, drsné, s průduchy, tvořící husté olistění větví. Šišky veliké a těžké (nezralé až 3 kg!), krátce stopkaté, lesklé, zralé žlutohnědé, 25-35 x 10-12 cm, pozdě otevíravé. Šupiny silné a dřevnaté, pupek dlouhý s drápovitým ostnem. Semena vejčitá, černá, jedlá, 12-18 mm, s 25-30 mm dlouhým křídlem.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

V západní části Severní Ameriky, (USA: Kalifornie (Coast Ranges jižně od ústí řeky Sacramento); SZ Mexiko: sev. Baja California]. U nás velmi vzácně, pouze několik mladších exemplářů (Průhonice), špatně snáší naše klima.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste v polohách od 900 do 1800 m. Výrazně slunná dřevina. U nás trpí mrazem, a proto je její pěstování ve střední Evropě nevhodné. Na překryvu jejího areálu s areálem borovice Jeffreyovy tvoří mezidruhové hybridy. V arboretu Sofronka rostou plodní trojnásobní zpětní kříženci s tímto druhem [Pinus (jeffreyi x coulteri) x jeffreyi x jeffreyi] ve věku cca 40 let, vzniklí z kontrolovaného křížení.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jako zdroj dřeva se příliš nehodí: má spádný kmen a je příliš větevnatá. Používá se v okrasných výsadbách jako dekorativní strom s obrovskými šiškami.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V některých amerických státech (např. v Kalifornii) je zakázáno vysazovat ji do okrasných výsadeb a parků z důvodu možného zranění pádem šišek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.2. 4. září 2016. Dostupné online. [cit. 2016-09-18]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUSINSKÝ, R. 2004. Komentovaný světový klíč rodu Pinus L. – Závěrečná zpráva „Výzkum a hodnocení genofondu dřevin z aspektu sadovnického použití“, Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, Průhonice.
  • KAŇÁK, J. 2004. Možnosti a úskalí introdukce některých druhů rodu Pinus. [Possibilities and difficulties of introduction of some species of Pinus genus.] In: Karas, J., *Kobliha, J. (eds.): Perspektivy lesnické dendrologie a šlechtění lesních dřevin. Sborník z konference. Kostelec n. Č. lesy, 12. – 13. 5. 2004. Praha, FLE ČZU, s. 76-84. ISBN 80-213-1164-9.
  • PILÁT, A. 1964. Jehličnaté stromy a keře našich zahrad a parků. – Nakladatelství ČSAV, Praha.
  • POKORNÝ, J. 1963. Jehličnany lesů a parků. – SZN, Praha.