Vrápenec malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vrápenec malý

Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: Živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: letouni (Chiroptera)
Podřád: netopýři (Microchiroptera)
Čeleď: vrápencovití (Rhinolophidae)
Podčeleď: vrápenci (Rhinolophinae)
Rod: Vrápenec (Rhinolophus)
Druh: vrápenec malý (R.hipposideros)
Binomické jméno
Rhinolophus hipposideros
Bechstein, 1800
Rozšíření vrápence malého (červeně).
Rozšíření vrápence malého (červeně).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros, Bechstein, 1800) je kriticky ohrožený druh netopýrů ČR. Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě a vrápenec malý je z tohoto důvodu považován za celosvětově ohrožený druh.

Vrápenec malý v letu

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Hmotnost: 3 až 9g.
  • Rozpětí křídel: 192 až 254mm.
  • Délka těla: 37 až 47mm.
  • Délka ocasu: 22 až 33mm.
  • Délka ušního boltce: 14,5 až 19mm.
  • Srst je šedobílá a na břiše světlejší.
  • Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy.
  • Létací blána hnědočervené barvy.
  • Mladí jedinci jsou tmavší.

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření vrápence malého zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a zasahuje až do střední Asie. Ještě v roce 1980 byl považován v Československu za hojný druh[2]. Na území ČR dosahuje severní hranice rozšíření. Výskyt vrápence malého v ČR je vázán především na teplejší oblasti s dostatkem podzemních prostorů vhodných pro zimování a úkryt. Vyskytuje se zejména v nižších a středních polohách.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Původními letními úkryty vrápence malého byly krasové jeskyně, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména zámků a kostelů. V zimním období vyhledává vrápenec malý jeskyně, štoly a sklepy. Zimuje v teplejších jeskynních prostorách s minimálním prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 9 °C a téměř 100% vlhkostí. Zde zimuje zcela výhradně jednotlivě. Při zimování se zcela balí do létací blány a svým tvarem připomíná hrušky. Zimní spánek (hibernace) nastává zpravidla od října do dubna. Mezi úkryty přeletuje vrápenec malý pouze na krátké vzdálenosti; je to druh relativně stálý.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Letní kolonie jsou tvořeny zpravidla 10 až 150 dospělými samicemi. Vznikají od konce dubna a rozpadají se asi v polovině srpna. Samci žijí v létě samostatně a se samicemi se setkávají na podzim před začátkem zimování. Maximální věk vrápence malého, zjištěný na českém území, je 26 roků. Zimní úkryty jsou obsazovány od září do listopadu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci vrápence malého pohlavně dospívají koncem prvého roku života, samice obvykle až v druhem roce. Páření probíhá obvykle na podzim a samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve své děloze v inaktivním stavu a k oplodnění vajíčka dochází až po ukončení zimního spánku. Mláďata (obvykle 1) se rodí koncem května až začátkem června a samice je zprvu nosí na břiše.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní část potravy vrápence malého tvoří noční motýli a dvoukřídlí.

Hodnota druhu[editovat | editovat zdroj]

Vrápenec malý se živí některými škodlivými druhy hmyzu, je proto užitečný.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Příčinami rychlého poklesu početnosti je zejména rušení v letních a zimních úkrytech a jejich ubývání a pravděpodobně zvýšená chemizace životního prostředí insekticidy a zřejmě i globální klimatické změny.

Ochrana spočívá především v zajištění klidu na zimovištích a místech letních kolonií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. IUCN Red List 2015.4. 30. listopadu 2015. Dostupné online.
  2. HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Vrápenec malý, s. 81.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARUŠ, V., Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, SZN Praha 1989. ISBN 80-209-0060-8. Str. 71 - 72

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]