Vrápenec malý

Vrápenec malý
	Vrápenec malý v jeskyni Arnoldka
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	savci (Mammalia);
Řád	letouni (Chiroptera);
Podřád	kaloňotvaří (Yinpterochiroptera);
Nadčeleď	vrápencovci (Rhinolophoidea);
Čeleď	vrápencovití (Rhinolophidae);
Podčeleď	vrápenci (Rhinolophinae);
Rod	vrápenec (Rhinolophus);
Binomické jméno
	Rhinolophus hipposideros; (Bechstein, 1800)
	Rozšíření vrápence malého (červeně). Rozšíření vrápence malého (červeně).
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) je kriticky ohrožený druh letounů ČR patřící mezi vrápence. Populace tohoto v minulosti hojného netopýra jsou v ČR na hranici rozšíření tohoto druhu a mnohé populace jsou navíc izolované od ostatních. Výrazný pokles početnosti je registrován po celé Evropě, Mezinárodní svaz ochrany přírody však považuje druh za málo dotčený.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost: 3 až 9 g.
Rozpětí křídel: 192 až 254 mm.
Délka těla: 37 až 47 mm.
Délka ocasu: 22 až 33 mm.
Délka ušního boltce: 14,5 až 19 mm.
Srst je šedobílá a na břiše světlejší.
Na nose má nápadný blanitý výrůstek ve tvaru podkovy.
Létací blána hnědočervené barvy.
Mladí jedinci jsou tmavší.

Rozšíření a početnost[editovat | editovat zdroj]

Areál rozšíření vrápence malého zahrnuje jižní a střední Evropu, severní Afriku a zasahuje až do střední Asie. Ještě v roce 1980 byl považován v Československu za hojný druh^[2]. Na území ČR dosahuje severní hranice rozšíření. Výskyt vrápence malého v ČR je vázán především na teplejší oblasti s dostatkem podzemních prostorů vhodných pro zimování a úkryt. Vyskytuje se zejména v nižších a středních polohách.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Původními letními úkryty vrápence malého byly krasové jeskyně, od středověku však začal využívat půdy budov, zejména zámků a kostelů. V zimním období vyhledává vrápenec malé jeskyně, štoly a sklepy. Zimuje v teplejších jeskynních prostorách s minimálním prouděním vzduchu a s teplotou 6 až 9,5 °C a téměř 100% vlhkostí. Zde zimuje zcela výhradně jednotlivě. Při zimování se zcela balí do létací blány a svým tvarem připomíná hrušky. Zimní spánek (hibernace) nastává zpravidla od října do dubna. Mezi úkryty přeletuje vrápenec malý pouze na krátké vzdálenosti; je to druh relativně stálý.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Letní kolonie jsou tvořeny zpravidla 10 až 150 dospělými samicemi. Vznikají od konce dubna a rozpadají se asi v polovině srpna. Samci žijí v létě samostatně a se samicemi se setkávají na podzim před začátkem zimování. Maximální věk vrápence malého, zjištěný na českém území, je 26 roků. Zimní úkryty jsou obsazovány od září do listopadu.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samci vrápence malého pohlavně dospívají koncem prvého roku života, samice obvykle až ve druhém roce. Páření probíhá obvykle na podzim a samice si uchovává po celou dobu zimování spermie ve své děloze v inaktivním stavu a k oplodnění vajíčka dochází až po ukončení zimního spánku. Mláďata (obvykle 1) se rodí koncem května až začátkem června a samice je zprvu nosí na břiše.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Hlavní část potravy vrápence malého tvoří noční motýli a dvoukřídlí.

Hodnota druhu[editovat | editovat zdroj]

Vrápenec malý se živí některými škodlivými druhy hmyzu, je proto užitečný.

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Příčinami rychlého poklesu početnosti je zejména rušení v letních a zimních úkrytech a jejich ubývání a pravděpodobně zvýšená chemizace životního prostředí insekticidy a zřejmě i globální klimatické změny.

Ochrana spočívá především v zajištění klidu na zimovištích a místech letních kolonií.