Sasanka hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxSasanka hajní
alternativní popis obrázku chybí
Sasanka hajní
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod sasanka (Anemone)
Binomické jméno
Anemone nemorosa
Linné, 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sasanka hajní (Anemone nemorosa) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Sasanka patří k prvním poslům jara, je to vytrvalá bylina, nanejvýš 30 centimetrů vysoká.[1] Charakteristický je pro ni plazivý oddenek a na konci lodyhy zpravidla jeden bílý květ s nejčastěji šesti okvětními lístky. Roste v listnatých lesích, kde je dostatek světla, vysoká vlhkost a silná vrstva humusu.

Cleaned-Illustration Anemone nemorosa.jpg

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Podle biolib.cz je pro druh s označením Anemone nemorosa používáno více rozdílných názvů, například Anemonidium nemorosum,[2] ale byly používány i Anemone nemorosa-albaAnemone pentaphylla, nebo Anemonoides nemorosa.[3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Roste v Evropě, ve východní Asii zasahuje do oblastí severní Koreje. V oblastech Severní Ameriky oblast rozšíření druhu sahá od Kalifornie až k jihovýchodnímu okraji Aljašky. [4][5][6]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

V Evropě se vyskytuje na téměř celém území až po Laponsko, s výjimkou některých teplých oblastí jako je Sicílie, Sardínie a Řecko.[4][5]

V ČR[editovat | editovat zdroj]

V České republice se sasanka vyskytuje prakticky všude. Od nížin do podhorských oblastí hojně, v horských polohách roztroušeně až vzácně, nebo chybí (max. asi do 1 000 m n. m.). V ČR se ve vyšších (alpinských) polohách nachází na území Hrubého Jeseníku, v oblasti Keprníku, a na Králickém Sněžníku.[4][5]

Morfologické znaky[editovat | editovat zdroj]

Oddenek je tmavohnědý až černý. Brzy zjara z něj vyrůstá přízemní list a jednoduchý stonek. Stonek je nejčastěji 8–25 cm vysoký, lysý nebo roztroušeně chlupatý. Často nafialovělý.[7] Většinou se zde vyskytuje jeden přízemní list.

List[editovat | editovat zdroj]

Přízemní list je dlouze řapíkatý, řapík je většinou chlupatý. Čepel má dlanitě troj- nebo pětičetnou s řapíkatými lístky, v obrysu je široce vejčitá až okrouhlá. Jednotlivé lístky čepele se dají rozdělit na prostřední třídílný a postranní dvojsečné. Všechny jsou hrubě vroubkovaně pilovité až peřenoklanné.

V horní třetině stonku se vyskytuje přeslen řapíkatých listenů. Čepel je opět troj- nebo pětičetná, v obrysu mnohoúhelníkovitá. Prostřední listen je tříklanný, postranní jsou pak dvojsečné. Všechny jsou nepravidelně hrubě nebo vroubkovaně pilovité.

Květ[editovat | editovat zdroj]

Sasanka hajní kvete v březnu až květnu. Květní stonek je obvykle jeden, výjimečně bývají dva, povrch květního stonku je ochlupený a v plném rozkvětu je přímý.

Květ miskovitého tvaru má 1,5-4,0 cm v průměru. Okvětních lístků bývá zpravidla 6 (může jich být méně i více). Jsou bílé, někdy z vnější strany růžově naběhlé. Mají souměrný vejčitý tvar. Květ je oboupohlavní, tyčinky jsou krátké (asi 4× kratší než okvětní lístek) a prašníky jsou žluté.

Plod[editovat | editovat zdroj]

Sasanka hajní patří mezi entomogamní rostliny. Plodem je nažka cca 3–5 mm velká. Ta je nekřídlatá, chlupatá, s krátkým zakřiveným zobánkem, na bázi je často drobné masíčko.

Sasankový porost v listnatém lese

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Sasanku hajní můžeme nalézt v listnatých až smíšených lesích, křovinách, na lesních loukách a pastvinách, také v obhospodařovaných sadech a parcích. Základem pro výskyt jsou kypré, vlhké humózní půdy s dostatkem světla. Tato rostlina tvoří rozsáhlé kobercovité porosty.

Svým květem tvoří součást jarního aspektu lesa, kdy využívá dostatku světla pod ještě neolistěnými stromy. Po dozrání nažek nadzemní část rostliny odumírá.

Obsahové látky a použití[editovat | editovat zdroj]

Čerstvě utržená rostlina je jedovatá.[8] Obsahuje mnoho látek jako jsou glykosidy, saponiny, někdy se uvádí i alkaloidy. Hlavní jedovatou složkou je protoanemonin, který má bakteriostatický účinek na streptokoky a stafylokoky, také působí fungicidně.[9]

Znaky otravy jsou obdobné jako u otravy pryskyřníkem prudkým, tedy zvracení, bolest břicha, průjem, zánět ledvin. Uvádí se, že pro dospělého člověka je smrtelné požití 30 rostlin. Nicméně, více než požití je pravděpodobnější jiný kontakt s jedovatou šťávou. Při přenosu do očí, například při sbírání květů, vyvolává podráždění spojivek, může dojít i k zánětu. Potřísnění kůže šťávou vyvolává záněty nebo zpuchýření, které se špatně hojí.

Otravy byly kromě pasoucího se hovězího dobytka zaznamenány u koní, hrabavé drůbeže a u pasoucích se prasat.[10]

Po usušení jedovatost zčásti mizí.[11] [12] V lidovém léčitelství byla sasanka užívána jako lék proti revmatismu,[13] šťáva z nadzemní části se užívala zevně k léčení puchýřů a kožních chorob nebo do koupelí.[14][15][16] Pro nebezpečné vedlejší účinky se však již v léčitelství sasanka nepoužívá.[17]

Jako okrasná květina se oužívá ve výsadbách na záhony, do skalek, roztroušeně do výsadeb, nebo do skupin. Jsou pěstovány také plnokvěté odrůdy.

V průmyslu se pro toxicitu nepoužívá.

Množení[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se generativně, což je však zdlouhavé. Vegetativně jsou množeny kultivary. Vegetativně lze sasanku hajní množit dělením oddenků anebo dělením trsů.[18]

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 40 druhů sasanek. Sasance hajní je nejblíže příbuzná sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), která je často zastoupena v jejím porostu. Má nejčastěji žlutozlaté květy s 5 okvětními lístky. V takto smíšeném porostu lze nalézt křížence obou rostlin, který má, často sterilní, sírově žluté květy.

Choroby a škůdci[editovat | editovat zdroj]

Na sasance parazituje houba hlízenka sasanková (Dumontinia tuberosa). [19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Praha : Reader´s Digest Výděr, spol. s. r. o., 2000. S. 27.  
  2. Sasanka hajní [online]. . Dostupné online.  
  3. Anemone nemorosa (Sasanka hajní) [online]. rostliny.net. Dostupné online.  
  4. a b c [PILÁT A., UŠÁK O. (1974): Kapesní atlas rostlin, Státní pedagogické nakladatelství, Praha: 18-19]
  5. a b c [RABŠTEINEK O., PORUBA M. (1983): Lesní rostliny ve fotografii, Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 128]
  6. Sasanka hajní (Anemone nemorosa L.) [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  7. EISENREICH, W.; HANDEL, A.. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. Praha a Plzeň : Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. S. 128.  
  8. NOVÁK, F. A.. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. Praha : Vesmír, 1938. S. 21 a XI.  
  9. KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z.. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum, 1970. S. 22.  
  10. ZELEŇ PRO KONĚ A JEJICH LIDI: JEDOVATÉ ROSTLINY, [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  11. Sasanka hajní (Anemone nemorosa L.) [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  12. Anemone nemorosa [online]. Zeleň, [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  13. NOVÁK, J.. Naše jedovaté rostliny. Praha : Albatros, 1984. S. 150.  
  14. HOSKOVEC, Ladislav. ANEMONE NEMOROSA L. – sasanka hajní / veternica hájna [online]. 2007, [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  15. profizahrada.cz
  16. botanika.wendys.cz
  17. Sasanka hajní a sasanka lesní [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  18. Sasanka hajní a sasanka lesní [online]. [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.  
  19. HOSKOVEC, Ladislav. ANEMONE NEMOROSA L. – sasanka hajní / veternica hájna [online]. . Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEJNÝ, S. (ed.); SLAVÍK, B. (ed.). Květena České socialistické republiky 1. 1. vyd. Praha : Akademia, 1988. 560 s.  
  • HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. 1. vyd. Praha : Reader´s Digest Výběr, spol. s. r. o., 2000. 432 s. ISBN 80-86196-15-1.  
  • EISENREICH, W.; HANDEL, A.. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. 1. vyd. Praha a Plzeň : Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. ISBN 80-7306-091-4 (P. Dobrovský), ISBN 80-7291-087-6 (J. Ševčík).  
  • NOVÁK, F. A.. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. 3. vyd. Svazek 1. Praha : Vesmír, 1938.  
  • KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z.. Naše rostliny v lékařství. 3. rozšířené a přepracované. vyd. Praha : Avicenum, 1970. 500 s.  
  • NOVÁK, J.. Naše jedovaté rostliny. 1. vyd. Svazek 58. Praha : Albatros, 1984. (Oko).  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]