Vrba slezská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVrba slezská
alternativní popis obrázku chybí
Vrba slezská (Salix silesiaca)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix silesiaca
L.
Synonyma
  • Salix rubens
  • Salix fagifolia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrba slezská (Salix silesiaca L.) je dvoudomý druh rodu vrba. Vyskytuje se poměrně skromně a je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ řazena mezi vzácnější, potenciálně ohrožené druhy, které si vyžadují další pozornost (C4a).[1][2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Rozšíření druhu je omezeno jen na pohoří ve střední a jihovýchodní Evropě (Sudety, Karpaty a pohoří Balkánu; v Alpách se nevyskytuje. V České republice roste v oreofytiku v horských oblastech od Ještědského hřbetu (evropská nejzápadnější lokalita) přes Krkonoše, Jizerské hory, Orlické hory, masiv Králického Sněžníku, Hrubý Jeseník až po Moravskoslezské Beskydy a Javorníky v Karpatech. Mimo tyto horské polohy ještě roztroušeně roste ve Žďárských vrších.[1][3]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v chladných údolích, roklinách a soutěskách, na březích horských potoků a pramenišť, v karech a lavinových skluzech, roste též ve světlých horských lesích, v kosodřevině, zastíněných místech vlhkých luk a po okrajích cest. Upřednostňuje hlavně „subalpínskou brusnicovou vegetaci“ a „vyfoukávané alpínské trávníky“. Je diagnostickým druhem svazu „vysokých subalpínských listnatých křovin“ Salicion silesiacae.

Přestože se vrba slezská nepovažuje za pravou vysokohorskou vrbu, zasahuje vysoko do hor a je schopná přežít i tvrdé podmínky. Snáší extrémní výkyvy teploty nejen mezi létem a zimou, ale i rychlé letní rozdíly činící i desítky stupňů, stejně jako pády lavin, krátkou vegetační dobu, vyšší intenzitu ultrafialového záření a časté vysychání půdy. Je považována za pionýrskou a meliorační a zpevňující dřevinu.[1][3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská roste jako 2 až 4 m vysoký keř nebo ojediněle strom dorůstající až do 5 m. Má hladkou, šedou kůru, která se ve stáří v plátcích odlupuje. Letorosty hnědozeleně až olivově zbarvené jsou lysé, kůra vystoupavých až přímých větví je ve stáří rozpraskaná. Listy, dlouhé 5 až 8 cm, bývají při rašení načervenalé až krvavě červené. Jejich čepele jsou eliptické až podlouhle obvejčité, na bázi klínovité a po obvodě zvlněně pilovité. Na líci jsou listy špinavě zelené a lesklé, na rubu světle zelené a v mládí podél žilek pýřité a pravidelnou žilnatinu mají vystouplou. Palisty jsou široce ledvinovité, nepravidelně zubaté a na rostlině dlouho vytrvávají. Druh je ve tvaru listů a odění proměnlivý, jedinci rostoucí na kyselých půdách mívají listy vejčité a olysávající, na bazických substrátech listy okrouhlejší a chlupatější.

Jednopohlavné květy jsou sestaveny do květenství jehněd. Samčí jehnědy jsou kompaktní, kulovité nebo krátce válcovité, květy mají dvě tyčinky se zprvu červenými prašníky. Samičí jehnědy jsou protáhle válcovité a mají oddálené, stopkaté, lysé semeníkyčnělkami nesoucí vidličnaté blizny. Listeny květů jsou podlouhlé, na špici načervenalé a dlouze bíle chlupaté. Kvete od dubna do června, velmi krátce před vyrašením listů. Jsou opylovány hmyzem i větrem. Dožívá se asi 40 let. Ploidie druhu je 2n = 38.

Plody jsou protáhlé, lysé, pukající tobolky, jejich stopky se při dozrávání nápadně prodlužují. Semena jsou velmi drobná a mají chmýr, rozšiřována jsou větrem.[1][3][4][5][6]

Křížení[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská se často kříží, vytváří plodné hybridy a následně i hybridní roje. Nejčastěji vznikají tito kříženci:

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vrba slezská je lesnicky málo významný druh, vzácně bývá vysazována okolo cest a horských staveb. Využívá se tak schopnosti zpevňovat svažitou půdu rozsáhlým a do hloubky sahajícím kořenovým systémem a zároveň vysušovat podmáčenou půdu.[1][4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f VAŠUT, Radim Jan; SOCHOR, Michal; HRONEŠ, Michal et al.. Vrby České republiky [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 09.2013, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. ISBN 978-80-244-4121-4. (česky) 
  2. a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012, roč. 84, čís. 3 [cit. 30.12.2015], s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786.  (anglicky) 
  3. a b c BRANDOVÁ, Blanka; VAŠUT, Radim Jan. Zprávy Moravskoslezské pobočky ČBS 3: Určování vrb v NPR Praděd ... [online]. Univerzita Palackého v Olomouci, rev. 2014, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Vrba slezská [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 07.07.2009, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b BRANDOVÁ, Blanka. Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ve Velké kotlině. Olomouc, 2010 [cit. 30.12.2015]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Radim Jan Vašut. Dostupné online.
  6. ELIÁŠ, Pavol jun.. BOTANY.cz: Vrba slezská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 05.07.2007, [cit. 2015-12-30]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]