Vrba hrotolistá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxVrba hrotolistá
alternativní popis obrázku chybí
Vrba hrotolistá (Salix hastata)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád malpígiotvaré (Malpighiales)
Čeleď vrbovité (Salicaceae)
Rod vrba (Salix)
Binomické jméno
Salix hastata
L.
Synonyma
  • vrba šípovitá[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vrba hrotolistá

Vrba hrotolistá (Salix hastata) je keřovitý druhrodu vrba, kde je zařazen do podrodu Vetrix.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je to vrba, která má těžiště svého výskytu v severní Eurasii a na severu amerického kontinentu. V boreálním pásu se vyskytuje téměř souvisle, v mírném pásu jen v horských oblastech kde jednotlivé populace vyrůstají izolovaně.

Asii vyrůstá od severních oblasti Sibiře po Předkavkazsko, zasahuje do Kazachstánu, Mongolska, severní Číny včetně Dálného východu. V Severní Americe roste na Aljašce, na západě a hlavně na severozápadě Kanady a v hornatých oblastech severozápadu Spojených států. V Evropě má téměř souvislý areál výskytu ve Skandinávii a na severozápadě Ruska. Ostrůvkovitě vyrůstá téměř v celém zbytku Evropy, kde již má pouze reliktní charakter. Roste většinou v tundrách a v zátopových oblastech poblíž vodních toků a nádrží.

České republice se nachází pouze na dvou místech v CHKO Jeseníky tj. ve NPR Praděd a ve NPR Šerák-Keprník. Roste tam nejčastěji na světlých místech podél potoků, okolo pramenišť a v horských až subalpínských vlhkých loukách, vlhkých sutích, většinou na zásaditých podkladech.[2][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tato dvoudomá dřevina vytváří vzhledné keře vysoké 0,5 až 2 m, které mají kmínky do průměru 3 cm s vystoupavými větvemi. Lysé letorosty jsou někdy lesklé, žluté barvy, listové pupeny na nich vyrůstající jsou 4 až 7 mm dlouhé. Listyřapíky dlouhými do 3 mm mají dobře vyvinuté pravidelně zubaté palisty. Eliptická listová čepel, na bázi zaokrouhlená až srdčitá, bývá dlouhá od 3,5 do 4,5 cm a široká 1,5 až 2 cm, po okrajích je jemně pilovitá. Na líci má barvu zelenou, na rubu je poněkud světlejší, zcela lysá a má vyniklou jemnou síťnatou žilnatinu. Listy počínají žloutnout již koncem srpna. Kůra obsahuje až 11 % taninu, listy slouží v severských oblastech jako potrava sobům.

Květenství jednopohlavných květů, jehněd, je válcovité a má krátkou stopku na které vyrůstá několik malých listů. Samčí květy v jehnědách dlouhých až 5 cm obsahují dvě volné tyčinky, dlouhé až 7 mm, které mají lysé nitky se zlatožlutými, později hnědými prašníky. Samičí květy v jehnědách, o délce až 6 cm, mají lysý stopkatý semeník s 12 až 22 vajíčky, zřetelnou čnělku a ven zakřivenou dvoulaločnou bliznu. V květech je po jedné ztlustlé nektarové žlázce. Květní listeny s dlouhými, kadeřavými chlupy jsou barvy narůžovělé až světle hnědé. Kvete těsně před rašením listů v červnu až červenci. Opylovány jsou létajícím hmyzem. Plody jsou zelené nebo hnědé lysé tobolky, dlouhé téměř 7 mm, s mnoha semeny s krátkou dobou klíčivostí. Chromozómové číslo: 2n = 38.[2][3][4][5][6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Na rozdělení druhu na poddruhy jsou rozličné názory. Např. podle[2][7][8] se druh dělí na tři poddruhy:

  • (Salix hastata L. subsp. hastata) – vrba hrotolistá pravá
  • (Salix hastata L. subsp. vegeta Andersson) – vrba hrotolistá svěží
  • (Salix hastata L. subsp. subintegrifolia (Flod.) Flod.)

Podle tohoto rozčlenění se nominální poddruh hastata vyskytuje téměř v celém areálu výskytu tohoto druhu, nejblíže k ČR ve slovenských Karpatech. Poddruh vegeta vyrůstá jen v jižní Skandinávii a v izolovaných populacích v horách Střední Evropy, tj. i v Československu. Třetí poddruh subintegrifolia má domov ve Skandinávii.

Na druhé straně[6][9], stejně jako Botanický ústav AV ČR[10] žádné poddruhy neuznávají, snad jen variety.

Hybridizace[editovat | editovat zdroj]

Vrba hrotolistá, obdobně jako mnoho dalších druhů vrb, je náchylná ke křížení s jinými druhy. V podmínkách jakých roste v České republice se kříží s vrbou slezskou, s kterou vytváří hybrid Salix × chlorophana schopný se dále rozmnožovat.[2]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Na českém území roste výhradně v Hrubém Jeseníku na čtyřech místech: Velká kotlina, Malá kotlina, pod Petrovými kameny a Šerák-Keprník. Lokalita pod Velkou kotlinou je poměrně početná, kdežto pod Petrovými kameny je pouze pár jedinců.

V "Černém a červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2000 byla zařazena do kategorie C2, tj. mezi silně ohrožené druhy.[2][11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HRONEŠ, Michal. BioLib.cz: Vrba hrotolistá [online]. Ondřej Zicha, BioLib.cz, rev. 14.02.2011, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e BRANDOVÁ, Blanka. DP: Hybridizace horských druhů vrb na příkladu vrby hrotolisté ... [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 07.05.2010, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b KNITL, Michal. DP: Využití mikropropagace u vybraných druhů ohrožených dřevin [online]. Univerzita Palackého, PřF, Katedra botaniky, Olomouc, rev. 2011, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  4. DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Salix hastata [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 27.01.2009, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. Dendrologie.cz: Salix hastata [online]. P. Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b Flora of North America: Salix hastata [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Flora Europaea: Salix hastata [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Salix hastata [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 08.07.2008, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ITIS: Salix hastata [online]. National Plant Data Center, NRCS, USDA. Baton Rouge, LA, USA, rev. 05.08.2011, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et all. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. (česky) 
  11. PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. ISBN 80-86064-52-2. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]