Všivec krkonošský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVšivec krkonošský
alternativní popis obrázku chybí
Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď zárazovité (Orobanchaceae)
Rod všivec (Pedicularis)
Binomické jméno
Pedicularis sudetica
Willd., 1800
Poddruh rostoucí v ČR
Synonyma
  • všivec sudetský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Všivec sudetský v Krkonoších

Všivec krkonošský (Pedicularis sudetica) je drobná poloparazitická bylina, druh rodu všivec. Je endemitem a glaciálním reliktemčeských i polských Krkonoších, v obou zemích je považován za ohroženou rostlinu.

Tento druh byl popsán v roce 1880 podle rostlin sesbíraných v Krkonoších a proto rostliny z Krkonoš jsou uváděny jako nominátní poddruh, všivec krkonošský pravý, který je dále na této stránce popisován.[2]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V širším pojetí je všivec krkonošský chápan jako souhrn několika případných drobných samostatných druhů a je podle autorů různě členěn do poddruhů, které se odlišují barvou i tvarem květů a listů. V Československu i v Polsku roste pouze nominátní poddruh.

Druh všivec krkonošský bývá obvykle rozlišován do sedmi až devíti poddruhů:

  • všivec krkonošský pravý (Pedicularis sudetica Willd. subsp. sudetica)
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. albolabiata Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. arctoeuropaea Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. gymnostachya Jurtzev & V. V. Petrovsky
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. interior (Hultén) Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. interiorioides Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. novaiae-zemliae Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. pacifica Hultén
  • Pedicularis sudetica Willd. subsp. scopulorum (A. Gray) Hultén[2][3][4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířen cirkumpolárně od severu Skandinávského poloostrova přes poloostrov Kola, severní Ural, Sibiř a Altajský kraj až na Kamčatku na Dálném východě. Dále roste i v Severní Americe od Aljašky až po východ severní Kanady. Mimo subarktické a arktické pásmo roste všivec krkonošský pouze v Krkonoších, které jsou asi 2500 km daleko od nejbližšího místa dalšího výskytu, které leží až na poloostrově Kola.

Tato biogeografická rarita se vyskytuje v Krkonoších v alpínském a subalpínském stupni na rašeliništích nebo jejich podmáčených okrajích, prameništích, na březích potůčků, v terénních prosedlinách nebo poblíž mokvavých skal v karech a na lavinových svazích. V těchto místech leží sněhová pokrývka pět až sedm měsíců a krajina zde má tundrový charakter. Současná nejvyšší lokalita se nachází v nadmořské výšce 1450 a nejnižší ve výšce 1170 m n. m. Podstatně více jedinců roste na české straně, tam se vyskytují na 12 oddělených lokalitách a na polské straně na 7.[2][3][5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Nízká rostlina charakterizována jako vytrvalý poloparazit, který vyrůstá z krátkého vodorovného a málo větveného oddenku s obvykle jednou přímou a nerozvětvenou lodyhou dorůstající do výšky 10 až 25 cm. Lodyha je na bázi krátce vystoupavá, oblá a bývá neolistěná nebo má jeden až dva vzpřímení listy. Většina listů je ve volné přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté a jejich lysé, peřenosečné čepele s protáhlými trojúhelníkovitými úkrojky jsou v obryse vejčitě kopinaté a 3 až 5 cm dlouhé.

Květy vyrůstají nahloučeny v koncových hroznovitých květenstvích, dolní mají krátké stopky a horní jsou přisedlé. Listeny spodních květů bývají podobné listům a jsou delší než květy, výše postavené listeny jsou celokrajné a kratší než květy. Kalich je úzce zvonkovitý, nepravidelně pěticípý a vytrvalý. Dvoupyská koruna, 15 až 20 mm dlouhá, je růžová až světle fialová a trubku má kratší než kalich. Horní pysk je tmavší a výrazně přilbovitý, dolní pysk je trojlaločný a kratší. Čtyři tyčinkyprašníky jsou lysé, zakřivená čnělka vystupuje z koruny.

Plodem je vejčitá, podlouhle zploštělá, zašpičatělá, dvoudílná, mnohosemenná tobolka. Bývá 12 až 15 mm dlouhá, otvírá se v horní části a je obalena vytrvalým kalichem o poloviční délce. Obsahuje drobná hranatá semena vážící jen okolo 0,6 mg. Ploidie všivce krkonošského pravého je 2n = 16.[2][3][5][6][7]

Fenologie[editovat | editovat zdroj]

Již v průběhu srpna a září se zakládají nadzemní pupeny, které přezimují obklopeny jen suchými listy přízemních růžic a uschlými lodyhami. Po přečkání zimy pupeny vyraší a prvé lístky se objeví koncem května a počátkem června. Následně velmi rychle vyrostou listové růžice i lodyhy s květy, které od července do srpna postupně vykvétají. Květy jsou opylovány převážně čmeláky, částečně i motýly a mouchami nacházejícími v květech nektar. V případě neopylení hmyzem dojde při stárnutí květu k samoopylení ohnutím čnělky pod prašníky. Tobolky se semeny dozrávají postupně, na rostlině jsou současně vysypané i ještě nedozrálé.

Všivec krkonošský není vyhraněný poloparazitický druh, parazituje široké spektrum hostitelské rostlin, od kapraďorostů přes traviny až po dřeviny. Z oddenku téměř nevyrůstají normální niťovité kořínky, většinou jen kořínky napojující se pomoci zvonkovitých až oválných haustorií na kořeny s kterými se setkají a čerpají z nich vodu a minerální látky; někdy se připojí i na kořeny vlastní. Jedná rostlina parazituje současně i více druzích rostlin.[2][6]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Rozmnožuje se jak vegetativně, tak generativně. Při vegetativní rozšiřování vyrůstají z krátkého a chudě větveného oddenku v těsné blízkosti růžice mateřské nové růžice dceřiny, tak vzniká trs rostlin. Zůstávají spolu spojeny po dobu životnosti oddenku, který odumírá asi po 10 létech, tehdy dosahuje délky asi 10 cm. Z oddenku vyrůstá malý počet adventních kořenů, které se snadno odlamují, někdy obsahují pupen nové mateřské růžice a mohou být proudící vodou odneseny na jiné místo a tam vyrůst. Květné lodyhy rostou z růžic až po několika létech.

Ke generativnímu rozmnožování pomoci semen dochází jen v omezené míře. V klimaticky nepříznivých létech, v čase kvetení studených a deštivých, k dozrání semen vůbec nedojde nebo jich dozraje pouze malá část. Dozrálá semena často vyklíčí, ale drobné mladé rostlinky brzy uhynou v konkurenci ostatních rostlin.[2][5][7]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Všivec krkonošský pravý je ohrožen každou zásadní změnou ve vegetačních, půdních i hydrologických podmínkách. Je pro něj nebezpečný i rozšiřující se turistický ruch, včetně lyžování na nízké sněhové pokrývce, kdy dochází k poškození přezimujících pupenů. Ničen je i pastvou jelení a srnčí zvěře, která ho vytrhává z půdy. Mezi přírodní nebezpečí patří přívalové deště, po kterých následuje eroze půdy a modelace terénu. Stejné nebezpečí hrozí při sesuvech způsobených sněžnými lavinami.

Pro zajištění maximální ochrany byl vyhláškou MŽP 395/1992 Sb. (§1) i Červeným seznamem rostlin (C1t) zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Je také uveden v příloze č. II Bernské úmluvy o ochraně planě rostoucích rostlin.[2][3][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e f g ŠTURSOVÁ, Helena; KOCIÁNOVÁ, Milena. Poznámky k rozšíření, biologii a ekologii všivce Pedicularis sudetica subsp. sudetica. Opera Corcontica [online]. Krkonošský národní park, Vrchlabí, 2005 [cit. 13.02.2015]. Čís. 43, s. 157-178. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-14. ISSN 1803-1412. (česky) 
  3. a b c d Biomonitoring: Všivec krkonošský [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  4. BioLib.cz – Pedicularis sudetica (Všivec krkonošský) [online]. BioLib.cz [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. 
  5. a b c d PERZANOWSKA, Joanna. Monitoring gatunków roślin, Część pierwsza: Pedicularis sudetica [online]. Inspekcja ochrony środowiskam, Warszawa, PL, rev. 2010 [cit. 2015-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 978-836-122-748-9. (polsky) 
  6. a b MRÁZEK, Tomáš. BOTANY.cz: Všivec krkonošský [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 20.07.2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  7. a b HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Všivec krkonošský pravý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 12.08.2009 [cit. 2015-02-13]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]