Fylit
| Fylit | |
|---|---|
 Fylit (sbírky USGS) | |
| Zařazení | Metamorfovaná hornina facie zelených břidlic |
| Hlavní minerály | křemen, slídy, chlority, albit |
| Akcesorie | granát, kyanit |
| Textura | lepidoblastická, lístková |
| Barva | šedá, zelenošedá |
| Hustota | 2,55 až 3,00[1] |
Fylit je metamorfovaná hornina, vznikající přeměnou nízkého stupně (facie zelených břidlic) z jílovito-prachovitých usazených hornin, především břidlic. Má břidličnatou strukturu, tj. má rovnoběžné uspořádání částic. Díky své břidličnatosti se velmi dobře deskovitě štípe.
Hlavními minerály fylitů jsou křemen, chlority a slídy (sericit - světlá, biotit - tmavá). Termín fylit je používán poměrně nejednotně[2] většinou jen na základě makroskopického pozorování.
Termín fylit, z řeckého φύλλον (phýllon = list), zavedl v roce 1849 C. F. Neumann[3].
Složení fylitu[editovat | editovat zdroj]
Fylit je složen hlavně ze sericitu, chloritu, křemene (SiO2), albitu (NaAlSi3O8, živec sodný) a z tmavé slídy – biotitu. Příměs chloritu způsobuje šedozelenou barvu horniny, sericit fylitu dodává hedvábný lesk, kterým jej odlišujeme od sedimentárních jílových břidlic. Podle velikosti částic je fylit jemně zrnitý.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Fylit vzniká zvýšením teploty a tlaku. Další metamorfózou se z fylitu v důsledku nárůstu tlaku a teploty stává svor a později rula až migmatit. Je typickou regionálně přeměněnou horninou nižšího stupně ve facii zelených břidlic.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Je to nejčastěji šedá, nažloutlá až zelenkavá hornina. Lesk je pozorovatelný zvláště na plochách břidličnatosti. V případě grafitické příměsí má tmavou barvu. Fylity se vyznačují velmi jemnou břidličnatostí, podle které mají i tenkou deskovitou odlučnost. Typická je porfyroblastická mikroskopická struktura. Velikost minerálů se pohybuje v rozpětí 0,1–1,0 mm. Textura je lepidoblastická. Svorové fylity jsou přechodnými horninami k výše metamorfovaným svorům.[4]
Složení[editovat | editovat zdroj]
Charakteristickým znakem fylitů je též přítomnost sericitu, který na plochách břidličnatosti vytváří hedvábný lesk a chloritu, který zbarvuje horninu do zelena. Dalšími důležitými minerály jsou křemen a někdy i biotit, který může způsobovat tmavé zbarvení[5], nebo živce. Někdy mohou fylity obsahovat i kalcit, grafit a jiné minerály. Granát a staurolit jsou typické hlavně pro výše přeměněné variety. Z akcesorií bývá přítomen turmalín, rutil, magnetit, pyrit a další.[4]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Fylity se v ČR vyskytují v barrandienském proterozoiku středních a západních Čech (tzv. pokrývačské břidlice, Manětín, Rabštejn nad Střelou), v Krkonošsko-jesenické subprovincii, jak na české (například okolí Ještědu), tak polské straně hranic. Výskyty fylitů jsou známy i v okolí Železného Brodu, Kraslic, Chebu nebo Aše.[6]
Na Slovensku tvoří mohutné komplexy v Spišsko-gemerském rudohoří, zejména v gemeriku Volovských vrchů, též v některých zónách veporika, v harmonské skupině Malých Karpat a jinde.[4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Některé fylity se pro svou štěpnost těží a používají jako pokrývačské břidlice.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fylit na slovenské Wikipedii.
- ↑ On-line geologická encyklopedie - Tabulka 9. Pevnost v tlaku a hustota hlavních skupin hornin [online]. geology.cz, 29.5.2009. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b On-line geologická encyklopedie - Fylit [online]. geology.cz, 5.8.2008. Dostupné online.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. geologie.estranky.cz, 19.11.2008. Dostupné online.
- ↑ a b c Fylit [online]. mineraly.sk, 20.11.2008 [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Putiš, M. 2004: Petrografia metamorfovanýh hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 131 s.
- ↑ Systematický přehled regionálně metamorfovaných hornin vsb.cz. geologie.vsb.cz [online]. [cit. 2016-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-04-19.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fylit na Wikimedia Commons
