Přeskočit na obsah

George Santayana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
George Santayana
George Santayana (1936)
George Santayana (1936)
Rodné jménoJorge Agustín Nicolás Ruiz de Santayana y Borrás
Narození16. prosince 1863
San Bernardo street
Úmrtí26. září 1952 (ve věku 88 let)
Řím
Příčina úmrtírakovina žaludku
Místo pohřbeníCampo Verano
PseudonymGeorge Santayana
Povolánífilozof, spisovatel, básník, romanopisec, esejista a vysokoškolský učitel
Alma materHarvardova univerzita
Harvardova kolej
King's College
Humboldtova univerzita
Boston Latin School
Tématafilozofie, literární tvorba a poezie
RodičeAgustín Ruiz de Santayana[1] a Josefina Borrás
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

George Santayana, celým jménem Jorge Augustín Nicolás Ruiz de Santayana (16. prosince 1863 Madrid – 26. září 1952 Řím) byl americký filosof, kritik a spisovatel španělského původu, představitel naturalismu a „klasické“ americké filosofie.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině španělských diplomatů, dětství prožil v Madridu a v Ávile a od roku 1872 žil s matkou a třemi sourozenci v Bostonu. Po maturitě na klasickém gymnáziu studoval od roku 1882 na Harvardu, kde mezi jeho učiteli byli i William James a Josiah Royce. Po promoci 1886 studoval dva roky v Berlíně a napsal monografii o Rudolfu Hermannovi Lotzem, kterou roku 1890 na Harvardu obhájil a stal se profesorem. Roku 1912 toto místo opustil, protože chtěl mít větší svobodu, a odstěhoval se do Evropy. Žil pak jako nezávislý spisovatel v Paříži a v Oxfordu a od roku 1925 trvale v Římě, od začátku války v klášterním útulku „Modrých sester“.

„ Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat. “
—  The life of reason I.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Santayana byl velice plodný a úspěšný spisovatel a do roku 1904 se věnoval hlavně poezii. Jeho jediný román, „Poslední puritán“ mu získal ve třicátých letech světovou proslulost. Jeho hlavní díla jsou:

  • The Sense of Beauty (Smysl pro krásu 1896)
  • Interpretations of Poetry and Religion (Interpretace poezie a náboženství 1905/06)
  • The Life of Reason (Život rozumu 1905/06)
  • Three Philosophical Poets (Tři filosofičtí básníci – Lucretius, Dante a Goethe 1910)
  • Soliloquies in England and Later Soliloquies (Samomluvy v Anglii a další samomluvy 1922)
  • Scepticism and Animal Faith (Skepticismus a živočišná víra 1923)
  • Dialogues in Limbo (Dialogy v Limbu 1925)
  • Platonism and the Spiritual Life (Platonismus a duchovní život 1927)
  • The Realms of Being (Oblasti bytí 1927)
  • The Realm of Matter (Oblast hmoty 1930)
  • Some Turns of Thought in Modern Philosophy (Několik obratů myšlení v moderní filosofii 1933)
  • The Last Puritan (Poslední puritán, román 1935)
  • Obiter Scripta (Řečeno výše 1936)

Myšlení

[editovat | editovat zdroj]

Santayanovo myšlení bylo ovlivněno pragmatismem jeho bostonských učitelů, zejména W. Jamese, Spinozou a Lotzem, vyvíjelo se však velmi samostatně. Santayana je myslitel lidského jednání (praxe), z jehož potřeb se odvíjí i poznání a intelekt. Za základ všeho považoval Santayana hmotu, avšak vysoce hodnotil i symbolické činnosti ducha, které nelze na hmotu redukovat. Umění, náboženství a věda jsou si podle něho blízké tím, že pracují se symboly; umění a náboženství jsou mu expresivní oslavou plnosti života a pokud by se zaměnily za vědu, ztratilo by se jak umění žít, tak smysl pro krásu - pro Santayanu tak důležitý.

Citáty

[editovat | editovat zdroj]
  • Fanatismus spočívá v tom, že člověk zdvojnásobí své úsilí, když zapomněl svůj cíl. (The life of reason I.)
  • Člověk je bytost s představivostí a morálkou proto, že ve společnosti dává svému životu nové cíle, které by o samotě nemohly existovat: přátelství, náboženství, umění, vědy. (The life of reason II. Reason and society)
  • Bůh, ke kterému hluboká filosofie přivádí lidskou mysl, zdaleka není tím bohem, od kterého povrchní fiosofie člověka odvádí. ([T]he God to whom depth in philosophy brings back men's minds is far from being the same from whom a little philosophy estranges them. (The life of reason III. Reason in religion)
  • Každá živá duše vítá všechno, s čím si ví rady; to ostatní ignoruje nebo popírá. (Dialogues in Limbo, 3.)
  • Náboženství ve své pokoře vrací člověku jeho jedinou důstojnost, totiž odvahu žít z milosti. (Dialogues in Limbo, 4.)
  • Zábava je dobrá věc, jen pokud nekazí něco lepšího.
  • Člověk musí být nohama zasazen na zemi, ale očima musí přehlížet svět.
  • Člověk není stvořen k tomu, aby život chápal, ale aby jej žil.
  • Rodina je jedním z mistrovských děl přírody.[2]
  • Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.[3]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku George Santayana na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Dialnet. Dostupné online. [cit. 2022-07-10].
  2. ↑ Richard Branson, The family is one of nature's masterpieces, virgin.com
  3. ↑ KURAS, Benjamin. Jak zabít civilizaci. Praha: Eminent, 2015. 248 s. ISBN 978-80-7281-500-5. S. 22. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • G. Santayana, Essaye o filosofii, náboženství a umění. Praha: Jan Laichter 1932

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=George_Santayana&oldid=23548965“