Max Švabinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Švabinský
Max Švabinský asi v roce 1933
Max Švabinský asi v roce 1933
Narození 17. září 1873
Kroměříž, Morava, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 10. února 1962 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Povolání malíř a rytec
Významná díla Splynutí Duší, 1896
Chudý kraj, 1900
Ocenění Řád čestné legie (1923)
národní umělec (1945)
Řád republiky (1958)
Citát
"Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití."
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Kníže Spytihněv II. na vitráži podle návrhu Maxe Švabinského
Malba Maxe Švabinského na štítu tzv. Chaloupky M. ŠvabinskéhoKozlově
Pamětní deska na rodném domě Maxe Švabinského v Kroměříži

Profesor Max Švabinský (celým jménem Maxmilian Theodor Jan Švabinský, 17. září 1873, Kroměříž[1]10. února 1962, Praha) byl český malíř a rytec.

Jeden z nejvýznamnějších českých umělců dvacátého století, který byl obdivován pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Narozen v Kroměříži, své dětství ale strávil v okolí Ostravy. Příkladnou celoživotní prací, spojenou s neutuchající láskou k přírodě, vytvořil dílo, jež prověřil čas. Na jeho portrétech se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi jeho doby. Společně s Janem Preislerem, Antonínem Slavíčkem a Milošem Jiránkem patří ke generaci umělců, kteří položili základy našeho moderního výtvarného umění 20. století. Švabinský se také velkou měrou podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě.

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 17. září 1873 v moravské Kroměříži v Jánské ulici domě číslo 15 jako nemanželský syn Marii Švabinské. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky. Jeho otcem byl později prohlášen Jan Novotný z Klenovic. Již jako desetiletý vystavoval ve výkladní skříni kroměřížské lékárny své první práce a jejich prodejem pomáhal rodině.

V roce 1891 vystoupil z kroměřížské reálky, kde studoval v kvintě a byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, na které studoval do roku 1896. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Elu opustil v roce 1919, manželství bylo rozvedeno v roce 1930. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Procházkovou, manželkou švagra Rudolfa Vejrycha.[2] Obě ženy byly častými modely Švabinského děl. Ela Vejrychová např. na olejomalbách Kulatý portrét a Chudý kraj, Anna Procházková na řadě grafik, např. Rajská sonáta.

V roce 1931 se s Annou Procházkovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Procházkové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou (1912–2004). Ta se po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo a napsala knihu vzpomínek Světla paměti (Academia, 2012).[2]

Po smrti druhé manželky žil Max Švabinský až do konce svého života v pražské Bubenči a v letních měsících na pražském Chodově.[3] Je pochován na pražském vyšehradském hřbitově.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Mezi techniky, kterým se v průběhu života věnoval, patřily: olejomalba, perokresba, litografie, mozaika, akvarel, mezzotinta, lept, pastel, dřevoryt, návrhy na vitráž, kresba suchou jehlou, rudkou, černou křídou, tužkou, uhlem.

Umělcův žánrový rejstřík: portréty, krajinomalba, ilustrace, erotické náměty, plakáty, exlibris, návrhy gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek.

Nejznámější olejomalby[editovat | editovat zdroj]

  • Splynutí Duší, 1896, olej, plátno, 65,5×45,5 cm
  • Kulatý portrét, 1897, olej, plátno, ø 105,5 cm
  • Růžový portrét, 1898, olej, plátno, 152×135 cm
  • Chudý kraj, 1900, olej, plátno, 179×246 cm
  • Žně, 1928, olej, plátno

Další techniky[editovat | editovat zdroj]

  • U stavu, 1900–1901, pero, tuš, 30×30 cm
  • Kamélie, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 122×60,7 cm
  • Dvě matky, 1903, pero, štětec, tuš, akvarel, 140×112 cm
  • Žnečka, 1910, sgrafito na štítě Pecháčkova statku v Kozlově u České Třebové
  • Malá rodinná podobizna, 1912, pero, štětec, tuš, akvarel, 83×110 cm

Nejznámější grafická díla[editovat | editovat zdroj]

Monumentální díla[editovat | editovat zdroj]

Bankovky a poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

Max Švabinský je autorem tří bankovek:[5]

  • 100 Kč, 1931
  • 1000 Kč, 1934
  • 50 K, 1940
  • Podle jeho návrhů byla vytvořena řada poštovních známek, zejména portrétů osobností jako T.G. Masaryk, Božena Němcová a další[6]
  • Další známky byly vytištěny podle děl Maxe Švabinského[7]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Byl mimo jiné zakládajícím členem SČUG Hollar, členem SVU Mánes, kuratoria Moderní galerie, vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Dále byl čestným doktorem Masarykovy university v Brně, rytířem Řádu čestné legie, profesorem C. k. Akademie umění v Praze, osmkrát jejím rektorem, doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, akademikem-korespondentem Real Academia de Bellas Artes v Madridu a laureátem ceny italské vlády za kolekci leptů.

Krom dalších ocenění byl roce 1945 jmenován národním umělcem a v roce 1958 se stal nositelem Řádu republiky.

Památníky a pamětní desky[editovat | editovat zdroj]

V Kroměříži je od roku 2003 v rámci Muzea Kroměřížska otevřen Památník Maxe Švabinského se stálou expozicí jeho díla. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny, kam se se brzy odstěhovali jsou umístěny pamětní desky.

Školy nesoucí jméno Švabinského[editovat | editovat zdroj]

  • Základní škola Maxe Švabinského 1704 Teplice Ústecký kraj

Ulice pojmenované po Maxi Švabinském[editovat | editovat zdroj]

Po Švabinském jsou pojmenovány ulice v Sokolově, Kroměříži, Kladně, Praze, Ostravě, Olomouci, Bratislavě, Nitře a v řadě dalších měst.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b i-Dnes.cz: Idyla o malíři Švabinském
  3. Radio Praha: Pražské stopy Maxe Švabinského
  4. Hrob Maxe Švabinského, Vyšehradský hřbitov
  5. Výtvarníci papírových platidel Bankovky Maxe Švabinského
  6. Známky Maxe Švabinského
  7. Kulatý portrét (35 Kč, 2013)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předseda SVU Mánes
Předchůdce:
Stanislav Sucharda
1905
Max Švabinský
Nástupce:
Stanislav Sucharda