Moderní galerie Království českého

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Moderní galerie Království českého byla jedním z předchůdců dnešní Národní galerie v Praze a její sbírky tvoří významnou část uměleckých předmětů ve vlastnictví Národní galerie. Byla založena roku 1902 a zanikla sloučením v roce 1942.

Výstava Moderní galerie Království českého, Praha 1925

Vznik Moderní galerie[editovat | editovat zdroj]

Moderní galerie Království českého vznikla roku 1902 jako druhá veřejná galerijní instituce v Čechách. Na rozdíl od Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která byla založena roku 1796 na základě soukromé iniciativy především osvícených šlechticů - milovníků umění, Moderní galerie vznikla z podnětu panovníka.

Byla založena osobním listem císaře Františka Josefa I. z 13. 4. 1901 a zakládací listinou z 6. srpna 1902. Podle svého statutu měla "...poskytovati výtvarným umělcům obou národův obývajících v témž království příležitosti, aby mohutné schopnosti své rozvinovali v klidném zápase...". Moderní galerie byla ustavena pro malířství, sochařství i grafiku a měla zůstat v nezcizitelném vlastnictví království českého. Pro zřízení nadace věnoval císař 2 000 000 korun.[1][p 1]

Na rozdíl od starší Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, zaměřené na umění staré, měla vznikající Moderní galerie, představovat současné umělce české i německé národnosti.

Osobnosti Moderní galerie[editovat | editovat zdroj]

  • Prvním předsedou kuratoria Moderní galerie byl hrabě Jan Harrach.[2]
  • Dr. Karel Kramář působil v Moderní galerii od jejího vzniku až do své smrti.
  • V meziválečných letech byl dr. Vincenc Kramář předsedou českého oddělení Moderní galerie.[3]
  • Architekt Jan Kotěra působil v Moderní galerii od doby jejího vzniku. Byl autorem první instalace na Výstavišti a řady projektů staveb definitivního umístění na Kampě a na Letné.[4]
  • Architekt Josef Gočár byl též autorem návrhů na stavbu Moderní galerie na Kampě a na Letné[5]

Umělecké předměty v Moderní galerii[editovat | editovat zdroj]

Již na první schůzce kuratoria Moderní galerie 4. 7. 1903 bylo rozhodnuto o nákupu prvních děl současných českých umělců - dvou maleb Antonína Slavíčka, Kamelie Maxe Švabinského a leptu Vojtěcha Preissiga.

Průběžně byla nakupována další díla, např. v květnu 1905 Pohádka Jana Preislera a díla Viktora Strettiho, Otakara Španiela a Františka Bílka.[6] Zaměření nákupů bylo spíše konzervativní, zásluhou je vybudování kvalitní sbírky českého umění 19. století. Až ve dvacátých letech 20. století se akvizice orientovaly též na nákupy děl současných umělců jako Josef Čapek a Emil Filla.[7][8]

Umístění sbírek[editovat | editovat zdroj]

Moderní galerie byla slavnostně otevřena 14. května 1905 v bývalém uměleckém pavilonu na pražském Výstavišti. Předsedou kuratoria, který slavnost zahájil, byl hrabě Jan Harrach.[9] V těchto prostorách z roku 1891 setrvala i po vzniku První republiky, i když se opakovaně hovořilo o výstavbě nové budovy.[10]

Nejblíže realizaci byl projekt budovy galerie na Kampě, v dnešních Sovových mlýnech, kde byl dokonce v roce 1927 položen základní kámen stavby.[5] [4][p 2]

V pokročilém stadiu byla též příprava výstavby budovy Moderní galerie na Letné. Ještě v září 1939 informoval tisk o přípravných pracích. Galerie měla stát v západní části letenské pláně.[11] Nepodařilo se dohledat informace o přerušení stavby, které nejspíše souviselo se začátkem 2. světové války. V roce 1940 již tisk informoval o umístění sochařské sbírky Moderní galerie v zámku Troja.[12]

Další vývoj[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1942 byla Moderní galerie sloučena s bývalou Obrazárnou Společnosti vlasteneckých přátel umění do Českomoravské státní galerie.[13] Roku 1945 došlo k přejmenování na Národní galerii.[14]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1906-1919 byl sekretářem kuratoria Moderní galerie dr. Emil Hácha, druhorepublikový a protektorátní president. (V pozdějších letech byl členem kuratoria Moderní galerie).[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Jednalo se o významnou částku. Zdeněk Šesták odhadl v publikaci Jak žil Žižkov před sto lety z r. 2005 (s. 150), že ceny v tehdejších korunách je nutno vynásobit číslem mezi 50 až 100, aby vyšla cena v Kč v době vydání knihy.
  2. I když literatura (M. Šolc) uvádí, že v roce 1929 se podařilo dr. Vincenci Kramářovi umístit sbírku v nové budově Ústřední knihovny hl. m. Prahy na Mariánském náměstí, v tisku je Moderní galerie na Výstavišti inzerována i v třicátých letech. Na Mariánském náměstí byla umístěna sbírka Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statut moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 26. 2. 1903, s. 1. Dostupné online.  
  2. Moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 15. 5. 1905, s. 1. Dostupné online.  
  3. Interview s dr. Kramářem (v systému Kramerius). Národní listy. 22. 1. 1922, s. 1. Dostupné online.  
  4. a b ŠOLC, Martin. Cesta od Moderní galerie ke Státní galerii. Brno, 2013. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  5. a b Projekt státní moderní galerie na Kampě ( v systému Kramerius). Národní politika. 18. 6. 1927, s. 4. Dostupné online.  
  6. Z kuratoria Moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní listy. 18. 5. 1905, s. 2. Dostupné online.  
  7. Jaromír Olšovský: Galerie a muzea umění
  8. Galerie Benedikta Rejta: Emil Filla
  9. Otevření moderní galerie království českého (v systému Kramerius). Národní politika. 15. 5. 1905, s. 1. Dostupné online.  
  10. Moderní galerie (zvláštní stránka, v systému Kramerius). Národní listy. 3. 9. 1933, s. 9. Dostupné online.  
  11. Upravuje se Letná. Lidové noviny. 3. 9. 1939, s. 4. Dostupné online.  
  12. Zámek Troja, sídlo Moderní galerie (v systému Kramerius). Národní listy. 30. 12. 1940, s. 2. Dostupné online.  
  13. Práce protektorátní vlády. Lidové noviny. 16. 3. 1944, s. 1. Dostupné online.  
  14. POSPÍCHALOVÁ, Pavla. PRINCIPY INSTITUCIONÁLNÍ ZMĚNY: OD SPOLEČNOSTI VLASTENECKÝCH PŘÁTEL UMĚNÍ K NÁRODNÍ GALERII. Brno, 2010. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce František Svoboda. s. 32. Dostupné online.
  15. JUDr. Emil Hácha (pokrač. ze str. 1). Národní listy. 26. 1. 1944, s. 2. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠOLC, Martin. Cesta od Moderní galerie ke Státní galerii. Brno, 2013. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.
  • SEDLÁKOVÁ, Monika. Akviziční politika muzeí výtvarného umění v českých zemích v období 1948-1968. Brno, 2010. Magisterská diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Musil. s. 25-27. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]